Bill Conti


 Adventures of Huck Finn, The

ber-tram: "Temperamentní, zkraje čiperně dechovková půlhodinka od Varese Sarabande (základní řada) neposkakuje ani o vteřinu déle, než by měla. Zastihuje skladatele v kondici, v níž mi imponuje nejvíc, tj. nikoliv v poprockově glazovaném sportovním zápolení, nýbrž v epickém orchestrálním dobrodružství, byť vcelku předvídatelném, schématickém. Ale to je přijatelnější, než bezuzdná živelnost."  ****   (22.6.2017)
 

 Bad Boys (Intrada)

ber-tram: "Citlivá a dojemná klavírní znělka v titulcích nemá sílu zachránit navazující pelmel ze zprivatizované source music a jalových scénických vycpávek. A to ani při vědomí, že se v obměnách laskavě vrací, jen aby příkop mezi hudbou lehce nadprůměrnou a hudbou patřící na šrotiště prohloubila."  **   (2.5.2017)
 

 Betrayed

ber-tram: "Půlhodinka vykračuje krajně nepůvodně a cizopasnicky, ovšem nikoliv úplně nepříjemně. Jižanské country si tu chvíli hoví s harmonikou a dobrem, načež je střídáno popovou rytmikou elektronických bicích s klavírem a kytarami. Když se vykračování změní ve scénické přešlapování, i to se dá ustát. Jakmile se zase dá do pochodu, smíchá se country s rockem a popem dohromady, a to už je na pováženou."  ***   (29.5.2017)

zaplos: "Příjemný a hravý soundtrack, který sice neoplývá geniálními motivy, ale pro posluchače přináší líbivé skladby, které nenudí a zaujmou. "  ***   (28.3.2015)
 

 Big Blue, The (bootleg)

ber-tram: "Jedním z několika filmů postižených rozpůleným ozvučením pro starý a nový kontinent je legendární Bessonova Magická hlubina. V Evropě se jí přičinlivě ujal kdo jiný, než režisérův komplic Eric Serra, kdežto za oceánem Bill Conti. Jeho score je postiženo dvojnásob, neboť nevyšlo oficiálně, pouze na lisovaných bootlezích, jednou jako zhuštěná 19-minutová suita a podruhé plnohodinově. Na tomto předlouhém disku Contimu, resp. jeho esoterické, monzunově vlahé a klidné meditaci sekunduje půlhodinový výtah ze Serrovy umělohmotnější hladiny. Contiho tématika je o fous zapamatovatelnější a co do barevné škály přírodnější a perlivější. Čili si Nový svět při promítání hudebně užil o fous lépe než Evropa."  ***   (25.5.2017)
 

 Blood In... Blood Out (bootleg)

ber-tram: "O tomhle soundtracku kolují fámy, jestli vůbec u Varese Sarabande fyzicky vyšel anebo byl stornován a visí akorát v číselném katalogu... Jenže pokud byl párkrát za nehorázné sumy dolarů vydražen, tak asi existuje. Kdo ví? Já každopádně poslouchám rytmicky temperamentní a ukázněný, jakoby latinsko-americky dochucený koktejl z lisovaného bootlegu, který - ač jej otevírá právě nejdelší Bloood In Blood Out (36 min.) - se jmenuje matoucně podle druhé 19 min. suity The Big Blue - The Film Music Of Bill Conti. Zbytek patří výboru z The Coolangatta Gold a finiš obstarává pro Contiho skladatelský naturel emblematické Power Sports Theme. Ale ústřední zájem budí Bloood In Blood Out, zdařilá a vitální kompozice!"  ****   (21.6.2017)

zaplos: "Slušný soundtrack s několika zajímavými motivy, westernový i akční, tišší i hlučnější, celkem poslouchatelné dílo, ale nic objevného. "  ***   (28.3.2015)
 

 Broadcast News

ber-tram: "Dost přehledná a předvídatelná skládanka klavírních podmalůvek neaspiruje na pamětihodný počin ani v diskografii skladatele, ani v katalogu Varese Sarabande Clubu. Sekce vlastní score se od sekce bonusů skoro neodděluje, což nemusí být mínus."  ***   (24.5.2017)
 

 Bushwhacked (25 min)

ber-tram: "Při diskografickém hledání optimálního poměru výkon / cena dramaturgicky vyhrává bezvadný konglomerát z dílny Varese Sarabande Clubu. Na tomto výlisku není místa pro poražené, neboť nabízí přesně tři stupínky slávy alias tři odfajfkované položky z Contiho archivu. Na konec disku uložený Bushwacked (1995) snad nejsilněji volá po interpretačním a sledovacím soustředění, poněvadž absolvuje překotný žánrový kros od Masters Of The Universe po rokec, což neznamená, že by ve vyrovnaném Varese trojboji dosáhl jen na třetí příčku."  ***   (30.6.2017)
 

 Cohen and Tate (Intrada)

ber-tram: "Některé partitury utkví v hlavě jako zoufale průměrné a šedivé, a to proto, že průměrné a šedivé jsou. Zpravidla nepomáhá námět, kterému slouží, tady půjde o nějaký temný detektivní syžet, naopak k odbytu může přispět formát vydání, zde Intrada Special Collection. Průměr však rozhodně neznamená odpad, vybrané orchestrační textury a momenty umí zaujmout."  ***   (30.5.2017)
 

 Coolangatta Gold, The (1M1, 76 min)

ber-tram: "Stadionová pompéznost a pochodovost opět nasvědčuje sportovnímu klání. Australské nakladatelství 1M1 Records natvrdo avizuje deleted-not available čili nezasévá pochybnosti, zdali lze toto CD sehnat ještě z katalogu. Nelze, už jen z druhé ruky. A že se koupě odkudkoliv zúročí nejen v 76 minutové délce (včetně přídavků), nýbrž i v temperamentním trojboji popu, rocku a klasiky, je nabíledni."  ****   (4.5.2017)
 

 Dreamer (Varese Club)

ber-tram: "Další povedený dvojzásah Varese Sarabande Clubu se s rozptylem 15 let strefuje kam jinam, než na hřiště, kde probíhá sportovní mač. První Dreamer (1979, 40 min.) tone ve starodávnějších rozjívených ragtimových, swingových a popových uzancích, což na nenáročné kulisové poslouchavosti neubírá, nešť na výstřednosti zhola nepřidává. Druhý The Scout není o mnoho vynalézavější."  ***   (6.4.2017)
 

 Escape to Victory (bootleg)

zaplos: "Místy opravdu hezká, vítězná a bojovná hudba, sem tam trochu sušší skladby, ale celkově vítězně naladěný soundtrack s dobře poslouchatelnou hudbou. "  ***   (28.3.2015)
 

 Escape to Victory

ber-tram: "Po F.I.S.T. další stopáží srovnatelná stalloneovka usměrňovaná plnokrevnou orchestrální osnovou a sportovním espritem. Kdyby takhle Conti svítil pokaždé jako nyní pro razítkově limitovaný Prometheus (1169/3000), začal by brzy nudit. A o to asi jde. Teprve mezi nížinami vyrostou vrchoviny, třebaže na špičku hitparády zde ještě pár vrstevnic chybí."  ****   (19.4.2017)
 

 F.I.S.T.

ber-tram: "První širokopásmově orchestrální zášleh přichází v nabušeném r. 1978 s další stalloneovkou. Hraje tu London Symphony Orchestra a hraje o tom, že pan Conti melodicky & instrumentačně válí i s mamutím tělesem, nejenom s nevycválanou jazzovou sekcí. Vivisekcí..."  ****   (31.3.2017)
 

 Five Days from Home (Intrada)

ber-tram: "Sklonek Contiho sedmdesátých let sice překypuje množstevně, ovšem pronikavou objevností nikoliv. Score z divočiny bych si představoval invenčněji, než jak pulsuje na rozšířeném LP programu od Intrady: popově, příměstsky, konzumně, klišovitě. Album na mě působí lacině jak omastkem a cigaretama čpící dálniční bistro. A kde je nějaké napětí, akce? V těch pár mátožných kouscích znějících jak od Fieldinga?!"  **   (5.4.2017)
 

 For Your Eyes Only (60 min)

ber-tram: "Bondovky duchovně patří Barrymu, každý ostatní vyloženě přicmrndával, Contiho nevyjímaje. Nebýt nosného tématu, šlo by veškeré pseudoakční klišovité podmalůvky lhostejně vyhodit do směsného odpadu (ze kterého byly předtím vytaženy)."  **   (13.4.2017)
 

 Formula, The

ber-tram: "Není škoda obětovat pro 25 minut hracího času zbylých 55, ptám se Varese Sarabande, kteří Contiho soundtracky přece zpravidla sdružovali po dvou, třech na jedno CD? Jak se to vezme. The Formula (1980) zní poměrně dominantně a soběstačně, jakoby nikoho do páru nepotřebovala. Důstojným mollovým výrazem upomíná třeba na Goldsmithovo The Ransom, které mi velmi imponuje, čímž se do ligy favoritů zdatně probojovává i The Formula."  ****   (12.4.2017)
 

 Fourth War, The (Music Box, 53 min)

ber-tram: "Music Box má svoje osedlané šimly (Delerue, Franklin, Yared aj.), ovšem vůbec neláteřím, když pohostí někoho přespolního. Naopak jsem radši. Contiho u vydavatelství zviditelňuje pouze inkriminovaný záznam, úhrnem třiapadesátiminutový, stejnorodým orchestrálním napětím zevrubně opásaný a povýtce reprezentativní. Pro Music Box i pro skladatele."  ****   (7.6.2017)

zaplos: "V pomalejších pasážích velmi líbivý soundtrack, v akčních pasážích spíše otravný. Conti je silný v pomalých až jemných náladových skladbách, bohužel film vyžadoval i akčnější scény, což hudebně Conti nezvládá. Průměr, od kterého nic zásadního nečekejme. "  ***   (19.4.2017)
 

 F/X (Varese Club)

ber-tram: "Kruci-F/X, to to jde z kopce! Rozjezd jakž takž členitý, a pak už jen 50 minut vesměs studeného a toporného kuňkání, vrzání, harašení, které se výjimečně vzmůže ke koordinovanějšímu pohybu. Sice možná fest příhodné k obrazu, míň k poslechu. Aneb kolik jiných kompozic zatraktivněných leda limitovaným vydáním potkalo úděl zůstat ležet ladem!"  **   (9.5.2017)

zaplos: "Z počátku velice hezké a pomalé skladby, bohužel čím blíže ke konci, tím více dramatická a akční, ale skoro neposlouchatelná hudba. První část se dá určitě slušně hodnotit, druhá polovina spíše totální podprůměr. "  ***   (19.6.2016)
 

 Gloria

ber-tram: "Úvodní člověčí skřehotání a saxofonové kroucení by mohlo odradit toho, koho neodradila oproti katalogu na dvojnásob vyšplhaná nákupní cena CD, opět vydaného péčí Varese Sarabande Clubu. Mě neodradilo nic, pročež jsem k poslechu nepřistupoval s předsudky, že to bude buď moc jazzové nebo tématicky plytké. 40 minut charakterizuje výraz noir, tu vykreslený úsporně, tu s vehementním náporem orchestru. Skrznaskrz procítěně, autenticky."  ****   (10.4.2017)
 

 Grand Canyon: The Hidden Secrets (promo)

ber-tram: "Nevyčtete, na jakém labelu a kdy CD vyšlo, nicméně je lisované, ani kolik obsahuje stop a jak se jmenují, nicméně údaje si lze opatřit jinde. Vskutku ´hidden secrets´. Zůstává poznatek o hudebním doprovodu k filmu z kategorie IMAX, který obstarala London Philharmonic Orchestra a Ambrosian Singers. Po vstupním rozdýchávání se těleso patřičně rozkmitá s tím, že 28 minut hrací plochy nepředstavuje prostor bezbřehý, leč dostatečný."  ****   (5.5.2017)

zaplos: "Podařená poměrně velkolepá hudba k Imaxovému snímku. Hudba připomíná staré westerny, místy je hodně dramatická a velkolepá, místy trochu slabší, připomíná soundtracky zcela jiných autorů než Contiho. "  ****   (28.3.2015)
 

 I, the Jury (La-La Land)

ber-tram: "Šmankote proč se tímhle krmím? Asi proto, abych mohl komukoliv doporučit Billa Contiho v útlumovém režimu: uječený saxofon a jiné dechy bičují sem tam klíčící pokus o dramatický motiv, ze začátku v tempu zběsile rychlém, pak zpomaleném, kdy prostor dostane i klavír - při zrychlení těžce neurotický."  **   (25.4.2017)
 

 Juliette de Sade (Beat)

ber-tram: "Nečekal jsem, že Contiho nashromáždím v tak hojném počtu, abych si jeho tvorbu troufl komentovat, a nakonec přece! Členitý reliéf se táhne od konce let šedesátých až do konce devadesátých, přičemž na samém počátku vlisovaném do CD zurčí ryze spotřební náladový jazzrock. Takže tohle CD jsem dokupoval s cílem domodelovat autorský reliéf, při hudbě si něco přečíst nebo být jinak užitečný (třeba umýt nádobí) a zabroukat si Juliette."  **   (27.3.2017)
 

 Karate Kid II, The (Varese, 48 min)

ber-tram: "Druhý Karate Kid sice není ze všech pokračování objektivně nejdelší, ale subjektivně nejdéle hraje, poněvadž se zdá nejpřemítavější. Snad protože panova flétna rozehrává poetickou náladu takřka v každé z 20 skladeb a osnovuje atmosféru celého alba. Na zdařilé orientální sérii, nikoliv přímo se sportovním letmotivem, ale řekněme s podtextem sportovní vůle a cti, se projevují Contiho kontrastní póza: tato příjemná, orchestrálně svébytná versus všechny otravné, jazzu poplatné."  ***   (12.5.2017)
 

 Karate Kid III, The (Varese, 42 min)

ber-tram: "Třetí Karate Kid syntetizuje to lepší z jedničky a dvojky včetně kompromisní stopáže na půli cesty mezi jedničkou a dvojkou. Přesto z celé série nemusí každému vycházet v ústrety nejochotněji a nejsympatičtěji. Ostatně dříve či později uvážím, zdali i mnou udělené hodnocení nepřestřeluje."  ***   (2.6.2017)
 

 Karate Kid, The (Varese, 36 min)

ber-tram: "Málokterému skladateli se povedlo hudebně ukočírovat kultovní filmové série (nepočítaje Johna Williamse, to je naprostý a neslýchaný gigant). Conti do top extraligy nepatří, přesto dodal, připusťme osobitý čili kompozičně průhledný a schématický, notový plášť Rockymu i Karate Kidovi. Což mimochodem jedním vrzem dokladuje jeho činorodou kolalici s režisérem John G. Avildsenem. Na poslouchané jedničce sedne do uší panova flétna proliferovaného Gheorghe Zamfira."  ***   (3.5.2017)
 

 Lock Up

ber-tram: "Klavírní idyla se trhá po úvodní šestiminutové skladbě a s ní i můj hodnotící náhled. Jsem tu jediný, kdo dává čtyři hvězdy, přičemž je dává z přesvědčení, že kontrastní rozervanost hudby mezi fragmenty sentimentálně hladivé (rodinné) a drsně úderné (vězeňské) dodává soundtracku nebývalou pestrost a hybnost. Okolnost, že v hlavní úloze filmu exceluje Sly, přináší body Contimu, ne přímo hudbě. "  ****   (31.5.2017)

zaplos: "Hodně tichý a depresivní soundtrack. Vězení na nás dýchne hned při druhé skladbě. "  **   (28.3.2015)
 

 Masters of the Universe (La-La Land, 119 min)

ber-tram: "Přímý důkaz, kdy se vyplatí kompletní vydání oproti řadovému, které je pro porovnání zařazeno na druhém disku, podává áčkové béčko Masters Of The Universe. Obzvlášť zásluhou uzlového tématu bitvy, z něhož na řadovce nezazní lautr nic. V údernosti titulní hudby se obě verze shodují. Mnichovská Graunke Symphony Orchestra všudy tlačí s vervou na pilu všemi klapkami, žíněmi a paličkami. Vskutku neuvěřitelně naléhavý přednes! Základní znění ujde, zato rozšířené se hbitě vymršťuje na hřeben Contiho diskografie i mezi mé privátní soundtrackové primadony."  *****   (22.5.2017)
 

 Murderers Among Us: Simon Wiesenthal Story

ber-tram: "Snad žádná Contiho nahrávka se nejeví tak cizokrajně, tradičně a decentně. Cizokrajnost pramení z Maďarska, kde byla pod taktovkou Harry Rabinowitze pořizována, tradičnost z čistě orchestrálního provedení a decentnost z choulostivého podnětu zhudebnění. Staré konzervativní vydání z r. 1990 od Bay Cities rozpolcené do dvou suit postačuje, BSX nabízí jen o něco prodloužený rozkouskovaný barvotisk."  ****   (5.6.2017)
 

 Nails

ber-tram: "Další pseudoexperimentální syntezátorové blouznění ve stylu Year Of The Gun, naštestí v poloviční časomíře. Kdosi měl mínění, že Conti vykrádá (či si uctivě půjčuje?) Morriconeho Chi Mai. Pokud ano, pak druhá půlka 4. skladby Harry And Mary zní fakt dost povědomě, resp. odcizeně."  **   (20.6.2017)
 

 Necessary Roughness (Intrada)

ber-tram: "Pro odkojence říznými kytarami nebo servilního fanouška Billa Contiho přináší produkt od Intrady solidní, konzistentní nářez se sportovním nábojem. Zamlouvá se mi, neboť vůdčí trio kytara+trumpeta+bicí šlape jako metronom, přestože je zastydlé kdesi v polovině sedmdesátých let, přestože typicky soundtrackově nevibruje, spíše rokenrolově, a přestože se nepovažuji za Contiho stoupence. Jen za odkojence říznými kytarami. Motiv, který vykrucují, je slušně adrenalinový."  ****   (9.6.2017)
 

 Neighbors (Varese Club)

ber-tram: "Hravý komediální šotek se v Contiho vydaném repertoáru objevuje poprvé a řádí živelněji i zábavněji nežli všelijaké / nijaké variace na dříve rozezvučované jazzové struny. K porovnání je na témže disku (zase Club Varese) i odmítnuté score Toma Scotta, asi aby vyniklo, kterak Conti zabodoval. No, vůči Scottovi snad budiž, ve světě filmové hudby ani smykem."  ***   (21.4.2017)
 

 Next Karate Kid, The

ber-tram: "Stopáží nejštědřejší, náplní všední koncovka kultovní série se poohlíží za staršími hudebními motivy a přináší-li cosi jiného, pak to není novátorské. K poslechu příjemné až rozvláčné loučení tedy avizuje, že bývá melancholické a že zkrátka jednou muselo přijít."  ***   (23.6.2017)
 

 Night in the Life of Jimmy Reardon, A (24 min)

ber-tram: "Při diskografickém hledání optimálního poměru výkon / cena dramaturgicky vyhrává bezvadný konglomerát z dílny Varese Sarabande Clubu. Na tomto výlisku není místa pro poražené, neboť nabízí přesně tři stupínky slávy alias tři odfajfkované položky z Contiho archivu. Druhý v pořadí na nosiči nemá ambice bojovat ani se svými sousedy, ani sám se sebou. Je totiž soběstačně klidný, empatický, klasicky nastrojený a svou pozici si již beztak vyboxoval hned v r. 1988 nahrazením odmítnuté hudby Elmera Bernsteina."  ****   (26.5.2017)
 

 North and South

ber-tram: "Při neochotě investovat do 7CD limitek nebo tzv. highlights od Varese Sarabande lze případně vzít zavděk i výběrovou dvacetinou realizovanou na témže labelu v režii London Symphony Orchestra."  ****   (28.4.2017)
 

 North and South: Book 1 (4CD)

ber-tram: "Autorský pomník, který se kupodivu vleze do televizní uhlopříčky, by se majestátně vyjímal ve formě velkoplošného reliéfu vytesaného právě ze severo-jižního materiálu. Představuje zářný příklad, že tvorba pro spotřebnější médium než je kino snese přísná měřítka filmových titulů, a leckdy je i suverénně předčí, najmě neskrblí-li se na rozpočtu a investuje do masivního orchestru. Je-li mu svěřena promyšlená partitura i s nezastíranou přiznávkou lidových melodií, pak se čtyřdiskové vydání ukazuje jako slušná poslechová šichta. A ejhle, melodie č. 21 + 22 na disku č. 2 jakoby vypadly z The Formula, avšak proč si nepůjčovat sám od sebe."  *****   (10.5.2017)
 

 North and South: Book 2 (3CD)

ber-tram: "Každé nakladatelství mívá svého stájového koně, u Varese Sarabande v klubu prosperuje Bill Conti. Jeho životní dílo dokumentuje i Kniha druhá, jíž se kompletuje a uzavírá slavná TV série. O něco slabší rozsahem (chybí disk 4 s lidovkami, proč ne) a temnější obsahem (více hrubšího, pichlavějšího materiálu) prodlužuje hrací čas North & South na úžasných 7 hodin. A opět tu zní The Formula!"  ****   (11.5.2017)
 

 Paradise Alley

ber-tram: "Pro tohle CD mám slabinu čistě z důvodu, jak blbě šlo sehnat a že ve filmu figuruje Stallone. Divné pohnutky, taky pohnutky. Hudba se mnou necvičí: mix bigbandových písniček a instrumentálních skladeb, skoro vše v režii Contiho a něco s hlasem syna & otce Stallonů, nevybočuje z užitkového řečiště."  ***   (30.3.2017)

zaplos: "Velice hezký a pohodově poslouchatelný soundtrack plný jazzových písní a pár instrumentálek. "  ****   (28.3.2015)
 

 Prayer for the Dying, A (Quartet)

ber-tram: "Conti holt skóroval výstižněji než John Scott, jehož hudba po právu nebyla ve filmu použita. A to říkám přesto, že Scotta pořád stavím nad Contiho. Jenže on opravdu udeřil na daleko mocnější a dojemnější struny, než jeho starší kolega. Ten rutinérsky zaměstnal pouze sedm muzikantů, kdežto Conti pořádný orchestr s respektem k potřebám irské hudebnosti. Děkujme vydavatelství Quartet."  ****   (23.5.2017)
 

 Right Stuff, The (18 min)

ber-tram: "Při neochotě investovat do 37 minutové limitky od Varese Sarabande lze případně vzít zavděk i výběrovou polovinou realizovanou na témže labelu v režii London Symphony Orchestra."  ****   (27.4.2017)
 

 Right Stuff, The (Varese Club, 38 min)

ber-tram: "I když ho hudba získala, Oscara bych za ní nepřidělil. Přesto oceňuji nahrávku v mezích Contiho potenciálu jako nadprůměrnou, konzistentní a ceremoniální. Jak dopadla realizace na CD, je věc druhá: asi vyšlo jen to, co se zachovalo, čili ne všechno, natož v perfektní zvukové kvalitě."  ****   (26.4.2017)
 

 Rocky

ber-tram: "Někdo zvídavý by mohl prozkoumat, jak to přišlo, že se skladatel tolikrát utkal se sportovními náměty, a také zdali je náhoda či záměr, že se jeho hudba vícekrát protla s herectvím Sylvestera Stallona. Kult Rockyho sem asi nepočítejme, to je prostě sága, která dává signál, že sportovní tématiku Conti zhudebňoval zpravidla s rock&popovým adrenalinovým nápřahem i citem pro zádumčivou atmosféru."  ***   (28.3.2017)

zaplos: "K samotnému poslechu sice všechny skladby přímo nejsou, ale jako připomínka filmu to funguje dokonale. Člověk si pobrukuje písničky nebo instrumentálky a vidí, jak Rocky chodí mezi kámošema, jak trénuje, spekuluje s trenérem nebo prožívá lásku k Adrianě. Je to dokonalé album ve své atmosféře. "  *****   (28.3.2015)
 

 Rocky Balboa - The Best of Rocky (kompilace)

zaplos: "Výběr těch nejznámějších skladeb ze všech sad Rockyho počínaje Gonna Fly Now, pokračuje přes Eye of the Tiger a další, sem tam zazní i něco nového. Příjemné archaicky inovované album. "  ****   (28.3.2015)
 

 Rocky II

ber-tram: "Dvojka začíná tam, kde končí jednička, nic duchaplnějšího mě zrovna nenapadá. Známé melodie, rock-popový šmrnc, větší drajv i hlubší melancholie. Tak si říkám, že by nebylo od věci pořídit si trojku."  ***   (7.4.2017)

zaplos: "Místy smutné, místy heroické skladby nesoucí se ovšem ve zcela pohodovém duchu, naprosto jasně typické pro Rockyho sérii. Především úvodní nový motiv je výtečný, chybí chytlavá písnička. "  ****   (28.3.2015)
 

 Rocky III

zaplos: "Výtečná úvodní písnička se stala hitem a ještě i po 25 letech je slyšet v rádiích. Druhá písnička je celkem slabá, zbývající hudba či písničky opět navozuje klasické Rockyho uvažování o životě, trénink a tvrdý boj. Podařené, ale slabší než jednička a dvojka. "  ***   (28.3.2015)
 

 Rookie of the Year (26 min)

ber-tram: "Při diskografickém hledání optimálního poměru výkon / cena dramaturgicky vyhrává bezvadný konglomerát z dílny Varese Sarabande Clubu. Na tomto výlisku není místa pro poražené, neboť nabízí přesně tři stupínky slávy alias tři odfajfkované položky z Contiho archivu. Jestli bude podle pořadí na nosiči první Rookie Of The Year (1993) také premiantem celého závodu, ukáží až jeho následovníci. Ale jenom suverénním velkohubým švihem je sotva může předhonit."  ****   (27.6.2017)
 

 Scout, The (Varese Club)

ber-tram: "Další povedený dvojzásah Varese Sarabande Clubu se s rozptylem 15 let strefuje kam jinam, než na hřiště, kde probíhá sportovní mač. Druhý The Scout (1994, 28 min.) zvukově ladí s předskokanem Dreamer, akorát celková fazóna více tíhne ke country-rockovému střihu s přiznávkou klavírně-orchestrální výstelky."  ***   (29.6.2017)
 

 Slow Dancing in the Big City

ber-tram: "Stopáží a rokem výroby rovnocenná, zvukově však měkčí a rozjímavější nahrávka náramně pasuje za angažovaně bouřlivou F.I.S.T. Málo platné, Varese Sarabande se v rámci svého klubu Contimu věnují s patřičnou péčí a bazarové ceny tohoto dávno vyprodaného CD svědčí o tom, že je po něm hlad. Vulgárně štěkavá T. C. Salsa ovšem mohla (pokud vůbec) zaznít až na konci spolu s kvákavou písničkou."  ****   (3.4.2017)
 

 That Championship Season

ber-tram: "Tenhle zápas končí fiaskem sotva začal. Teď se dřepí pod košem a planě mudruje, proč to dopadlo vepsí. Tohle že je o basketbalu? Jasně, jsou i daleko stupidnější sporty, ale nač to ventilovat omšele nudnou hudbou? Nestačí to vědět i bez ní?"  **   (24.4.2017)
 

 Thomas Crown Affair, The (38 min)

ber-tram: "Písničky (erbovní Windmills Of Your Mind nesmí chybět) rezonují osobitěji než score, které zní zhola neosobitě. Jde pouze o 14 min., kdežto lisovaný bootleg od Crown Records skýtá čtyřnásobek. Otázkou jest čeho? Jestli osvěživé klavírní spršky v objetí orchestru, pak budiž, jestli barově ochrápaného jazzu a pouličního popíku, pak zřejmě adieu."  **   (4.7.2017)

zaplos: "Čtyři slušné písničky a jen asi 20 minut instrumentální hudby, která je naprosto tradiční Contiho melodickým a tichým projevem, nic zvláštního a nijak poslouchatelného. "  ***   (28.3.2015)
 

 Uncle Joe Shannon

ber-tram: "Uncle Joe Shannon kromě toho, že vyšel limitovaně u Intrady, není žádný hit. Zase berličky ječivých trubek, zase jazzrocková příchuť. A že se jedná jen o přepis LP a nic navíc? Chválabohu."  **   (29.3.2017)
 

 Unreleased Scores, The (SCDC kompilace)

ber-tram: "Žádné cavyky, zformátujeme kdeco všechno, ale nebudeme to říkat moc nahlas. Takhle se tedy přičiněním Fightera do řady jiných klubových počinů v r. 2007 včlenil Bill Conti na neprodejném disku s katalogovým číslem SCDC-017. Nosič zahajuje příspěvkem do videohry (2006) předurčené také co do hudebních motivů látkou takřka legendární, tj. Kmotr. Navazují v rozsahu 10-15 min. G (2002), Avenging Angelo (2002) a Winchell (1998) plus nějaké bonusy. Vše příjemně pluje lehce nad průměrem."  ***   (10.7.2017)
 

 Wrongfully Accused (Intrada)

ber-tram: "Od r. 1995 zeje v diskografii (v CD poličce) díra, kterou chci stůj co stůj zaplnit Napoleonem, jen ho sehnat! Až r. 1998 znamená pořádnou rehabilitaci, na níž má podíl Intrada. Více jak hodinový záznam ryčné orchestrální vřavy k Utopenci na útěku zní tak, jak bývá u parodií zvykem: vážně, tvrdě, hrozivě, osudově. Hádaní, o jaký žánr filmu jde, by skončilo spíše nezdarem, a kazilo by poslechový zážitek z hustě koncentrovaného alba."  ****   (3.7.2017)
 

 Year of the Gun

ber-tram: "Pokud to výrazně neskřípalo dosud, pak začíná hned na prahu devadesátých let. A musí to trvat rovnou hodinu a ve filmu Johna Frankenheimera. Hubené melodie obstarávají laciné syntezátory a perkuse, bloudivý klavír, začátek i konec obemyká chrámové mručení, ale bůh suď, je-li opravdové či syntetické. Hodně hladový doprovod, není-liž pravda."  **   (8.6.2017)

zaplos: "Naprosto nezajímavý soundtrack odehrávající se jakoby ve vesmíru, tajuplná vesmírná hudba (ačkoli film nemá s vesmírem vůbec nic společného), která nemá šanci posluchače zaujmout. "  *   (28.3.2015)
 

 Yellowstone (promo)

ber-tram: "Souměřitelně s Grand Canyon: IMAX film, bídná výprava CD, střídmá půlhodinka čitelných postupů živého orchestru. A ta je určující, vždycky lahodící."  ****   (26.6.2017)
 


 


TOPlist