Elmer Bernstein


 Age of Innocence, The

ber-tram: "Naprosto atypický Scorsese (asketické kostýmní drama) = naprosto atypický Bernstein (až úzkostlivě zdvořilá pseudoklasika). Zahajte tímhle, koneckonců abecedně by to bylo logické, pochvalte Bersteina, jak pěkně umí pohladit, a rázem se připravte na nelibozvučná překvapení pod každými dalšími písmeny."  ****   (19.10.2011)
 

 Airplane! (bootleg)

ber-tram: "´bootleg asi možno odložit do archivu´ - no, jen abych se neunáhlil za všelijaké badatele, kteří budou track po tracku neúnavně pitvat a porovnávat, až jich na bootlegu pořízeném z DVD score napočítají houfných 52 oproti časově tučnějším 37 na CD legálním a ještě rozděleným mezi regulérní tracky a bonusy; a budou se pídit, co je toho rozdílu příčinou! Ano, dramaturgie je odlišná, možná zazní i nějaká ta nota, popěvek navíc či šejdrem, jenže tak hloubkové průzkumy já věru nepodnikám."  ****   (7.10.2011)
 

 Airplane! (La-La Land)

ber-tram: "To to trvalo, než tento počin přistál v přehrávačích oficiálně! Stopáž je poctivá, bonusů požehnaně čili bootleg asi možno odložit do archivu. Ovšem navzdory hladové poptávce je i po dvou letech CD k mání z druhé ruky za solidní cenu a na vrcholné hodnocení také nedosáhne. V žánru parodickém se nicméně výsostně potvrzuje, že filmová nadsázka by měla být efektivně umocněna protikladně působící seriózní hudbou a teprve pak tahle synergie funguje. Nahrávka plná sugestivních a rozmanitých motivů tedy potměšile mystifikuje děj plynoucí z filmového pásu. Jsem žádostiv, zdali a jaký posun lze vystopovat na Airplane II: The Sequel. Což byl pro La-La Land Records takový problém připojit ho k jedničce?!"  ****   (7.10.2011)

zaplos: "Mix všemožné hudby, který k velmi podařené parodii určitě patří, ale pro samostatný poslech já nevidím důvod. Zaujal mě pouze první track (Jaws), jinak mě to spíš otravovalo. "  **   (6.1.2016)
 

 Amazing Grace and Chuck

ber-tram: "Pozitivní atmosférou, sympatickými melodiemi a možná i tím, že ve filmu hraje Gregory Peck, mě Amazing Grace & Chuck (1987) upomíná na mnohem starší a proslavenější To Kill A Mockingbird. Vyznění je znatelně patetičtější a jaksi hrdinštější, poněvadž se, tuším, jedná o snímek ze sportovního prostředí, což mu ve výsledku zajišťuje rovnocennou poslechovou kvalitu jako Oscarovou nominací ověnčenému předchůdci. Rozdíl je v tom, že na CD od Varese Sarabande řady 47-, je Amazing Grace & Chuck těžce dostupným kouskem."  ****   (7.10.2011)
 

 Anna Lucasta (Varese Club)

ber-tram: "Zhrozil jsem se při pohledu na obal s černochy a rok vydání, že Anna Lucasta (1959) bude skrznaskrz nadívaná těkavým jazzem; obavy vyšly naplano, a sice částečně: muzikální kořeny jsou jazzem jemně aromatizovány, ne drsně znásilněny. Prudivý jazz se rozkváká až od 17. skladby."  ***   (16.12.2014)
 

 Babe, The

ber-tram: "The Babe mi prostě k srdci nepřirostl. Co ještě jakž takž toleruji Contimu, pro něhož se sportovní filmový žánr asi nechtěně stal životním údělem, nepromíjím mému favoritu Bernsteinovi, kterému nepůvodní stadionové hurámarše nejdou k pleti. Pár osobitějších momentů zaujme, ale nezapadají do rozjívené koncepce alba."  **   (19.10.2011)
 

 Baby the Rain Must Fall

ber-tram: "Silnějším magnetem nežli hudba je obal nosiče a na něm Steve McQueen s kytarou (nevídaný to zjev!); přitahuje i nosič samotný, vydaný u Mainsteam Records v roce 1991 a tudíž mimořádně špatně sehnatelný. Jenže vyloženě kvůli hudbě bych se neobtěžoval, poněvadž jde o stereotypní vřeštivý odvar slušící hudebnímu revue, jakým Baby The Rain Must Fall nepochybně bude. Když tento a podobné pseudojazzové výpotky (The Silencers, Staccato - viz komenty níže) z úcty ke skladateli hodnotím za tři, myslím tím spíše dvě a půl, zde ovšem nebudu váhat s dvojkou."  **   (7.10.2011)
 

 Big Jake (Prometheus, 60 min)

ber-tram: "Úvodem lomcuje mizerný dechovkový orchestr jak do černobílých grotesek, rovněž druhá skladba asistuje bláznivému rodeu, takže ze sedla vyhodí až třetí detonace Massacre. Průrazná westernová matrice a lá Sedm statečných však neudeří po celou hodinu, namísto toho se udržuje vyrovnaný podkres s důraznou přiznávkou průvodní melodie, ideálně vhodné na countrybál. Pozn.: další Bernsteinovo angažmá pro Wayna."  ***   (9.12.2014)
 

 Birdman of Alcatraz (Tsunami 1994, 37 min)

ber-tram: "Přestože Ptáčníka z Alcatrazu považuji za prominentní položku v Bernsteinově diskografii, dodnes - a vlastně nevím proč - váhám s nákupem CD od Varese Sarabande Clubu a jsem spokojen s dřívějším počinem od Tsunami. Jako bych se snad obával, že komorní i hravé - tedy věrně tragikomické - pojetí utrpí protažením na více než hodinu zahrnující i skladby ve filmu nepoužité. No nevím, stejně asi tenhle pochybovačný postoj brzy přehodnotím, dokud je limitka k mání."  ****   (2.9.2011)
 

 Birdman of Alcatraz (Varese Club, 62 min)

ber-tram: "Už jsem postoj přehodnotil, se stejným hodnocením. Protažení na více než hodinu neuškodilo."  ****   (15.12.2014)
 

 Black Cauldron, The (Intrada, 75 min)

ber-tram: "1. Fascinován suitou na almanachu Great Composers - 2. zklamán nedostupností celého soundtracku - 3. rozčarován rozdrobeností a nesoudržností pětasedmdesátiminutového fláku od Intrady (2012) - 4. rozptylován jeho detailní prokresleností a epickou barvitostí. "  ****   (2.12.2014)
 

 Bridge at Remagen, The

ber-tram: "Vedle Mostu u Remagenu je připojený Jarreho Vlak takřka nicotným břemenem, kvůli němuž jsem limitované FSM CD opravdu nekupoval. Těšil jsem se hlavně na závažný ústřední motiv, podle mého jeden z těch znamenitých v Bernsteinově rejstříku, a oželel krátkou stopáž soundtracku, sotva 30 min. Film je na hudbu skutečně skoupý, avšak dobrého pomálu platí právě zde."  ****   (13.9.2011)
 

 Bringing Out the Dead (promo, 21 min)

ber-tram: "Počítání mrtvých se mění v počítání skromných minut - na promu je jich cirka 21, na bootlegu bez písničky zhruba totéž. Jelikož toto score dělá společnost Legal Eagles a Keeping The Faith, o to víc se projevuje jako tiché, ufňukané a nevýrazné. Scorsese věděl, proč to s Bernsteinem utnout."  ***   (26.11.2014)
 

 Buccaneer, The

ber-tram: "Bukanýr dostal maximální hodnocení i proto, že to byl jeden z mých prvních Bernsteinů staršího data. No jestli zní všechno dříve narozené takhle vitálně, klobouk dolů, jásal jsem. Jelikož mě následný ponor do let minulých přesvědčoval převážně o opaku, usoudil jsem, že prvotní hodnocení bylo možná udělené v euforii, ale vůbec ne ukvapeně. I kdyby hrála roli pieta, Bukanýr si ho nějak obhájí!"  *****   (19.8.2011)
 

 Buddy

ber-tram: "Buddy má tu výhodu a předstih v oblibě, že je zastoupen na kompilaci Great Composers. Jenže sem chytře byla umístěna skladba téměř nejlepší, což pro album jako celek nepřináší body navíc. Nicméně Buddy je dílko vitální, zábavné a živočišné (film asi opěvuje zvířecí říši)."  ***   (19.10.2011)
 

 Bulletproof

ber-tram: "Sedmadvaceti minutami to tedy mistr moc nevytrhl, ačkoliv, zrovna v tomto případě asi méně znamená více. U pozdějších počinů (tento je z r. 1996) si už nedělám iluze o prudké originalitě, ale ani se nenechám bezhlavě utloukat nachvat sešněrovanou akční rotykou vedoucí odnikud nikam."  **   (19.10.2011)
 

 By Love Possessed

ber-tram: "V porovnání se Sedmi statečnými, kteří o rok předcházeli této spolupráci skladatele s režisérem Johnem Sturgesem, nabízí By Love Possessed materiál mnohem spotřebnější. Podle měřítek masového vkusu by snad měl řinčivou jízdu Sedmi statečných převálcovat, zkrátka asi by zaujal svojí přívětivostí více posluchačů. Nicméně profláklá klasika si drží svůj post a nenápadný By Love Possessed zůstává zážitkem jen pro užší okruh sběratelů kupujících limitované edice Varese Clubu."  ****   (26.8.2011)
 

 Cahill: United States Marshal

ber-tram: "Žádná idyla netrvá věčně, tak ani v tomto westernu bezstarostné houpavé téma dlouho nevydrží a přetaví se v zabijáckou tresť, přebitou sem tam nápěvem vemlouvavého hlavního ornamentu (písnička zazní ve druhé půli i na konci). Další přípis do žánrového rodokmenu Bernstein - Wayne rozhodně neútočí na čelo hitparády, ale obsazuje solidní střed."  ***   (8.12.2014)
 

 Canadian Bacon (+ P. Bernstein)

ber-tram: "Kýženou vojenskou říznost otupují léta, během nichž skladatel téměř vyprázdnil muniční sklady své někdejší invence. S dopomocí syna stvořil kompozici adekvátní parodickému komediálnímu duchu, ovšem ne tak chytlavou a domýšlivě zupáckou jako pro příbuzné Stripes."  ***   (27.11.2014)
 

 Cannon For Cordoba

ber-tram: "Vzorově to praktikoval Jarre: film se odehrával třeba v Mexiku, takže tam napasoval tamější hudbu a bezostyšně se pod ní podepsal coby autor (např. Villa Rides!). Tohle CD sice takhle okaté není, avšak přesto provokuje: dělí se na to, co je podáno jako původní score, a na část nazvanou Elmer Bernstein´s Mariachi Fiesta. Jenže jedno by šlo pohodlně zaměnit s druhým."  **   (27.9.2011)
 

 Caretakers: The Deluxe Edition, The (Varese Club)

ber-tram: "The Caretakers neoslňují novátorstvím, ale uspokojují rutinou, což vzhledem k tomu, že se píše teprve rok 1963, může znít povážlivě. Stroze dramatická složka přebíjí dojem nějakých silných melodií, které opravdu nevévodí, jen kolorují obraz jazzovým odstínem. A ten odstín není zrovna bledý, ouvej!"  ***   (13.9.2011)
 

 Carpetbaggers, The  (25 min)

ber-tram: "Šedesátá léta skýtají celou řadu vynikajících, ne-li nejlepších počinů Elmera Bernsteina, ale také nahrávky veskrze průměrné. The Carpetbaggers jsou jednou z těch, které poskytují zátěžový koberec k promenádě těch slavných. Je utkán převážně ze zostra vedených, jazzem aromatizovaných sekvencí, jež nesnesou výtku proti zvládnutému řemeslu, jenže ani nelákají k opakovanému poslechu čistě pro radost. Pozor, jedná se o lisované CD, evidentně bootlegové, ne o LP!"  ***   (19.8.2011)
 

 Cast a Giant Shadow

ber-tram: "K dlouhým filmům bývá překvapivě málo muziky anebo se z Cast A Giant Shadow (1966, 140 min.) nezachovalo tolik použitelného materiálu, kolik by mohlo? Přesto to slabé půlhodince v limitovaném Varese Sarabande Clubu sluší. Motivy s židovskou příchutí jsou úderné a svébytné a přezpívané milostné téma ani sborové vstupy vůbec nepřekáží."  ****   (2.9.2011)
 

 Cemetery Club, The

ber-tram: "Máloco z devadesátých let tvorby E. B. dokáže vytvořit jemnou, decentní atmosféru jako The Cemetery Club. Žádná aranžérská salta a žánrové přemety, jen dojemně plynoucí nostalgie klasického orchestru."  ***   (19.10.2011)
 

 Comancheros, The

ber-tram: "Hned po krátkém prologu nastupuje jedno z těch vitálních, řízných westernových témat, která s jinými dohromady postavila Bernsteinovi masivní, i když trošku nespravedlivě monotématický pomník. Zároveň The Comancheros (1961) zahájili plodnou spolupráci skladatele s Dukem čili Johnem Waynem, která se ještě šestkrát zopakovala. Nebo sedmkrát? Čert ví... The Comancheros každopádně nastavili laťku nejvýše, mám dojem, že takovou kombinaci skvělého tématu, nervní akce a lyrického kovbojského patosu už další společná díla nepřinesla - a že to vyjma McQ a Cast A Giant Shadow byly všechno westerny!"  ****   (2.9.2011)
 

 Da

ber-tram: "Da (1988) je kratším přívažkem k My Left Foot, s nímž tvoří pěkný párek subtilnějších kompozic nahrávaných r. 1988 v irském Dublinu. V bookletu CD od Varese Sarabande se překvapivě nachází i komentář skladatele, jenž příhodně vsadil na moc sentimentu a nostalgie."  ***   (14.10.2011)
 

 Deep End of the Ocean, The

ber-tram: "Postupujete-li diskografií chronologicky, v roce 1999 nutně musíte popadnout dech vyražený výbuchem Wild Wild West. Není příhodnějšího respirátoru než The Deep End Of The Ocean. Shodná stopáž (30 minut) je tentokráte plná čitelných melodií nakadeřených úhlednými orchestracemi. To je panečku přemýšlivý relax!"  ****   (21.10.2011)
 

 Desire Under the Elms (bootleg, 49 min)

ber-tram: "Povlak staroby drží na těchto nahrávkách tím silněji, čím jsou letitější... Tahle pochází z roku 1958 a je překvapivě stravitelná a čerstvá, poněvadž podbarvuje nějakou romantiku a obsahuje pár dodnes živých bersteinovských obratů. Je zvláštní, že Intrada dala dohromady sotva půlhodinu, kdežto bootleg trvá skoro padesát minut. Snad by i půlhodinka stačila."  ***   (19.8.2011)
 

 Desire Under the Elms (30 min)

ber-tram: "Budu se opakovat: je zvláštní, že Intrada dala dohromady sotva půlhodinu, kdežto bootleg trvá skoro padesát minut. Snad by i půlhodinka stačila, jenže tomu bootlegu. Pro oficiální limitované vydání je to ostuda. A ten odfláklý booklet!"  ***   (2.2.2016)
 

 Devil in a Blue Dress (bootleg)

ber-tram: "Bootleg nemám, a ze sedmi minut na oficiálním albu si nelze udělat směrodatný obrázek, pouze náčrt s nedokončenými liniemi a otazníkem, zdali je celá nahrávka takhle melancholicky melodická jako zde přítomné tři skladby? Pokud ano, bude to poněkud nuda, pokud ne, libozvučná poslouchavost bude ohrožena."  **   (19.10.2011)
 

 Drango

ber-tram: "Od Dranga mě nějaký čas dělila limitovanost vydání, teď mě od něj překvapivě odděluje i hudba. Jakoby přešlapovala ve foyer a nezasloužila si přístup do koncertního sálu. Přitom je poctivá, solidní, jen dost nevýrazná a upejpavá. To holt bývá úděl některých nahrávek, objektivně jsou na úrovni, subjektivně dlí v ústraní."  ***   (26.8.2011)
 

 Elmer Bernstein by Elmer Bernstein (kompilace, re-recording)

ber-tram: "Jak už jsem naťukl v komentáři k bootlegu Live - Concert in Barcelona 2001, živý koncert pod vlastní taktovkou by měl mít v diskografii každý skladatel filmové hudby. Na tomto oficiálním albu nahrávaném v r. 1992 potlesk bohužel chybí, a přitom by mu mimořádně slušel, poněvadž si autor oddirigoval parádní výběr jdoucí napříč kariérou a žánry, konkrétně třináct titulů od 1955 do 1991. Také měkčí a organičtější zvuk přibližuje hudbu takřka na dohmat potenciálním divákům / posluchačům, kdyby jim ovšem nezůstal vstup do sálu zapovězen."  ****   (10.1.2017)
 

 Essential E. B. Film Music Collection, The  (kompilace, re-recording)

zaplos: "Reprezentativní výběr mnoha skladeb a filmů Elmera Bernsteina. Ne však každý hudební doprovod se povedl k samostatnému poslechu, nutno uznat, že některé filmy měly hudbu hroznou. Ani na tomto výběru se nedá úplně každý track poslouchat bez mrknutí oka, ba naopak některý track vyžaduje buď přeskočení nebo vypnutí mozku. Nic to však nemění na velmi kvalitním výběru od pražských filharmoniků. "  ****   (31.5.2017)
 

 Eternal Sea, The

ber-tram: "The Eternal Sea je asi nějaký válečný epos, jemuž koresponduje barvitý, leč dobovými archaismy poznamenaný hudební podkres. Aby ne, píše se rok 1955, Bernsteinův styl se teprve rýsuje kdesi v nedohlednu a zvukové inženýrství vyrůstá z plenek. Co jistě upoutá, je střídmé a funkční využití ženského hlasu a sborů. Jen to glóry glóry álelúja na závěr si mohl odpustit."  ***   (19.8.2011)
 

 Far from Heaven

ber-tram: "A jsme ve finále, nikoliv abecedním, ale chronologickém. Rok 2002 nese poslední záznam od autora, který se vzdor názvu alba do nebe již blížil. Nominace na Oscara může leckoho překvapit, leckoho uspokojit, jako by byla za celoživotní zásluhy. Hudba je každopádně otočená do minulosti, poněvadž děj filmu těží z bigotních padesátých let, subtilní, spíše rezignovaná, mrazivě rozlučková, s motivy již dřívě slyšenými. Vydání od Varese Sarabande mile zaujme komentářem režiséra, skladatele i sbírkou barevných fotografií z nahrávacího procesu."  ****   (21.10.2011)
 

 Fear Strikes Out (Kritzerland)

ber-tram: "O koupi soundtracku rozhodla více cena účelu než obliby. Vydavatelství Kritzerland sdružilo kvalitativně souměřitelné dva tituly (Fear Strikes Out & The Tin Star) téhož autora (Elmer Bernstein) z téhož roku (1957), čímž se zdařilo vyčerpat kapacitu jednoho nosiče. Dramaturgický tah na výbornou, hudební pak lehký nadprůměr."  ***   (23.9.2011)
 

 Field, The

ber-tram: "Irská syrovost klimatu a hrabivost lidských povah předurčuje spíše úspornější hudební kulisu, vyjma hlavního tématu, které zní až nepatřičně malebně a blahosklonně. Režisér Jim Sheridan nicméně opět od skladatele načerpal vesměs pochmurnější, studenější tóny k dosažení výsledného symbiotického efektu, kvůli němuž se vyplatí obětovat čas na shlédnutí filmu."  ***   (14.10.2011)
 

 Five Days One Summer (bootleg)

ber-tram: "Tenhle titul je pečlivě ukrytý ve filmografii roku 1982 a zjevně i před radary vydavatelů, neboť se vyskytuje jen na LP. Popravdě nemám ani seznam skladeb, tudíž jsem odkázán pouze na auditivní stopu, která je spíše submisivní a nenápadná ba skomírající, jakoby podkreslovala nějaké psychologické drama. Jen místy probleskne pozitivní vzoreček jak vystřižený z barokního dvora."  ***   (27.9.2011)
 

 Frankie Starlight

ber-tram: "Zřejmě proto, že jsem odchován na kompilaci Great Composers, kde se nachází i ukázka z Frankie Starlight, inklinuji o něco vřeleji právě k soundtrackům, které reprezentovala. Frankie Starlight (1995) v celé šíři, včetně úvodní autorské písně, naplňuje ideu intimního, přívětivého poslechu, tak akorát únosného po 37 minut."  ****   (19.10.2011)
 

 From Noon Till Three

ber-tram: "From Noon Till Three kapku kompenzuje slabotu Cannon For Cordoba, s níž obsazuje 2CD od Varese (edice Masters Film Music). Převážně tišší a tklivá romantika, místy ozvláštěná neškodným skotačením, by klidně snesla vročení o patnáct let dříve, ne až do roku 1976. Zní totiž tak důvěrně starosvětsky, ale určitě ne zatuchlinou. Dojem kompaktnosti kazí jen množství skladeb evidentně převzatých, toliko adaptovaných. Nicméně smělá výzva k nákupu 2CD, i za cenu toho zatroleného přívažku Cannon For Cordoba, to při dobré vůli je."  ***   (7.10.2011)
 

 From the Terrace

ber-tram: "Při délce málem 72 minut čistého času, tj. žádné bonusy, žádné písničky, žádné unused tracks, žádné alternates, jenom dvě neautorské krátké skladby, se From The Terrace musí sakra snažit, aby si udržel pozornost. A skutečně se snaží a dílo se daří. Na to, že se zjevně jedná o nějaké psychologické mezilidské drama a píše se teprve rok 1960, vůbec nezní soundtrack jak ze starobince."  ****   (23.9.2011)
 

 Gangs of New York (rejected) (Varese Club)

ber-tram: "Aby se dočkal vydavatelské satisfakce, musel skladatel umřít. Až in memoriam tedy uzřely světlo světa odmítnuté Gangy v New Yorku (na značce Varese Sarabande), s nimiž také padla spolupráce s Martinem Scorsesem. S tímhle režisérem je potíž, vždycky raději upřednostňoval dobové písně a skladby než originální přídavnou hudbu, která mu zřejmě i v tomto filmu zněla nepatřičně, doslovně, příliš elegicky. Stejně jako mě, když je izolována."  ***   (21.10.2011)
 

 Genocide

ber-tram: "Několik domněnek i faktů: Genocide bude zřejmě dokument, když je iniciovaný centrem Simona Wiesenthala. Traumatizující námět mohl být pro skladatele osobní výzvou k morálnímu zúčtování se zločiny napáchanými na jeho židovských předcích. Intrada toto CD zařadila do výjimečné edice Film Music Treasures. Hudebně jde (v podání Royal Philharmonic Orchestra) o tíživou orchestrální oponu s osudovým ústředním tématem čili o závažnou látku hrubě kontrastující s bezstarostnou komediální érou na začátku 80. let."  ****   (7.10.2011)
 

 Ghostbusters (Varese Club, 69 min)

ber-tram: "Že se stane hitem film, budiž, že jej bude následovat i skočná diskopopová písnička, i to se dalo čekat, avšak že se instrumentální složka vyšplhá mezi nejžádanější výlisky Varese Sarabande Clubu, na to bych býval fakt nesázel. A přece, dražební hodnota limitované edice zmnohonásobila katalogovou cenu. A co hudba? No právě, centrální téma je sice poťouchle hravé, jakoby nevyzpytatelně pajdavé, ale dost repetitivní, a to, co ho obklopuje, tuctové, jářku doplňkové. Jediný subjektivní pokrok cítím v tom, že jsem spolehlivě identifikoval hojně zaměstnaný ondes martenot."  ****   (7.10.2011)
 

 Girl Named Tamiko, A

ber-tram: "V porovnání s hudbou z Love With The Proper Stranger, s níž sousedí na limitovaném disku (1500 ks, Kritzerland, 2009), má A Girl Named Tamiko (1962) mírně živelnější, zvučnější hlavní téma a jemně orientální nádech. Což ji ovšem nevykolejuje z řady romantických, příjemně stravitelných záznamů. Některé skladby stojí na titulní písni, jenže tu na desce nenajdete. Divné, ačkoliv, kdo by stál o písničky?!"  ***   (2.9.2011)
 

 God's Little Acre (Kritzerland)

ber-tram: "God´s Little Acre dává typický obraz o Bernsteinovi na konci padesátých let. Za půl hodiny se semele leccos: písnička, blues, swing, čiperné, málem westernové melodie, tíživé drama. Aby toho nebylo málo, k půlhodině přirůstá desetiminutová průřezová suita."  ***   (21.1.2016)
 

 Going Ape!

ber-tram: "Že se Intrada nestydí! Kdyby v tracklistu napřímo označila, že pět ze sedmnácti stop jsou písničky, ani bych snad CD nekupoval. Kdyby je aspoň odložila do hromady bonusů, mohl bych si naráz odplivnout, jaké to jsou tuctové poprockové šunty. Realita je však jiná, tudíž poslouchám cirkusácky hravé, leč obehrané score, pošramocené těmi šunty."  **   (14.1.2016)
 

 Gold

ber-tram: "V těch několika skladbách, kde se nezpívá ani nemají charakter etnické source music, se slibuje dobrodružství, avšak není jich zas tolik, abych na splnění slibu mermomocí trval. Rozhodně bych ale takhle neplýtval potenciálem Intrada Special Collection."  ***   (26.8.2011)
 

 Good Son, The

ber-tram: "Dobrý synek vypadá jako vzorňák, a přitom umí být i notný hajzlík! První dojem vyplývá z chlácholivé melodické vaty, která zabírá cca 75% desky, druhý dojem svědčí čtvrtině rozporcované mezi plíživé strašení a vpády a zářezy orchestru."  ***   (19.10.2011)
 

 Great Composers: E. Bernstein (kompilace)

ber-tram: "Tahle kompilace byla vůbec tím prvním, co jsem od skladatele pořídil, a pošetile věřil, že mi vystačí na věky. Cha cha cha? Ale již díky ní jsem prakticky demaskoval klamný subjektivní soud o Elmeru Bernsteinovi jako o hudebním králi westernu a ničeho jiného. Avšak příspěvky jako My Left Foot, Rage In Harlem nebo The Grifters napověděly, že žánrových kanálů přebrodil opravdu spoustu. A tak jsem se začal brodit v jeho šlépějích - jen jako věrný posluchač."  *****   (25.10.2011)
 

 Great Escape, The (33 min)

ber-tram: "Hlavní téma jsem poprvé slyšel na kompilaci Great Composers, o níž jsem bláhově předpokládal, že mi od Bernsteina vystačí navěky. Vskutku bláhově... Než se mi melodie naplno zadřela pod kůži, připadala mi dost bezstarostná, neřkuli lehkomyslná. Film posléze tento dojem potvrdil - nijak traumatizující, spíše rozpaky budící příběh z nuceného pionýrského tábora pro neposlušné oficíry. Nicméně základní motiv jaksepatří obživl na vkusně zinscenovaném hudebním albu, jemuž 33 minut akorát sluší k sytému a plynulému poslechu."  ****   (19.8.2011)
 

 Great Escape, The (Intrada, 3CD)

ber-tram: "Přemíra scénické hlušiny škodí skoro všem complete recordingům, Velký útěk nevyjímaje. Takže pokud se někdo chvěje nedočkavostí, o co vlastně přichází oproti základní verzi, lze ho usadit do reálu, že kromě jejího rozředění na téměř půldruhou hodinu a prohloubení několika vedlejších motivů se nestalo nic jiného, než že je díky Intradě dostupnějším artiklem na trhu. Hodnotu má víceméně dokumentační."  ****   (19.8.2011)
 

 Great Santini, The (FSM)

ber-tram: "Odrhovačky (resp. sračky) typu Restaurant Source, Officer´s Club, Getting Drunk, Locker Room, Radio Source apod. si uzurpují tak podstatnou část alba, že ta originálnější slož nemá šanci vyniknout. Notabene když ani moc originálně nezní. Verdikt? The Great Santini mě zklamal."  **   (3.9.2015)
 

 Grifters, The

ber-tram: "Výchozí rastr ústředního motivu si Bernstein dozajista vypůjčil z Krotitelů duchů, ovšem proč ne, když i Podvodníčkům jde podloudný tep náramně k duhu! Poklidnější a potemnělá atmosféra nese cosi zlověstného a zároveň komického; příjemně smíšený dojem vyvolává právě ten pajdavý vůdčí rytmus, který vemlouvavě prozařuje většinu skladeb. A já pořád proč tuhle nahrávku cejchuju tak štědře, třebaže plnotučná čtyřka to tedy není."  ****   (14.10.2011)
 

 Guitar Concerto (concert work)

ber-tram: "Klasický opus rozdělený do třech částí (dohromady 22 minut) nezapře železnou košili romanticko-westernového žánru, který mocně určoval tvůrčí linii autora v šedesátých letech a nyní se jen oprostil od filmového pásu. Zaznamenáníhodný je doprovod London Symphony Orchestra, s níž Bernstein tolik nepracoval. Album doplňují do 48 minut dvě díla pro kytaru od jiných autorů, které neznám (Isaac Albéniz, Jack Marshall); společným jmenovcem celé produkce je kytarista Christopher Parkening, kterého sice také neznám, ani on mě, ale na kytaru hraje o něco líp."  ****   (21.10.2011)
 

 Guns of the Magnificent Seven

ber-tram: "S figurami, myslím hudebními, Sedmi statečných se dá žít navěky a vystačit i v několika pokračováních. Tlaková tendence však hlásí mírný pokles, přeci jen neustálé používání otupí každý břit a zpomalí nejednu akci. Dovětek čtyř source skladeb hraných jen na kytaru je naopak tklivý a osvěžující. Celou nahrávku zvěčňuje třetí CD třídiskové kompilace The Unforgiven od Film Score Monthly, z níž by mi stačil právě jen třetí disk."  ****   (3.9.2015)
 

 Gypsy Moths, The

ber-tram: "The Gypsy Moths je půl na půl směskou originální hudby a tzv. source music, kde jedno těžko oddělit od druhého. Potvrzuje se to, že Bernsteinova nálož zpravidla bývá pichlavě nedůtklivá a neskladná, kdežto převzatá, možná lehce adaptovaná hudba nepřekvapivě ordinérní a použitelná kdekoliv jinde. Pro takové zjištění však není nutno CD pořizovat, pokud autora zrovna nesbíráte."  ***   (27.9.2011)
 

 Hallelujah Trail, The (Varese CD Club, 36 min)

ber-tram: "Euforický elixír z tvůrčí kuchyně tandemu John Sturges & Elmer Bernstein vtipně pokračuje v linii načrtnuté Sedmi statečnými a Velkým útěkem. Obrábí ovšem jen krásně čitelné, ne-li až kýčovité westernové melodie, které zásluhou sborového zpěvu získávají muzikálově přepjatý výraz. Napumpovaných šestatřicet minut nedává ani vteřinu k oddechu. Věru mimořádné album na to, že pracuje s konvenčními ingrediencemi!"  *****   (23.9.2011)

zaplos: "Westernová šílenost. Jinak to nazvat nedokážu. Ale parádní věc. Tak si představuju, jak Bernstein sedí u krbu, kouří dýmku, k tomu šlukuje nějakou trávu a na papír sází jednu lepší suitu za druhou. Sice to místy ztrácí tempo, ale ne svou krásu. Soundtrack, který patří do sbírky každého soundtrackáře."  ****   (21.6.2016)
 

 Hawaii (36 min)

ber-tram: "Čtěte o deluxe verzi, tam je obojí."  ***   (21.10.2011)
 

 Hawaii (Varese CD Club, 109 min)

ber-tram: "Mít havaj znamená užívat si, což se 2CD z Varese Clubu chutě jalo zprostředkovat. Rukopis identifikovatelný po pár tónech se rozmáchl k dobrodružnému, vegetativnímu eskamotérství s dílčími motivy na ploše 75 minut kompletního score, jemuž poloviční délkou sekunduje původní přepis z LP. Obojí má něco do sebe, prodloužená nahrávka pestrost, elpíčko zas přímější tah na branku, ačkoliv v prologu se rušivě mluví. Obojí ale citelně zavání starobou."  ***   (23.9.2011)
 

 Heavy Metal (bootleg, 65 min)

ber-tram: "No tohle, nikoliv jen 65, ale dokonce 76 minut má tenhle expanded bootleg! Vzdor názvu filmu naštěstí nenese ani stopu po těžkém kovu, nýbrž je bohatým ložiskem zhudebněné filmové epiky. Robustní orchestr, čitelná hrdinská témata a k tomu i účelné sbory, jimiž skladatel nikdy nemrhal. Vyjma několika překlenovacích pasáží je jeho rukopis stěží identifikovatelný, jakoby osmdesátá léta měla proběhnout v trošku jiném, od zažitých tvůrčích šablon odbřemeněném stylu. Heavy Metal je tuším z rodu pohádkově-komiksového."  ****   (19.8.2011)
 

 Heavy Metal (FSM, 73 min)

ber-tram: "Dokud v roce 2008 nezaúřadovali FSM, byl Heavy Metal na CD jen bootlegovým zbožím. Jenomže kromě legalizace vydání a podrobnějšího informačního aparátu stěží hledám přidanou hudební hodnotu. CD totiž obsahuje 58 minut score + 14 minut alternativních kousků z LP, kdežto na delším bootlegu mi připadalo všechno původní."  ****   (19.8.2011)
 

 Hoodlum

ber-tram: "Pro černošského režiséra (a herce) Billa Duka se autor angažuje už potřetí (kromě toho Rage In Harlem a The Cemetery Club) a dá se říci, že Hoodlum (1997) je prací nejvyzrálejší a nejserióznější. S první skladbou dýchnou staré dobré časy, minulost se však postupně zakaboní a noty stylově vycházejí vstříc pouličnímu gangsterskému kvasu příznačnému pro Harlem třicátých let minulého století."  ***   (19.10.2011)
 

 Hud

ber-tram: "Kraťas nad kraťasy. Šest a půl minuty z filmu plus šest a půl minuty téhož pro komorní orchestr. Intimní westernová příchuť je řídká, prchavá. (Navazující The Lonely Man od Nathana Van Cleave nic nezachraňuje, spíše kazí: chtělo by to na tomtéž CD něco dalšího od Bernsteina)."  ***   (11.1.2017)
 

 I Love you, Alice B. Toklas (LP)

ber-tram: "Rozverná melodie doplněná i zpěvem se náladou trefuje přesně do uvolněných šedesátých let a tomu přizvukují i cizokrajné instrumenty vystihující svobodomyslný puls té doby. Až na těch pár psychedelických vsuvek má soundtrack vzdušný, hladivý hlas, zní vyloženě pro radost! Uvítal bych tedy přístupnější vydání než jenom starodávné LP."  ***   (26.8.2011)
 

 Journey of Natty Gann, The (rejected)

ber-tram: "Nepochopitelný humbuk kolem torza Hornerova zápisu do letorostů tohoto snímku nemůže otřást tradicí, že odmítnutá hudba bývá lepší. The Journey Of Natty Gann v podání Elmera Bernsteina vytváří mnohem empatičtější a tvárnější dějovou oblohu, snad i díky tomu, že se jedná o nahrávku kompletní a ne jen účelovou publikaci toho, co se zrovna našlo (Intrada holt chrlí, co se dá a jak se dá, asi jen aby naplnila ediční plán). Bernsteinovo dílo v této podobě informačně chudého lisovaného CD (zn. Rejoice 85) zručně obrábí silnou hodinu dobrodružné hudby, sice ne třeskutě novátorské, ale zato přiléhavější a barvitější než je Hornerova toporná prefabrikace."  ****   (14.10.2011)
 

 Journey of Natty Gann, The (rejected, Varese CD Club)

ber-tram: "Stopáží to skoro odpovídá (toto CD je kupodivu o 4 minuty kratší, nepočítaje additional tracks na jiném disku), přesto mám pocit, že v pozdější rejected kolekci Varese Sarabande Clubu poslouchám trochu něco jiného, než na bootlegu od Rejoice. A stačí k tomu pouhý párek salónních odrhovaček, aby strhnul čistou živelnost přírodního dobrodružství. Pocity jsou ošemetné a dřívější zážitek nesmazatelný, opět za čtyři proto dávám jen z úcty ke kompletnosti."  ****   (21.10.2011)
 

 Keeping the Faith

ber-tram: "Komu vadí písničky, nespokojí se asi s utlačovanými 23 minutami score na oficiálním albu při vědomí, že extended bootleg se dotýká minuty čtyřicáté. Ovšem kvantita nenahradí kvalitu čili podle mého soudu dostačuje oficiální vydání. Mimochodem, je to snůška druhotných hudebních ornamentů vybraných ze sběrných surovin."  ***   (21.10.2011)
 

 Keeping the Faith (bootleg, 40 min)

ber-tram: "40:40, toť poměr skladeb vůči minutám na extended motion picture score. Z takových střepů by to zkompiloval kdekdo, nemusel by se nutně jmenovat Elmer Bernstein. Ale k nenáročnému poslouchání to vybízí."  ***   (21.10.2011)
 

 Kings Go Forth

ber-tram: "Ač nerozumím technice rozpisu hudby na notový papír, mám už naposloucháno tolik, že každou notu odhadnu pár taktů dopředu. Jakoby se filmová hudba v padesátých letech psala přes kopírák a i mladí a nadějní autoři museli ctít staré pořádky. Pár hezkých momentů zaznamenávám, ale ani jeden třeskutě originální."  ***   (19.8.2011)
 

 Last Man Standing (rejected)

ber-tram: "Nepochybuji o tom, že nepoužitá práce tolikrát již odmítnutého Elmera Bernsteina je výstižnější než materiál dodaný Ry Cooderem; spíše mě udivuje, jak mohl být vůbec Bernstein osloven, když letitým skladatelským partnerem režiséra Waltera Hilla je Ry Cooder. Tyhle úvahy mě zaměstnávají po celých 32 minut humpolácky úderné a hlučné hudby s mírně westernovou ozvěnou."  ***   (19.10.2011)
 

 Laurette (divadlo)

ber-tram: "Obě miniatury na tomto CD - Laurette z divadelní hry a Prince Jack z filmu - zabírají všehovšudy půlhodinku času a na tak úsporné ploše holt není dost dobře možné ani žádoucí rozvíjet velkolepé eposy, nýbrž jen střízlivě dokreslit příběh. Vydavatelství Kritzerland se zase povedlo dokreslit pár detailů v Bernsteinově obsáhlé tvorbě."  ***   (14.10.2011)
 

 Legal Eagles (LP)

ber-tram: "Nezbývá než vyjít s tím, co je, a Orlové práva zkomponované pro film Ivana Reitmana jsou zachyceny jen na LP, přičemž instrumentální části o délce cca 23 minut by hypoteticky odpovídala poctivá jedna její strana. Hudba není přízemní ani světoborná, ale reprezentuje tu solidní střední třídu, která je jistotou v okolí triumfů i propadáků a k níž se proto sem tam s úlevou rádi vracíte. Jen kdyby byla na pohodlnějším CD. Pozn.: teď už je na lisovaném bootlegu, v jiném sledu."  ***   (3.12.2014)
 

 Live - Concert in Barcelona 2001 (bootleg)

ber-tram: "Živý koncert pod vlastní taktovkou by měl mít v diskografii každý skladatel filmové hudby, jemuž lichotí věcná sebeprezentace a spontánní ovace publika. A komu by nelichotily? Nejvíc takto oficiálně zdokumentovaný je zřejmě Maurice Jarre, kdežto jeho generační druh Elmer Bernstein má odkaz než v tomto bootlegovém záznamu, kterému kdyby se dostalo náležité vydavatelské péče, aspiroval by na maximální hodnocení. Výběr je reprezentativní, ve smyslu mantry best of takřka dokonalý."  ****   (25.10.2011)
 

 Lost in Yonkers

ber-tram: "Žoviální dixielandový nástup s uličnickým zahvízdnutím zvěstuje, že nepůjde o studijní lekci, nýbrž o ryze kratochvilnou záležitost. V roce 1993 byl skladatel pilný co do množství, leč třeskutým novotám nepropadl a zastínil je vkusnou půlhodinovou rutinou. Jářku, eufemisticky vyjádřeno!"  ***   (19.10.2011)
 

 Love with the Proper Stranger

ber-tram: "Zásluhou vydavatelství Kritzerland se k poslechu naskytla některá Bernsteinova díla, která by sama o sobě sotva překřičela halas druhé poloviny padesátých či první půle šedesátých let. Love With The Proper Stranger je z roku 1963 a náleží mezi práce tišší a intimnější, jen místy vytrysknou neklidnější emoce. Zvláštní je, že titulní píseň, z níž jsou odvozeny ostatní skladby, na albu chybí."  ***   (2.9.2011)
 

 Mad Dog and Glory

ber-tram: "Pro film mám slabost, ovšem hudba je slabší sama o sobě. Místy vláčně bloumavá, místy koktavě kostrbatá a krátká (cca 21 min). I toto dílko nicméně patří do koalice Bernstein + Scorsese, jenž film nerežíroval, ale produkoval."  **   (19.10.2011)
 

 Magnificent Seven, The (re-recording)

ber-tram: "Když hodnotit znovunahranou klasiku, pak rovnou ve dvojím provedení různými orchestry, leč dle téže předlohy rekonstruované a sestříhané přímo Elmerem Bernsteinem. Může být rozdíl slyšitelný? Z mého poslechu je spíše pocitový. Paradoxně blíže mám k nahrávce regionální The Phoenix Symphony dirigované Jamesem Sedaresem v roce 1993, která mi připadá měkčí a vláčnější, zkrátka celkově přívětivější než nahrávka z roku 1997, kterou pořídila renomovanější Royal Scottish National Orchestra vedená samotným autorem, avšak jaksi s větší agresivitou, strohostí a úsečností. Muzikolog by tyhle subjektivní vjemy možná potvrdil, možná vyvrátil, moje hodnocení je v obou případech maximální, takže není co řešit... Ledaže by verze od The Phoenix Symphony krapet povýšila dík parádní bonusové suitě The Hallelujah Trail?"  *****   (31.7.2015)

zaplos: "Poslechnuto Re-recording Edition od Koch Records z roku 1994, nahrál The Phoenix Symphony řízený Jamesem Sedaresem. Zde má hudba 57 minut a skoro 7 minut je navíc bonusový track z film Hallelujah Trail (Cesta spásy) z roku 1965. Sedm statečných je klasika, kterou si vždycky rád poslechnu v provedení jakékoli edice, reedice či různých orchestrů. Tuto hudbu musí milovat snad všichni fanoušci filmové hudby. Jistě, jsou zde i slabší pasáže, ale to vůbec nemá vliv na parádní poslech. Osobně mně více sedí Deluxe Edition od Rykodisc z roku 1998, ale možná je to tím, že to mám více naposlouchané. Ovšem na rozdíl od Deluxe Edition je na re-recording edici úžasný závěrečný bonus Hallelujah Trail. Tohle je prostě klasika klasik."  *****   (6.1.2016)
 

 Magnificent Seven, The (68 min)

ber-tram: "Správně plechový, ostrý, monofonní, nepřikrášlený, a proto věrohodný zvuk má záznam Sedmi statečných od Varese Sarabande. A také je zřejmě kompletní (sytých 67 min.), poněvadž pozdější re-recordingy mají o cca 10 minut méně. Jelikož toto zkrácení dopustil sám autor, který nahrávku rekonstruoval, patrně věděl, proč to dělá. Pro nezasvěcené, co znají všehovšudy jen zprofanované hlavní téma, pozor! Ta do nebes vynášená hudba není jen neškodnou kulisou, umí i pěkně kousnout!"  *****   (13.9.2011)

zaplos: "Dokonalý a neskutečný motiv společně s dalšími výtečnými skladbami překoná i sem tam nastupující nudu s ne tolik atraktivními tracky. Nádherný a neskutečně zážitkový soundtrack. PS: vlastním Deluxe Edition z roku 1998, kde je předpokládám originál nahraný z roku 1960, jak jsem se dočetl uvnitř obalu. "  *****   (3.8.2015)
 

 Make Haste to Live

ber-tram: "Půlhodinová suita vnitřně segmentovaná v jediné stopě trpí nevalným zvukem (jde o záznam z r. 1954, div ne první v diskografii), ale jinak uším spíše lahodí. Vytěžuje dobový swing a blues, občas zapojuje sbor a cosi napovídá o budoucím skladatelově stylistickém naturelu."  ***   (11.1.2016)
 

 Man with the Golden Arm, The

ber-tram: "Muž se zlatou paží z roku 1955 sice tvoří prubířský kámen Bernsteinovy diskografie, nesporně i tím, že je zatraktivněný nominací na Oskara, ovšem určující jazzová koloratura z něj nedělá důvěrného přítele s mým přehrávačem. Respektuji autoritu, chápu dobu vzniku, jen to nemusím mít denně ani obden."  ***   (19.8.2011)
 

 Marie Ward

ber-tram: "Iracionální paradox limitovaných edit: kultivované skvosty jako Marie Ward dosud leží na skladě, diluviální slepence jako... (doplňte si sami podle libosti) jdou na dračku. Nechápu to, a nevadí mi to, protože díky nezájmu jiných jsem pozoruhodné dílo z r. 1986 doplnil do diskografie já a ještě na nižší cenu. Středověký syžet nedovolí překotné hudební experimenty a poctivě vytěžuje kvality bavorského orchestru smíšeného s regensburgským sborem. Film je totiž německé provenience, proto možná ta nevděčná přezíravost kupujících k soundtracku."  ****   (14.10.2011)
 

 McQ

ber-tram: "Kromě letité aliance skladatele s hercem Johnem Waynem oživuje tento soundtrack z roku 1974 hudební odnož, která by se dala nazvat policejní městský styl (sluší např. britskému seriálu Profesionálové). Tzn. modernější bigbandová kombinace jazzu a popu ponejvíce prošpikovaná kvákající elektrickou kytarou a podlévaná klávesami. Ze židle mě to nezvedá, leč jako kulisa to ujde. Pro srovnání: hodí se o kousek lépe než třeba o rok mladší Report To The Commissioner."  ***   (26.8.2011)
 

 Meatballs (LP)

ber-tram: "V podobě několika skladeb izolovaných z LP, z nichž v některých se buď zpívá nebo řeční, jsou Meatballs na draka. Jestli ty ostatní, kde se jen hraje, by měly být něčeho příslibem, pak jen průměru již slyšeného."  **   (7.10.2011)
 

 Men in War

ber-tram: "Poznávací rys Bersteinovy dramatické manýry, totiž hlučné, toporné záseky orchestru otevírají i tohle album, což zaujme spíše genealogicky, když zjistíte, že totéž výrazivo používal i po následujících čtyřicet let. Men In War nesou letopočet 1957 a podle všech měřítek nejsou ničím významnějším než jen subalterní vykopávkou z archivu, bez níž lze žít."  ***   (19.8.2011)
 

 Midas Run

ber-tram: "Kdybych dokumentární miniaturu The House z r. 1955 připočetl k dobru cédéčka, které prioritně obsahuje mladší Midas Run, říkalo by si toto nadmíru živé, nenudící, trošku starosvětsky znějící dílko o vyšší příčku v hitparádě. Vlastně proč ne, než balancovat na horní hraně trojky, klidně vystupme do dalšího patra. Leč jen s podmínkou, že nevynecháte celou prohlídku domu čili The House nevyjímaje."  ****   (13.9.2011)
 

 Miracle, The (re-recording, EB Filmmusic Collection)

ber-tram: "Pro takové bonbónky jako The Miracle podnikám archeologické výpravy o více než půlstoletí nazpět poměrně rád. Kompozice je úsporná stopáží i způsobem vydání v rámci obsáhlé Elmer Bernstein's Film Music Collection - pokud nepočítáme také LP - a na to stáří uším lahodí opravdu uspokojivě."  ****   (19.8.2011)
 

 Miracle, The (Intrada)

ber-tram: "Lidi, to je posloucháníčko! Jestliže jsem o dřívějším vydání mluvil jako o bonbónku, teď spásám celou bonboniéru a skousávám i sekci extras. The Miracle z konce padesátých let náleží do soundtrackářova rodinného stříbra, zní vskutku zázračně."  *****   (10.2.2016)
 

 Music for the Films of Charles and Ray Eames (kompilace)

ber-tram: "Všechny drobné práce v kolekci Music for the Films of Charles & Ray Eames se vyznačují střídmým instrumentariem a čistými harmoniemi. Více komentář k Toccata For Toy Trains."  ***   (18.12.2014)
 

 My Left Foot

ber-tram: "Vrásky smíchu střídají vrásky zadumání u filmu Jima Sheridana, který přehodil výhybku Bersteinova komediantství do realističtější psychologické krajiny. Píše se rok 1989, hudba zde věru nevévodí, spíše komornějí a nenásilně podkresluje osudy hlavního hrdiny vzpírajícího se sociálnímu i zdravotnímu handicapu. Nevnucuju často, že stojí za to i vidět film, ale tady to přichází vhod, jinak hudbu moc nedoceníte."  ***   (14.10.2011)
 

 Oscar

ber-tram: "Režisér John Landis po boku Elmera Bernsteina vkročil i do devadesátých let a své požadavky uskromnil do modelu osvědčeného již v Trading Places, tj. zase adaptovat nějaký zábavný operní kus a do jeho vleku zapřáhnout ostatní instrumentarium. Lazebník sibiřský zabral a jede, písně v druhé půli CD už tolik ne, byť se strefují do pulsu třicátých let přesněji, nežli Rossini. Ha, právě když dopisuji tenhle komentář, přiřítí se zpráva, že vychází Trading Places! Jak symbolické!"  ***   (14.10.2011)
 

 Prince Jack

ber-tram: "Obě miniatury na tomto CD - Laurette z divadelní hry a Prince Jack z filmu - zabírají všehovšudy půlhodinku času a na tak úsporné ploše holt není dost dobře možné ani žádoucí rozvíjet velkolepé eposy, nýbrž jen střízlivě dokreslit příběh. Vydavatelství Kritzerland se zase povedlo dokreslit pár detailů v Bernsteinově obsáhlé tvorbě."  ***   (14.10.2011)
 

 Rage in Harlem, A

ber-tram: "Kdo by se Bernsteinovou diskografií prodíral proti proudu času, narazil by v roce 1991 na Rage In Harlem, mile překvapen jemnou příměsí drsného jazzu. Ovšem po dalších sestupech do historie by již dotyčný bezpečně věděl, že nešlo o čerstvý vítr originality, nešť jen o plané dozvuky žánrového uragánu, který se tvorbou autora prohnal před čtyřiceti a více lety."  **   (19.10.2011)
 

 Rainmaker, The

ber-tram: "Zašmodrchané právnické thrillery jsou, přiznejme si, nevděčné téma ke zhudebnění. Grishamova kniha mě jako právníka pobavila i poučila (70%), Coppolova adaptace rozhodně nebyla k zahození (60%) a hudba sdílí zhruba totéž. Není křiklavou dominantou, ale dějovou služebností se všemi nuancemi, které skýtá scénář, tzn. dost temného napětí, trocha hochštaplerství a rovněž milostného uvolnění."  ***   (21.10.2011)
 

 Rambling Rose

ber-tram: "Na vnější straně bookletů i na CD není o autorovi ani zmínka, takže neznalec může spokojeně tápat, kdo se to líbezně podbízí inspirací v To Kill A Mockingbird. A ejhle! Elmer Bernstein si uhájil slůvko uvnitř bookletu, kde Rambling Rose považuje za druhou tématickou příležitost, jaká se mu naskytla o tři desetiletí dříve. Dějiny se naštěstí opakují."  ****   (14.10.2011)

zaplos: "Příjemná oddychovka, která nemá žádné velké ambice než naladit posluchače do příjemné nálady. Jako kulisa se to dá pustit kdykoli."  ***   (21.6.2016)
 

 Rampage

ber-tram: "Rampage ze třiašedesátého bych klidně vročil o deset let dříve, kroutí se dost anachronicky, jakoby se klaně již odumřelé zlaté éře. Dojem utvrzují servilní skladby (např. Dance), o nichž není jisté, zdali plní úlohu dějotvornou či jsou pouze lacinou source music. A při té úmorné délce cédečka... "  ***   (11.12.2014)
 

 Rat Race, The

ber-tram: "Tušený jazzový scénář se naplnil až po okraj, včetně bonusů zabírajících skoro polovinu alba. Nu, Rat Race od Johna Powella si užívám líp, tady holt budu mít co poslouchat na stáří. Teď platím daň za to, že skladatel během své kariéry nasákl tolika determinujícími hudebními trendy."  **   (15.12.2014)
 

 Report to the Commissioner (Varese Club)

ber-tram: "Přesně jak jsem avizoval: slabší nohsled McQ vykračuje. Hned po roce další hodinová siláž napínavého, neurotického bigbandového lomozu pasujícího do filmů s kriminální tematikou. Za normálních cenových okolností bych tohle CD dřív nebo později stejně koupil, jelikož byly cenové okolnosti příznivější, koupil jsem ho dřív. Takže jak asi tušíte, hudba ujde, ale až v druhém plánu."  ***   (27.9.2011)
 

 Return of the Magnificent Seven

ber-tram: "Tak schválně, co přibylo, co je jinak? Zdá se, že asi nic, vše chytlavé je zručně opsáno ze zdrojové partitury. Jednoduše návrat. Což tedy neznamená, že by rapidně klesla kvalita, chybí jen přidaná hodnota. Dialogy z filmu k ní věru nepřičítám."  ****   (13.9.2011)

zaplos: "Pokračování Sedmi statečných se nese v podobném duchu jako první díl, už ale chybí ona údernost a specifičnost jedničky. Hlavní motiv už známe, ten nepřekvapí a další výplňové pasáže v duchu mexického zapadákova neurazí, ale také nepřekvapí. Navíc 4 krátké mluvené úseky vytažené z filmu nedodají albu na atmosféře, spíše otravují. Celkové vyznění alba je takové asi jako film - ano, vše tady už známe, rádi si to někdy znovu poslechneme, ale vůbec to nenadchlo."  ****   (5.1.2016)
 

 Reward, The

ber-tram: " Chudé score trvá bez mexikánské písničky pouze 12 min., do 21 min. náleží ještě tři bonusy (je s podivem, že je mezi nimi i Main Title, který však jako řádný track nefiguruje). Hudební trhák to tedy fakt není, spíše bezradné spojování zvuků a pseudomotivů nasáklých latinou a tahák na peníze pro ty, kteří scelují buď Bernsteina nebo Intrada Special Collection (vyšlo spolu s The Story On Page One pod č. 6)."  **   (26.8.2011)
 

 Roommates

ber-tram: "Vejvodova polka Škoda lásky uzavírá desku, která v roce 1995 směle konkuruje náladovější Frankie Starlight. Temperamentní optimismus ji ovšem činí ještě přitažlivější, ostatně skočný rytmus po vzoru česko-americké polky představuje osu nahrávky, rozdělené při délce 41 minut do plynulého retězce 28 skladeb."  ****   (19.10.2011)
 

 Saddle the Wind

ber-tram: "Jeff Alexander v ´osedlávání větru´ podlehl Elmeru Bernsteinovi, jehož konkurenční score nakonec bylo použito. Nakolik funguje ve filmu lépe, kdoví, každopádně mi úspěch jednoho z nejvíce odmítaných (rejected score) skladatelů lichotí. Hudba zas lichotí časům, ve kterých vznikla."  ***   (26.8.2011)
 

 Saturn 3 (Intrada, 63 min)

ber-tram: "Seriózní sci-fi (Saturn 3) mám tendenci srovnávat s brakovým sci-fi (Spacehunter), čímž právě komentovaný titul moc šancí nedostává. Nesporný dramatický náboj a členitost hudební osnovy totiž záhy ztrácí soudržnost a vývojový směr, čemuž samozřejmě nepomáhají ani diskopopové odbočky. Na více než hodinovou stopáž tedy studijního materiálu až dost, zábavy citelně méně."  ***   (7.10.2011)
 

 Scalphunters, The

ber-tram: "Až závěrečná bonusová písnička hraná vehementně na kytaru odhalí rtuťovitou krkolomnost melodie vévodící ústřednímu tématu. Rozšafné westernové aroma už trošku vyprchalo a prostor se otevřel takřka parodii, alespoň hudba tak působí. Největším blázincem stejně zůstává skladba Square Dance For Loco Horses, kterou jsem znal ze starší žánrové kompilace a tudíž mě navedla ke koupi tohoto limitovaného cédečka."  ***   (23.9.2011)
 

 Scarlet Letter, The (rejected) (Varese Club)

ber-tram: "Tak nevím, jeden skladatel odmítanější než druhý, a přece bych Barryho nakonec použitou kompozici nezatracoval jen proto, že mnou favorizovanější Bernstein byl odstaven. Jeho práce je rozsáhlá, více než 80 minut, členitější, barvitější (ostatně srovnáváme s monotónním Barrym), takže to vypadá, že opravdu rozhodly nějaké osobní antipatie (údajně se proti Bernsteinovi důrazně ohradila Demi Moore) nežli hudební nekvalita. Škoda jen, že je nahrávka rozseklá mezi dva disky, jako by jeden těch 85 minut neunesl!"  ****   (21.10.2011)
 

 See No Evil

ber-tram: "Dvacet stop za pouhých 28 minut. Rovněž stylově to není jednotvárné. Přesto jde o velmi semknutou, údernou a věřme, že i fabulačně důvěryhodnou nahrávku. Logisticky to ovšem drhne - na jedno CD by se s přehledem vešlo ještě něco dalšího od Bernsteina, že Intrado?"  ****   (30.3.2016)
 

 Shootist, The

ber-tram: "Střelec se na kompilaci True Grit motá nejzmateněji, jakoby během těch 13 minut neuměl nastartovat a dát se do cvalu."  **   (5.12.2014)
 

 Shootist, The (La-La Land, 25 min)

ber-tram: "Střelec se na kompilaci True Grit motal nejzmateněji, jakoby během těch 13 minut neuměl nastartovat a dát se do cvalu. V úplném podání 25 minut se klopýtavý dojem rozmělňuje, třebaže na CD sousedí s pronikavějším dílem The Sons Of Katie Elder."  ***   (4.12.2014)
 

 Silencers, The

ber-tram: "Zdálo by se, že ve druhé polovině šedesátých let už byl s jazzem ve filmové hudbě amen, jenže The Silencers sveřepě přesvědčují o opaku. Sice jen půl hodiny, přesto dotěrně a uřvaně, poněvadž se tam i zpívá."  ***   (26.8.2011)
 

 Slipstream (Perseverance)

ber-tram: "Očekávání předčilo realitu, i to se stává. Těšíc se na nekompromisní řežbu typu Spacehunter, navíc v podání The London Symphony Orchestra, protloukám se mnoha galaktickými průsmyky, zdolávám četné meziplanetární orbity, ale bez pevného cíle notabene turistického značení. Ten vesmír je fakt nekonečný, asi jako těchto 50 minut."  ***   (1.12.2014)
 

 Some Came Running

ber-tram: "Some Came Running sdílí s Kings Go Forth stejný rok (1958) i stejné CD, ovšem nabízí daleko variabilnější a modernější výraz. Těžištěm je smířlivá melodická melancholie prokládaná drsnějšími momenty, které by slušely třeba žánru noir, a také bláznivým jazzovým bigbandem. Inu, potrhlá padesátá léta..."  ***   (19.8.2011)
 

 Some Came Running (FSM, 79 min)

ber-tram: "Napěchováno až na samou hranici kapacity pokrývá CD od FSM 53 minut score a 26 minut bonusů. Čili megatuna hudební směsice nakynula množstevně, ne co do jakosti."  ***   (19.1.2016)
 

 Sons of Katie Elder, The

ber-tram: "John Wayne si charismaticky zadeklamuje, Johnny Cash zazpívá, což by ostatně soundtrackářovo srdce lačné jen a pouze instrumentální náplně oželelo, třebaže se jedná o ikony. Naštěstí slova pokorně ctí notovou cestu, která se jaře zařízne do uší hned zkraje a nedopustí jakékoliv zaváhání, které westernu nesluší, byť se odehrává převážně v poklidnějším rytmu a uhlazenějších melodiích. Dostupnější vydání by tuto nahrávku notně emancipovalo."  ****   (27.9.2011)
 

 Spacehunter (Varese CD Club)

ber-tram: "Ukrutný nářez v Main title před lety odstartoval jednu z poznávacích soutěží na soundtrackingu a raketově zažehl můj hlubší zájem o tvorbu Elmera Bernsteina. Jeho rukopis jsem tehdy bezpečně poznal, ovšem konkrétní dílo ne. Bylo pak dílem okamžiku, abych ho jako limitku z Varese Sarabande Clubu objednal s údivem i ulehčením, že taková bomba ještě není vyprodána. Neslýchaně nadupané hlavní téma i výživné vedlejší motivy kolorují nějaký brakový sc-fi snímek z první poloviny osmdesátých let (prezentovaný ve 3-D), avšak jak praví obligátní nepřímá úměra: obskurní film versus impozantní hudba."  ****   (7.10.2011)
 

 Spies Like Us

ber-tram: "Poslyšte, jaké okolnosti mohou ovlivnit vztah k soundtracku! Porafal jsem se s prodejcem, který tvrdil, že tohle letité CD je v takovém stavu, že bude ozdobou každé kolekce náročného sběratele. Šel jsem s radostí do toho. Pochopitelně, že ten vašnosta nadsadil, co se dalo, CD bylo umolousané, booklet s mapou po vlhkosti, sice stále slušné, ale ne špičkové, jak tvrdil. No, vracet se mi ho nechtělo, takže jsme domluvili cca 15% slevu, se kterou ovšem nespravedlivě poklesla i hodnota toho nejcennějšího, co CD obsahuje. Setrvačnost nepříjemných událostí zkrátka nevybíravě páchá křivdy! Teď když však CD poslouchám s odstupem, zjišťuji, že hořkost pominula a náplň si žádá satisfakci. Velice kompaktní, sytá, orchestrální kompozice (mnichovská Graunke Symphony Orchestra) nabízí momenty, kdy skladatele identifikujete spolehlivě, a k tomu plochy, které jeho standardní rukopis zamlžují každou notou. Čili absolvuji poslech pro zábavu i poučení, že ani po takřka půlstoletí kariéry Bernsteinův oheň nevyhasl, ač na nosič tohoto poznání se raději dívám ze shovívavé vzdálenosti."  ****   (14.10.2011)
 

 Staccato

ber-tram: "Staccato znamená v hudební terminologii krátce, úsečně, a mě v té spojitosti napadá, jak je to trefný příměr, když deska nabízí jen a pouze vzteklý, uštěpačný jazz."  ***   (19.8.2011)
 

 Stars 'n' Bars

ber-tram: "U první várky dnes již legendárního Varese sarabande Clubu hloubám, jestli realizovaný titul vůbec nese hudbu důstojnou limitovanému vydání? Uvítací Poledourisovo Cherry 2000 totiž nasadilo namoutě vysoký standard, kterému se máloco může rovnat - ani tento Bernstein ne (Volume Eight). Score má nálepku odmítnutého (bez tracklistu), čímž může být sotva zajímavé. Autor na něm evidentně lepí dohromady zbytky, které neudal jinde: začátek jak šedesátá léta, pak nějaká pohádková epika, něco ze sci-fi, trocha vojenské kázně, jen western přišel zkrátka. Inu pestré a zřejmě právem odmítnuté. "  ***   (28.11.2014)
 

 Story on Page One, The

ber-tram: "Krátká The Story On Page One zní v duetu s ještě kratším The Reward (na CD Intrada Special Collection Volume 6) hlasitěji a výrazněji. Má slušné vstupní dramatické téma a vyrovnaný reliéf. Náslech si zasluhuje spíše ze zdvořilosti."  ***   (9.9.2015)
 

 Stripes!

ber-tram: "Kontakt s generačně mladšími režiséry Landisem a Reitmanem vyexpedoval Bernsteina na komediální horskou dráhu, jejíž jednou z hektických zastávek je tato vojenská fraška (1981). Přítomnost režiséra Reitmana i některých herců avizuje budoucí bingo Krotitelé duchů, kterým jsou Stripes hudebně konkurenceschopným partnerem, byť v jiné tónině. Prim hrají řízné vojenské fanfáry a pochody, z nichž přepětí energie jen srší, pro letmé vydechnutí jsou proložené romantickými můstky. Na 39 minut přesto nátlak decibelů až až!"  ****   (27.9.2011)
 

 Summer and Smoke (LP)

ber-tram: "O hudební práh šedesátých let se dá tvrdě zakopnout, když z něj trčí jazz, anebo jej ladným tanečním krokem překročit, pokud má tvary starodávné romantiky, která by obstála i o patnáct let dříve. Po padesáti letech sex-appeal, marná sláva, o poznání vadne, nicméně když bych si měl vybrat mezi tichem a Summer And Smoke, zvolím zadruhé. "  ***   (12.12.2014)
 

 Sweet Smell of Success, The

ber-tram: "Sladká vůně úspěchu? Nepřináší potěchu, v hlavě dělá neplechu. Kamkoliv vlezu, je halda jazzu. Ba ne, je tu pár stop s ambicí top. A nějaký ten tón přidal i Chico Hamilton."  ***   (19.8.2011)
 

 Ten Commandments, The (MCA, 59 min)

ber-tram: "Pokud bych musel pod tlakem nějakých hloupých okolností zredukovat Bernsteinovu sbírku na jednoho reprezentanta z každé desetiletky, o letech padesátých by bylo definitivně rozhodnuto. A možná i o dalších dekádách, poněvadž Desatero přikázání zdá se býti zábavným, poučným, nadčasovým kodexem epické filmové hudby, natolik je tradiční a přitom moderní. Jak cynicky skvělé, když fyzická smrt jenoho skladatele (obmýšlený V. Young) podnítí umělecký zrod jiného!"  *****   (27.9.2011)

zaplos: "Rozhodně kvalitní soundtrack s podařeným a hodnotným motivem, přesto si nemůžu pomoci v tom, že mi tato hudba dnes přijde už stará. Ale možná je to tím, že při poslouchání si úplně vyobrazuju staré barevné velkofilmy. A dnešním velkofilmům už samozřejmě patří zcela jiná hudba. Ale i tak se rád k tomuto albu rád někdy vrátím."  ***   (21.6.2016)
 

 Ten Commandments, The (bootleg, 140 min)

ber-tram: "Je to skutečně neuvěřitelných 140 minut, co vyšlo na 2CD od Soundtrack Library, takže není hanba rozdělit si to na dvě várky. A libovat si přitom, že kdyby James Fitzpatrick změnil názor na pokračování své řady re-recordingů, bylo by toto dílo pro mě atraktivnější akvizicí než třeba nabubřelý El Cid."  *****   (21.10.2011)
 

 Ten Commandments, The (Intrada)

zaplos: "Naprosto šílená 6ti disková edice přináší v podstatě stále to samé. Ten samý soundtrack v různých vydáních z různých let. Je to skutečně otravné tak dlouho poslouchat to samé, na druhé straně chápu, že tato edice má obrovský sběratelský potenciál. Za mne spíše průměrná hudba v nadprůměrné edici."  ***   (3.7.2017)
 

 Themes from General Electric Theatre

ber-tram: "Moc pěkná kolekce souměrných, upřimných, melodických znělek, opatřená až klinicky čistým zvukem na to, že pochází z 50. televizních let, by si zasloužila nějaký příhodný přívěsek. To aby CD neběželo naprázdno, má totiž jen 35 minut, které mi přesto důvěrně a polopaticky napovídají, že starou dobrou orchestrální platformu s klasickou instrumentací mám o dost radši než jakékoliv novodobé výstřednosti."  ****   (12.1.2017)
 

 Thoroughly Modern Millie

ber-tram: "Je to muzikálová uniforma, v níž Bernsteina nepoznáte. Buď se tu pitvorně zpívá nebo pateticky klevetí a pořád se jazzově třeští. Prostě jako v každém přiblblém muzikálu. Ale coby poukázka na hudebního Oskara za rok 1967 to zabralo."  **   (25.10.2011)
 

 Three Amigos!

ber-tram: "O tenhle srandawestern se skladatel podělil s Randy Newmanem, jenž dodal pár písniček, a sám jej zmáknul recyklací motivů z bohaté zásobárny šedesátých a sedmdesátých let. Co také pořád v penzijním věku vymýšlet, že. Kýžený bláznivý rej bohužel obstarávají nejen písničky a tradicionály, ale také filmové ruchy, skřeky a mluvené slovo zaneřáďující to nejcennější - skladby Elmera Bernsteina. Za nezvládnutou koncepci jdu o stupeň níže s hodnocením."  **   (14.10.2011)
 

 Tin Star, The (Kritzerland)

ber-tram: "O koupi soundtracku rozhodla více cena účelu než obliby. Vydavatelství Kritzerland sdružilo kvalitativně souměřitelné dva tituly (Fear Strikes Out & The Tin Star) téhož autora (Elmer Bernstein) z téhož roku (1957), čímž se zdařilo vyčerpat kapacitu jednoho nosiče. Dramaturgický tah na výbornou, hudební složka lehký nadprůměr."  ***   (23.9.2011)
 

 To Kill a Mockingbird (Varese, 42 min)

ber-tram: "Nesmírně vlídná kniha, neméně lidský film a srovnatelným účinkem obdařená hudba. Rád udržuji v paměti takovéhle literárně-vizuální-auditivní triangly a vyzdvihuji je do popředí, pokud fungují jako tento všetečný titul. Že se soundtrack anketně umístil také v první dvacítce nejlepších filmových hudeb (podle AFI's 100 YEARS OF FILM SCORES) se pochopitelně počítá, ale pro mě jaksi až dodatečně, bez ohledu na vyřčené apriorní hodnocení. K původu záznamu na CD od Varese Sarabande zbývá dodat, že se jedná o nahrávku z roku 1996 čili po 34 letech a autor diriguje Royal Scottish National Orchestra."  ****   (2.9.2011)
 

 Toccata for Toy Trains (16 min)

ber-tram: "Až ten vláček zapíská, chtělo by se zapět do rytmu. Raději připojme za poslední vagónek krátkometrážního score z r. 1957 další tři miniatury tvořící sbírku Music for the Films of Charles & Ray Eames: Six Pieces for the Polavision Movie Camera (1977), House: after five years of Living (1955), jenž se na jiném CD spároval s Midas Run, a Westinghouse in Alphabetical Order (1965), který má atributy muzikálu a recitativu. Všechny práce se vyznačují střídmým instrumentariem a čistými harmoniemi."  ***   (17.12.2014)
 

 Trading Places (La-La Land)

ber-tram: "´Ha, právě když dopisuji tenhle komentář, přiřítí se zpráva, že vychází Trading Places!,´ pronesl jsem v r. 2011 u Oscara - filmu, ne ceny! Jak byl tento soundtrack koncipován na adaptaci klasiky, tak jdou starší Trading Places ještě drzejší zkratkou. Pod CD by měl být podepsán W. A. Mozart (Figarova svatba) a spol. (Rolničky, Tichá noc aj.), uvést tam parazitujícícho Bernsteina je holá nadutost. Nu, hlavně že rejža Landis uhnal hvězdné jméno?"  **   (3.12.2014)
 

 Trial of Billy Jack, The (LP)

ber-tram: "Bernsteinova venkoncem ponurá scénická výplň o délce 21 min. se ztrácí mezi nasládle melodickými písničkami, kterých je na albu požehnaně a jen titulní (aka How I Need You) je spoluautorská. Což z této nahrávky - na CD nevyšla, jen na LP - činí podružnou položku v diskografii."  **   (26.8.2011)
 

 True Grit

ber-tram: "S The Utah Symphony Orchestra natočil skladatel průřez, jemuž je společný westernový žánr a postava Johna Wayna. Celá kompilace je zatitulována True Grit s tím, že dříve vyšla separovaně na dvou discích Varese Sarabande, které se pohodlně vejdou na jeden. Kdežto prominentní True Grit, Big Jake a The Comancheros již mají své sólové reprezentanty, slabší počiny The Shootist a Cahill: United States Marshal jsou zastoupeny hlavně zde, byť jen zlomkem. Proč úplně chybí The Sons Of Katie Elder - taky western s Waynem, toť otázkou do éteru."  ***   (21.10.2011)
 

 True Grit (re-recording, complete)

ber-tram: "True Grit se primárně veze na líbezné melodii doprovázené i zpěvem; typicky nabubřelé (v příznivém slova smyslu) westernové téma, jak jsem ho znal ze strarší kompilace k poctě aliance John Wayne + Elmer Bernstein, se ozve až ve čtvrté skladbě. K poctě obou protagonistů, herce i skladatele, de facto přispívá i tato nová nahrávka z produkční dílny Jamese Fitzpatricka, poněvadž obsahuje i přídavky z dalších pěti společných westernů. Přílepky, které moc nesnáším na jiných Fitzpatrickových počinech, tady ani moc nezaclánějí, neboť jsou venkoncem stylové."  ****   (23.9.2011)
 

 Twilight

ber-tram: "V úhrnu pošmourné, ospalé, neveselé - inu, jak jinak, když podmětem je slídivý žánr noir. CD se hodí do sbírky jako jediný Bernsteinův soundtrack v r. 1998, leda tím je ojedinělé."  **   (21.10.2011)
 

 View from Pompey's Head, The

ber-tram: "Aha, v bookletu tohoto alba (limitovaně vydal FSM) se řeší ono sběratelské dilema, zdali disk zařadit pod kolonku B nebo H! The View From Pompey´s Head (1955, 44 min.) se totiž dělí o místo s Blue Denim (1959, 31 min.) od Bernarda Herrmanna. Obě díla spojuje společný režisér údajně obskurních snímků Philip Dunne, dále osobní vztah skladatelů (ostatně, Elmer se nechal slyšet, že je takovým sousedem na nosiči poctěn - no aby ne! - opačně by to snad platilo také, jen kdyby se Benny vydání dožil!) a především naprosto bezelstná a pronikavá moc zaznamenané hudby, která je starosvětsky romantická, nepřevratná a vděčná. A jak jsem katalogizační dilema vyřešil já? Inu, originál skončil pod B a barevná kopie zadního obalu pod H."  ****   (26.8.2011)

VanTom: "Pro skalní příznivce Golden Age a/nebo Elmera Bernsteina může být tento soundtrack zajímavý, nicméně si nemyslím, že by i jim poskytnul něco nového nebo neotřelého. Prostě typická melodramatická filmová hudba padesátých let, která současného posluchače (kromě dvou víše zmíněných podskupin) nemá čím zaujmout."  **   (25.1.2012)
 

 Walk in the Spring Rain, A

ber-tram: "Od startu k cíli (34 min.) se kompozice podřizuje romantické uniformitě a doplňkovým žánrům, které by přesněji pasovaly do přihrádky source music. Tohle by složil každý skladatel bez identity nebo který by rád totožnost zastřel. CD se ani nehodí do blahé paměti ctihodného Varese Sarabande Clubu."  ***   (10.12.2014)
 

 Walk on the Wild Side

ber-tram: "Měl jsem nesprávně zafixováno, že Walk On The Wild Side tepe výhradně ve frenetickém jazzovém rytmu, ale musím napravit dojmy: jazzové pasáže se tu vyskytují rovněž, avšak jsou naštěstí klidnější a ukostřené dobře identifikovatelným Bernsteinem. Tentokráte se vyjádřil v příjemné, sluchu libé modulaci."  ***   (2.9.2011)
 

 Where's Jack?

ber-tram: "Jakmile se pospolu ocitnou písně, původní score a adaptované / zaranžované skladby, byť jsou pojištěny jménem jednoho skladatele, riziko nesourodosti je nasnadě a šance na vysoké hodnocení mizivá. Výjimek není mnoho, a Where´s Jack? (1974) má čest být jednou z nich. Žádné zlomy a krkolomnosti, vše má splavný směr a spád korigovaný decentní noblesou klasické hudby. Pozoruhodné, ale jak říkám, výjimek není mnoho."  ****   (26.8.2011)
 

 Wild Wild West

ber-tram: "Parádní variace na westerny, provokující s málem popovou drzostí! Robustní, hulákavé hlavní téma div nevyvrací archaické westernové pomníky. Ty se drží jen proto, že byly myšleny vážně. Tohle je, vážení, parodie, sečtělá v minulosti a přezíravá k ní zároveň. Na stará kolena Bernstein odpálil bombu. S půlhodinovým explozivním účinkem."  ****   (21.10.2011)
 

 World of Henry Orient, The

ber-tram: "Tenhle soundtrack si vážně musím připomenout opakovaným poslechem, poněvadž si z něj vybavuji akorát obal. A není to asi ostuda, jelikož hudba splývá s masou jiných Bernsteinových děl ze šedesátých let, která dávají vyniknout těm skutečným majstrštykům. Avšak při vší úctě k nim, i World Of Henry Orient má své kouzlo - orientální."  ***   (19.8.2011)
 

 Yankee Sails Across Europe

ber-tram: "Elmera Bernsteina i Jeroma Morosse můžu stejnou měrou, což pro toho prvního vychází o něco příznivěji, protože se pro film angažoval mnohonásobně víc. Nicméně jejich schůzka na 12. zápisu Intrada Special Collection týkající se dvou přírodopisných snímků pro National Geographic (1967) dopadla tušenou remízou. Bernstein se k Yankee Sails Across Europe vyjádřil typicky po svém, od Morosse se téhož dočkal Grizzly! Každý si na to vybral zhruba půlhodinu a oba zmínili téma National Geographic, o němž je mi zatím záhadou, kdo ho vlastně složil?"  ****   (23.9.2011)
 

 Young Doctors, The (Varese Club)

ber-tram: "The Young Doctors jsou účelně přifařeni k The Caretakers na limitku od Varese Sarabande. Podobnost není náhodná spíše v čase, neboť ´doktoři´ jsou jen o dva roky starší (1961) a paradoxně jaksi hudebně vyspělejší a komunikativnější. Jazzu je bohudík poskrovnu, převažuje náladová romantika."  ***   (13.9.2011)
 

 Zulu Dawn

ber-tram: "Zulu Dawn (1979) směle navazuje na Barryho průlomový opus, jehož majestátní hlavní téma mi rezonuje v uších permanentně a intenzivně. Takový motiv tady holt nenajdu, s tím už jsem smířen, nicméně dramatické vřavy, militantních kvapíků, rituálních sborů i hladivé romantiky si užiju dosyta a rád. S každým poslechem navíc tahle deska totiž odkrývá něco dalšího, dosud neobjeveného, a tato mnohovrstevnatost ji staví minimálně naroveň Barryho sice údernější, ale přeci jen plošší kompozici."  ****   (27.9.2011)
 

 7 Women

ber-tram: "Jakou má půlhodinový přívažek souvislost s Friedhoferovým Never So Few, kromě obývání jednoho FSM CD, to nevím... Jelikož však upřednostňuji Bernsteina, dopřávám sluchu jemu a Friedhofera už přeskakuji. Jeden poslech mi napověděl, že jeho práce nemusí být v podstatě špatná, ledaže by ta Bernsteinova byla lepší. A ona o něco málo je."  ***   (15.1.2016)
 


 


TOPlist