Maurice Jarre


 After Dark My Sweet

ber-tram: "A jéje, další syntezátorová garážovka, kterou kdyby složil kdokoliv jiný, než Mr. Jarre a jeho melody boys (electronic ansamble čítající už jen tři performery), odmávl bych ji jako nízkonákladový pokus eléva o umělohmotnou avantgardu. Jenže Jarre je Jarre, takže to nekupte (a občas si neposlechněte), když už ten rok 1990 máte takřka pohromadě..."  **   (12.6.2009)
 

 Almost an Angel

ber-tram: "Půlhodinku z roku 1990 bez rozpaků, tj. včetně úvodní písničky, která je z repertoáru skladatele, takže nekazí celistvý profil alba, řadím do rodiny oddychovek jako budíček vytrhávající z jednotvárného elektronického splínu. Občas to tu sice také chemicky zaskřípe, ale jinak jde o slušnou orchestrální práci, andělsky probarvenou sbory."  ***   (13.11.2009)
 

 Apology, The

ber-tram: "V ranku, kde sbíral vavříny syn, klesal do podpalubí otec. Paradoxní, leč pochopitelné. V osmdesátých letech symetricky rytmizované, světelným parkem prozářené syntezátorové estrády přitahovaly masy (v podání juniora), kdežto amorfní tapety k obskurním filmům (v podání seniora) mohly zaujmout toliko okraj obecenstva. Pokud vůbec zaujaly či ex post zaujmou. Obrátily by se role, kdyby junior osedlal orchestr?!"  ***   (2.2.2015)
 

 At Abbey Road  (kompilace)

ber-tram: "Doslova naživo s obecenstvem to není, což mě zprvu zaskočilo. Naštěstí tenhle úšlap kompenzuje pozdější nahrávka At Royal Festival Hall. Tady je pozoruhodná a užitečná úvodní 16 min. suita z raných prací pro režiséra Georgese Franju, asi vůbec poprvé, co se objevila na CD. Dále překvapuje dost věcí prezentovaných orchestrálně, ač mají původ v elektronice, jako Ghost, Witness, Jacob´s Ladder či Fatal Attraction. Vyznívají hladivě, nu, až sterilně. I zbytek do necelé hodiny stojí jakž takž za poslech."  ***   (14.6.2011)
 

 At Royal Festival Hall  (kompilace)

ber-tram: "Páteří této živé koncertní nahrávky (čili s potleskem pro BBC Concert Orchestra, r. 1996) je světová premiéra dvacetiminutového Concerto For Electronic Valve Instrument - posluchačsky ne tak prvoplánově přitažlivého vedle natlakovanějších suit, jimiž je obklopen (např. Grad Prix, Villa Rides!, Is Paris Burning?, The Man Who Would Be King). Povinným uzávěrem, který bych si snad už odpustil, je obligátní výtah z Lawrence Of Arabia."  ****   (13.6.2011)
 

 Au Nom de Tous les Miens (For Those I Loved)

ber-tram: "Viz For Those I Loved, hudba je společným jazykem."  ****   (14.6.2011)
 

 Behold a Pale Horse

ber-tram: "Kouzlo chtěného - prodat méně známého autora spolu s hvězdným jménem - tentokrát zafungovalo, jenže hudebně zcela opačně. Říznou a barvitou úvodní kompozici Cliftona Parkera Damn The Defiant! (slušivý hlavní motiv!) totiž poslouchám vcelku s radostí, kdežto Jarreho titěrné a šeptavé vykrucování a omílání (takřka bez originálního motivu - to je přece prekursor pro Dr. Zhivaga jak ulitý!) vesměs ze sběratelské povinnosti."  **   (15.6.2011)
 

 Big Gamble, The

ber-tram: "The Big Gamble (1961) je slibnou předzvěstí typické, jakoby dokulata vysoustružené a v dalších letech jen nepatrně obměňované melodiky, která Jarreho charakterizuje. Studiem specializován na perkuse si tu neodpustil rozlehlejší bubenickou vložku (4. skladba), která se dá v sousedství ostatních hudebních celků i opakovaně přežít."  ****   (13.11.2009)
 

 Blechtrommel, Die

ber-tram: "Váhal jsem mezi notně obskurním bootlegem (64 min.) a regulérní porcí hudby na CD (vydal Milan), na němž je též práce Stanley Meyerse k Homo Faber (společným jmenovatelem filmů je režisér Volker Schlöndorff). Vtom se oficiální CD naskytlo, takže sice nevím, oč je ochuzeno oproti dvojnásobnému bootlegu, ale potěší, že 31 minut zde dramaturgicky a asi i sebekriticky zosnoval sám Jarre. Na úvod fujara jako ze salaše, poté bubínky a sólo klavír ve směsi skladeb, jejichž optimismus zvenčí dusí disharmonické invaze. Je to rozmanité a jistě úměrné snímku, námětem zřejmě nijak povzbudivému."  ***   (13.11.2009)
 

 Bride, The

ber-tram: "Množstevně žádný majstrštyk (31 min.), obecně silný hudební nadprůměr, v sérii skladatelova stereotypu dokonce jeden z hitů. Nadto na špatně dostupné limitce. Mezi klady orchestrální nahrávky, která zní velmi kulantně až starosvětsky, též patří vycíděný a robustní zvuk, který obzvláště na starších Jarreho pracích bývá ušmudlaný, scvrkle garážový. Tady zvoní."  ****   (4.2.2015)
 

 Caduta degli Dei, La

ber-tram: "Totéž, co The Damned, jen pod originálním názvem."  ***   (5.2.2015)
 

 Circle of Deceit (aka La Faussaire)

ber-tram: "Circle Of Deceit či Le Faussaire, to už je fuk, běžné jazykové mutace nepřebijí zdejší mutace hudební, pro autora nevšední. Nejenže soundtrack vznikl na prahu osmdesátých let, kdy jeho elektronické období ještě nezačalo, nýbrž nabízí hudbu takřka experimentální, zcela nevěrnou již zaužívané šabloně. Ne že by to automaticky zvyšovalo poslouchavost (slabě harmonická kombinace živých nástrojů, syntezátorů a sborů), nešť mohl by stoupnout zájem těch 35 minut alespoň vydržet poslouchat."  ***   (21.1.2015)
 

 Collector, The

ber-tram: "The Collector (1965) je opravdu spíš pro sběratele. Nejenže se CD (Mainstream Records, r. 1991) hůře shání, ale hudebně to není žádné unikum. Připomíná se obvyklými Jarreho melodiemi prokládanými amorfním hučením, jakoby to, co o dvacet let později provozoval na syntezátory, zde navlékl na subtilní orchestr, znějící občas jako hrací skříňka. CD ještě doplňují 4 skladby jiných skladatelů, z jiných filmů, to prý aby nosič získal důstojnější dlouhohrající stopáž."  ***   (8.6.2011)
 

 Condor, El (Universal France)

ber-tram: "Kdyby nic jiného, vždycky v dobrém poukazuji na zdařilý dramaturgický tah. Když se tedy na jednom CD objeví díla jednoho skladatele a ještě jsou spřízněná žánrovou odnoží, hudebním výrazem a dobou vzniku, má nosič napůl vyhráno. Čili vítězí i svěží, zbrklý, poměrně invenčně mexicky okořeněný western El Condor z r. 1970."  ****   (12.2.2015)
 

 Crossed Swords

ber-tram: "Aka The Prince And The Pauper = princ a chuďas. Ano, tak by spolu kontrastovaly tento orchestrální, plnokrevný a tématicky pestrý materiál a kterýkoliv z improvizačních slalomů napříč klávesnicí syntezátoru, ke kterým skladatel posléze tíhnul (možná ve prospěch filmu, ale jistě ke škodě poslechu). U Crossed Swords nevadí, že jde o upgrade dříve vydaného LP, poněvadž je velice rozmanitý a má tah na branku. A třeba je to komplet, jemuž by další alternativní "bonusy" a dříve nerealizované skladby, existují-li, ubraly na kompaktnosti."  *****   (18.11.2009)
 

 Damned, The

ber-tram: "Soundtrack zní ´proklatě´ povědomě jako Dr. Zhivago, časový odstup nakonec není tak propastný (1969), akorát je dlužno častěji se prokousat mnoha blátivými sekvencemi, které občerstvují zpěvnější úseky, melodicky vystavěné po vzoru zhivagovských balalajek."  ***   (5.2.2015)
 

 Dead Poets Society (17 min)

ber-tram: "Na kompilačním albu je hudby tak poskrovnu (cca 16 min.) a ke všemu tak subtilní a nevytvarované chytlavým motivem, že ji lze hodnotit spíše ze slušnosti a zkušenosti. Fakt jsem žádostiv, jestli toho ve filmu zaznělo víc."  **   (18.11.2009)
 

 Distant Thunder

ber-tram: "Distant Thunder opravdu hřmí zpovzdálí, sice zlověstně, ale nikoliv nesnesitelně. Elektronický reliéf tu tvoří rovinaté, hučíci nebo bublavé plochy syntezátorů plynule přecházející z podnebí prosluněného do zamračeného, které převládá. Pro vytrvalce to není namáhavá túra."  ***   (3.2.2015)
 

 Doctor Zhivago  (LP)

ber-tram: "Vlastně se jedná o CD vydané čertví kým, jehož obsah je identický jako na elpíčku, čili o soundtrack semknutější a stopáží úspornější nežli rozšířená edice ´po 30 letech.´"  *****   (18.11.2009)
 

 Doctor Zhivago (DeLuxe, 30th Anniversary)

ber-tram: "Teprve po shlédnutí tříhodinového, notně rozvláčného a místy plytkého velko- (spíše však dlouho-) filmu mi naplno došlo, jak ohromnou satisfakcí je tahle výroční deska pro všechny, kteří se ve filmu dopočítali slabých 35 minut Jarreho nezapomenutelné a pravděpodobně nejpopulárnější hudby, co kdy zkomponoval. S velkým očekáváním jsem si předtím ripoval izolovanou audio stopu z DVD v domnění, kterak to teďka budu mít komplet a ejhle - hudby v obraze sotva jako na oficiálním albu! Takže pro všechny, kteří viděli, ale neslyšeli, opožděná splátka (Oscarovému skladateli) za to, že přispěl do filmu tím, co z něj nakonec přetrvalo jako nejkvalitnější."  *****   (8.6.2009)
 

 Dreamscape

ber-tram: "Nejsem fatalista, a když někdo prohlásí, že něco je opravdu hrůzinec, snažím se hledat důvody, jestli to není hrůzinec ještě větší. Nenašel jsem je. Pokud tedy 2 hvězdy, pak jedna za hudbu a druhá za kuráž vydat ji na CD (a třetí by měla patřit těm, kdo si to koupí, ne?). Připomeňme, že rok 1984 byl propadlištěm i pro Jerry Goldsmithe (Runaway)."  **   (14.6.2011)
 

 Enemies, A Love Story

ber-tram: "První tóny téhle "bryndzové cimbálovky" mě docela uzemnily, ale to jen proto, že mi nebyl dán dostatečný kontext Jarreho tvorby k poznání, kterak se umí infiltrovat a asimilovat s prostředím, ve kterém se (možná, neviděl jsem) odehrává příběh filmu. I na tu půlhodinku je to mírně repetitivní, a přesto zvláštním způsobem půvabné a vděčné poslouchání."  ****   (8.6.2009)
 

 Enemy Mine

ber-tram: "Jedno z hůře sehnatelných CD (z první série Varese Sarabande číslované 47-) jsem nedávno pořídil za cenu na poměry slušnou. S odstupem se dušuji, že nikoliv napoprvé, ale po několika násleších se vylouplo jako Jarreho nejdůmyslnější skloubení orchestru a elektroniky, k čemuž evidentně napomohl námět filmu, založený na symbioticky usmiřovaném konfliktu lidské bytosti vs. mimozemské existence. Za 28 dolarů to tedy stojí, snad i za víc :-)"  ****   (13.11.2009)
 

 Enola Gay

ber-tram: "Enola Gay (1980) neexploduje mimořádnou hudební pronikavostí - průměrný vojenský marš, mělké milostné téma, vyčkávací napětí a k tomu dvakrát asi diegetická vsuvka od Glenna Millera. A 28 minut je fuč. Zato se můžete kochat věrnou miniaturou elpíčka ze soustruhu Varese Sarabande - LP to CD Subscription Series. No, buď kochat nebo se alespoň smířit, že v jiné podobě se Enola Gay na CD sotva objeví."  ***   (24.3.2016)
 

 Fatal Attraction

ber-tram: "Hlavně se nenechte zmást tklivými tóny klavíru na úvod, nejen proto, že těží z nepůvodní melodie (patrně nějaká klasika). Za ´originální´ přidanou hodnotu téhle nahrávky může ´osudová přitažlivost´ skladatele k levně znějícím syntezátorům. Copak paranoidnímu thrilleru, tomu jde strašidelná arytmie náramně k duhu, ale k poslechu a tanci vůbec nevybízí."  **   (13.11.2009)
 

 Fires Within

ber-tram: "Jarreho výšiny a nížiny - a tohle je z té druhé krajiny. Kdyby to nebylo od skladatelského velikána a limitka 1 tis. kusů, tipoval bych na tesknou venezuelskou telenovelu. Poměrně chytlavá kytarová melodie, do toho typické syntezátorové hučení a cinkrlátka - slyš druhou polovinu osmdesátých a práh devadesátých let skladatelovy tvorby - a úsporných 34 minut, které však vrchovatě stačí. Jarre jak vyšitý a zoufale průměrný."  ***   (8.6.2009)
 

 For Those I Loved

ber-tram: "Neobvyklý rozmach 66 plnohodnotných minut ve prospěch filmu s původním názvem v italštině oceňuji proto, že se soundtrack spolu s dvěma dalšími (The Damned a Season In Hell - v originále jsou také pojmenované italsky) nachází na výživném 2CD Maurice Jarre Trilogy z roku 1995. Oba zmíněné tituly (umístěné na CD č. 1) nadto převyšuje a přitom navzdory sáhodlouhé stopáži nenudí. Dramaturgický tah vydavatele si mermomocí říká o srovnání - ano, CD č. 2 poslouchám častěji a raději."  ****   (18.6.2009)
 

 Gaby a True Story

ber-tram: "Neodhadnu, jestli je to čistě syntezátorová kompozice, kde elektronika místy supluje orchestr, každopádně pravdou je, že tenhle napohled průměrný soundtrack byl po Duchovi, Lawrencovi a Doctorovi Ž. tím, který jsem si od Jarreho namátkou pořídil a v dobrém slova smyslu mě svým atmosferickým pojetím doslova sestřelil. Nehledě k tomu, že jsem se utvrdil o přenositelnosti autorského rukopisu napříč dekádami - toho Lawrence z Arábie tam totiž v rozmáchlejších elektronizovaných plochách neklamně slyšíte i po čtvrt století. "  ****   (8.6.2009)
 

 Ghost (Varese, 8 tracks)

ber-tram: "Do jediné noty identické jako původní Milan edice, akorát s typicky hnědým Varese hřbetem. Ten ve sbírce vypadá sugestivněji!"  ***   (15.6.2011)
 

 Ghost (Milan, 10 tracks)

ber-tram: "No dobrá, Oscarovou nominací zvelebený Duch. Jakž takž melodický, stejně tak přesycený elektronickou "duchařinou". Hudební výrazivo, na kterém synátor Jean Michel šikovně staví své megalomanské, troufám si tvrdit až kýčovité projekty (kupodivu plnící stadiony), otec úsporně přetavil do stavební hmoty pro film (kupodivu plnící kinosály). "  ***   (12.6.2009)
 

 Gorillas in the Mist

ber-tram: "Neváhal jsem, a jakmile to šlo, nahradil CD-R originálem. Bylo mi hanba mít kopii něčeho, co lze považovat za zásadní. Ne jen pro Oscarovou nominaci (1988), i když ta je zde chválabohu také měřítkem kvality! Soundtrack nabízí orchestrální radost a syntezátorové strašení ve vyvážené a svěží konstelaci. Ovšem, Jarre umí oboje, ale málokdy takhle dojemně skloubit na jedné ploše."  ****   (12.6.2009)
 

 Grand Prix (Chapter III)

ber-tram: "Poslouchám původní vydání od Chapter III a přemítám, co objevného navíc může mít za lubem rozšířená limitovaná edice od FSM. Je to mix ryčných, málem pochodových skladeb, lomození túrovaných motorů a typicky zaoblených, nasládlých (vnucuje se říci mírně prostoduchých) melodií, kterých bych se nadál třeba v českém večerníčku o zvířátkách, ale fakt ne ve filmu o automobilových závodech. Legrandův Le Mans je panečku jinší hudební jízda!"  ***   (13.11.2009)
 

 Grand Prix (FSM)

ber-tram: "V obsažném bookletu se dočítám, že režisér Frankenheimer nechal skladateli volnou ruku. Škoda, protože tím ho odsoudil k tvůrčí marnosti. Konečně mám tedy alespoň příležitost odpovědět na dřívější otázku, co objevného navíc může mít za lubem rozšířená limitovaná edice od FSM? Kromě oněch informací z bookletu a rozšířené stopáže už nic. Být režisérem, zařval bych tehdy na skladatele: je to film o túrovaných autech, ne o venkovských dožínkách, a je pro dospělé, ne pro děti!"  ***   (13.2.2015)
 

 I Dreamed of Africa

ber-tram: "Vzpomínky na Afriku jinak - a dlužno říci mnohonásobně zdařileji než přechvalovaný, líný Barry. Coby předposlední epizoda skladatelovy rozlučky s aktivní kariérou ve prospěch filmové hudby je to naprosto fenomenální dílo, umocněné v tomto případě funkčním skloubením s exotickými skladbami ne-Jarreho provenience, a korunované natlakovaným přednesem berlínského symfonického tělesa a sboru."  *****   (8.6.2009)
 

 Is Paris Burning?

ber-tram: "Ze silné druhé poloviny 60. let (r. 1966), vydavatelsky obletovaná (na CD min. 4x) a vůči filmovému eposu úsporná (175 min. obrazu vs. 37 min. tónů), taková je Paris Brũle-t-il? Hudebně sice žádná supernova, neboť vykrucuje a válečně hýká podle již prověřeného waltzového mustru, avšak v repertoáru skladatele bezpečně lehký nadprůměr, což není zas tak málo."  ***   (8.6.2011)
 

 Island at the Top of the World, The (Intrada, 48 min)

ber-tram: "Pohodlně obut trpělivostí si opakovaně potvrzuji, že na The Island At The Top Of The World (1974) se dá vyrazit lodí, letmo i pěšky, a to směle, s vyhlídkou uceleného, povrchově zkorodovaného panoramatu hudebních obratů, živících autora nejen v polovině sedmdesátých let. "  ****   (16.2.2015)
 

 Jacob's Ladder

ber-tram: "Nejpotupnější je, když si ze soundtracku s odstupem času nepamatujete lautr nic... Potupa pro skladatele nebo pro posluchače...? Skladatel zde evidentně vyšel vstříc potřebám halucinogenního psychohorroru, kde hudbu takřka nevnímáte, takže tam asi funguje sakra dobře. Skutečnost, že na samostatný poslech to nebude žádné terno, autor vydavatelům zřejmě nerozmlouval. Proč taky, to není jeho věc, a když si to někdo koupí, má mít holt citlivější uši a hlubší paměť."  **   (8.6.2009)
 

 Jarre Royal Festival Hall (koncert)

ber-tram: "Nevím, proč se totéž objevuje v tabulce 2x, můj postřeh k této živé nahrávce je výše."  ****   (15.6.2011)
 

 Jennifer 8 (La-La Land)

ber-tram: "Odmítnout Jarreho ve prospěch Younga nebyl neuctivý tah. Obě score spojuje podobná atmosféra, veterán však jakoby kličkoval nevěda kudy kam. Klavírem? Houslemi? Elektronikou? Čím ubezpečit kohokoliv, hlavně producenta, že bude lepší vybrat jiného skladatele?"  **   (10.2.2015)
 

 Jesus of Nazareth

ber-tram: "Životní dílo to rozhodně není a do silné Jarreho desítky by se protlačilo sotva jako náhradník. Nicméně způsobil to chválabohu historický námět, jako předtím u Pope Joan, že se maestro odpoutal od křečovité kompoziční šablony a projevil se trochu jinak, s úctou k tématu jaksi pietně, monumentálně. Zajímalo by mě taky, jestli mluvené slovo v The Beatitudes je na anglické verzi soundtracku předabováno, mám totiž původní Itálii."  ***   (15.6.2011)

Salahadin: "Jarreho hudba k filmu F. Zeffirelliho o Ježíši Kristu splňuje všechny podmínky, které jí jsou žánrově uděleny. Motiv Krista je skutečně obrovsky majestátní a přímo podtrhuje jeho autoritu. Temný orchestr a mohutné bubny z tohoto motivu dělají snad jeden z nejlepších, co se postavy Krista týče (vedle motivů M. Rozsy). V soundtracku zazní v několika skladbách, zbytek hudby však také není vůbec špatný. Navíc se tak trochu snaží o realistické etnické vyznění, což mi jenom vyhovuje:-))"  *****   (12.4.2006)
 

 Jour et la nuit, La

ber-tram: "Tak moment - tohle je prostě Jarreho vrchol posledních dvou dekád jeho tvůrčí epochy. Superlativy neplýtvám nadarmo, ale tady nelze jinak - famózní. Jakoby na sklonku kariéry umořoval dluh zanechaný slabšími okamžiky z osmdesátých let."  *****   (13.6.2011)
 

 Julia and Julia

ber-tram: "Drahota na peníze, chudoba na hudbu, to bývá běžná nepřímá úměra u prací složených ve druhé polovině osmdesátých let a vydaných v řadě 47- od Varese Sarabande. Julia And Julia tak přímo sousedí s No Way Out."  **   (11.2.2015)
 

 Last Flight of Noah's Ark, The (Intrada)

ber-tram: "Pakliže jsem občas špičkoval, že hudba k velkofilmu zní nejapně jak pro večerníček, byla to vlastně výzva skladatelům, jestli by zvládli složit hudbu pro večerníček, aby nezněla jak k velkofilmu? Jak si poradí s dětským dobrodružstvím? Jarre na to šel dost nešikovně, když pro mládežnický velkofilm skloubil nesourodé prvky - popěvkový leitmotiv Half Of Me, perkuse, bluegrass, repetitivní melodii, které večerníčkově obstojí (u dětí), velkofilmově propadnou (u soundtrackářů). Naštěstí v každém soundtrackáři dřímá kus dítěte."  **   (27.1.2015)
 

 Last Tycoon, The

ber-tram: "Zapřažení The Last Tycoon (1976) za western Posse (1975) má smysl z mnoha úhlů: společný skladatel, návaznost letopočtů, krátká score přikrmená bonusy, hudební kontrast. Posse nejdříve neurvale poškrábe, The Last Tycoon pak citlivě pohladí. Markantní autorský rukopis se tu dovolává pozornosti nepřeslechnutelně, leč velmi decentně."  ****   (12.1.2015)
 

 Lawrence of Arabia (Silva, re-recording)

ber-tram: "To nejlepší na začátek! Vytknout si odrazovou metu pro sebe, jakož i výzvu pro ostatní už na startu dlouholeté tvůrčí dráhy a pak ji nepřekonat či se k ní přes jinou kulturní frontu jakž takž přiblížit (Dr. Živago tři roky poté) se nepovede každému. A vybavit své dílo vzácnou vlastností, která se jmenuje nadčasovost, je také kumštem, který pak spotřební, řemeslnou dovednost komponovat hudbu k obrazu povýší do sféry novodobé klasiky."  *****   (8.6.2009)
 

 Lawrence of Arabia (Tadlow, re-recording)

ber-tram: "Co jsem krátce po vydání napsal na Lopuchu, platí i dnes: Lawrence na 2CD, no budiž... Přes všechen obdiv Fitzpatrikovi a Jarremu, první disk by přece bohatě stačil. Skeče z dvojky by chtělo časem důstojněji rozvinout, ale asi by to nestálo za rentabilní vydání."  *****   (20.4.2012)
 

 Life and Times of Judge Roy Bean, The (FSM)

ber-tram: "S westernovým žánrem se sice potkal víckrát, ale nestihl mu pochopitelně vtisknout natolik markantní hudební ornament jako třeba Bernstein, Morricone nebo Böttcher. Obsloužil jej veskrze pohostinsky, avšak sotva s grácií a patinou hodnou Goldsmithe. ´Roy Bean´ od FSM je ve srovnání s jinými "Jarre-westernovkami" technicky a výpravou ošetřen na jedničku, jenže hudebně vzato - méně (bonusů) by znamenalo více (razance a spádu nahrávky). "  ***   (18.11.2009)
 

 Lion of the Desert (Tadlow)

ber-tram: "Jednak si nepamatuji, že by Jarre často dirigoval London Symphony Orchestra, ani si nepamatuji, že by standardní délkou jeho soundtracků bylo 60 min. (to spíš jen 30). Lion Of The Desert (1980) v luxusním balení od Tadlow (včetně bonusů) splňuje všechny parametry majestátního dobrodružného díla - nikam nespěchá, nic okatě nevykrádá, je suverénní. To, že skladatel beztak slyšitelně konstruuje podle vzoru Dr. Zhivago + Lawrence Of Arabia, je prostě věc přirozené metody než tvůrčí bezradnosti."  ****   (13.6.2011)
 

 Ma Période Française (kompilace)

ber-tram: "Kompilace z raných 50. / 60. let nabízí jedno- až šestiskladbové úryvky z 12 filmů. Každý jiným způsobem poodkrývá obrábění pozdějšího důvěrně známého rukopisu, akorát mi připadá, že se autor nechával příliš unášet dobovými kolovrátky na úkor vlastní invence. Na první poslech pohladí Thrérése Desqueyroux (č. 10 - 12), z hlediska filmového významu pak zaujme závěrečný Week-end a Zuydcoote (č. 26 - 28). Zkrátka, není to jen archeologie za každou cenu, ale poměrně výživný materiál."  ***   (8.6.2011)
 

 Mackintosh Man, The

ber-tram: "Jarreho půlhodina na setrvačné cimbálové brdo (vskutku, kromě dvou hrozných odrhovaček Party I & II jde o jednu jedinou obráběnou a hubenou melodii) navazuje na Goldsmithův úlet Seven Days In May a potvrzuje můj komentář, že chytrácká dramaturgie vložit obě podprůměrná dílka na jedno CD nakonec nepůsobí tak uhozeně, jak se na první pohled zdálo."  **   (15.1.2015)
 

 Mad Max Beyond Thunderdome

ber-tram: "Po popové Tině Turner s nádherně klenutou písňovou melodií se orchestrálních 25 minut Jarreho hudby klopotně rozjíždí tak dlouho a nepřesvědčivě, až je najednou konec. Možná je to nešťastnou dramaturgií alba, že okamžik nejpůsobivější - totiž paradoxně úvodní píseň - zůstává tím, co se rázem otiskne do paměti, byťsi se pak mistr s filharmoniky snaží sebevíc."  ***   (8.6.2009)
 

 Mad Max Beyond Thunderdome (Tadlow)

ber-tram: "Satisfakce v podobě plné zrestaurované metráže (výjimečně nejde o re-recording, přestože vydává Tadlow) zůstává na půl cesty stran posluchačského komfortu. Na ploše dvou disků (86 minut score) se potkává množství vydatných námětů a figur, které spíše hledí samy do sebe namísto aby urychlovaly průtok. Opravdovou jízdu má na svědomí mečivý saxofon, ovšem jen v útržcích. Spíše studijní materiál tak potvrzuje svůj potenciál, jelikož rozšíří obzor i zabere čas. Na druhém disku zbyl prostor pro původních 25 orchestrálních minut, čistě pro srovnání."  ***   (5.2.2015)
 

 Man Who Would Be King, The

ber-tram: "Po shlédnutí filmu - mimochodem notně přechváleného krapet "vyrostla" i hudba. Zejména hlavní optimistické téma, jedná se ale o ohlas na tradicionál Minstrel Boy čili žádná extra originalita (použitý později např. v Black Hawk Down), které v jedné nepříliš optimistické situaci hrdě pěje Sean Connery (či s ním i Michael Caine?!). Mám limitované CD vydání od Kritzerland, rozsahem totožné s předešlou edicí Bay Cities, tj. klasická půlhodinka."  ***   (14.6.2011)
 

 Mandingo (Intrada, 50 min)

ber-tram: "Mandingo kazí zbytečná bluesová píseň, zdaleka to nejobyčejnější, co soundtrack obsahuje. Broukání Muddy Waterse může být jalovým překvapením i pro znalce Jarreho fazóny. Ryze instrumentální slože se podivnosti samozřejmě netýkají: tradičně kombinuje nápadně zakulacenou melodiku s ostnatými, exoticky impregnovanými perkusemi. Tyto dvě polohy se potkávají ve střízlivě harmonickém svazku, který by snesl i o půlbodu více."  ***   (19.1.2015)
 

 Maurice Jarre at Abbey Road

ber-tram: "Totéž okomentováno v úvodu."  ***   (14.6.2011)
 

 Maurice Jarre Collection

ber-tram: "Výživná kolekce pro všechny, kterým nevadí přejedenost povinně velkoplošně angažovanými Lawrencem z A. a Doctorem Z., kdežto ocení přítomnost bohaté ´oblohy´ ukázek hudby, která se na CD buď shání těžko (Man Who Would Be King, Tin Drum, No Way Out, Jesus Of Nazareth, Professionals), pokud vůbec vyšla (Fixer, El Condor, Villa Rides)."  *****   (18.11.2009)
 

 Maurice Jarre: Concert Works (FSM)

ber-tram: "Do třetího povinného poslechu jsem se vyloženě nutil. Nicméně jsem postřehl, že prezentované koncertní práce (celkem je jich 5 z let 1951 - 1974) by se ctí obstály v avantgardním filmu, zatímco filmové melodie ze soundtracků zase lépe zaberou na koncertě. Jsou to paradoxy! Dost to skřípe, chrastí, převládají autorem skrznaskrz nastudované perkuse, zvuková kvalita kolísá, leč vypovídá aspoň o tom, že Mr. Jarre byl více stereotypní v zakázkách pro filmové plátno nežli v dílech, řekněme, absolutních, nevázaných na obrazovou složku. Tak, vyřízeno, CD zakládám ad ad acta."  **   (14.6.2011)
 

 Message, The (Tadlow)

ber-tram: "The Message má nominaci na Oskara, to každopádně. Oproti Lion Of The Desert, s nímž sdílí prostor 2CD, je o něco pochmurnější a kratší. To si dám raději líbit premiéru nefilmové kantáty Giubileo, jednoho z posledních mistrových počinů, inspirovaného filmovými motivy a zařazeného na konec CD. Fajnový přídavek!"  ***   (8.6.2011)
 

 Moon Over Parador

ber-tram: "Režisér Paul Mazursky má s Jarrem na kontě ještě Enemies: A Love Story, tj. o rok později než Moon Over Parador (1988). Tehdy se vyznal, že tenhle skladatel byl jeho snem. Bodejť by ne, co složí, je nakonec už vedlejší, jméno přece prodává. A Jarre se nenamáhal o nic víc, než v šedesátých letech pro westernově orientované Profesionály nebo Villa Rides. Zase to přeslazené mexikánské ´ejchuchů´, sombrero do čela a jedem!"  ***   (14.6.2011)
 

 Mosquito Coast, The

ber-tram: "Ne že by mě tato ambientní exotika vyloženě iritovala, neboť to náladově docela vyšlo. A vůbec, proti gustu není mustu, Lean lpěl na orchestru, dostal ho vrchovatě, Weira okouzlila upjatější, statičtější elektronika, má ji mít. Zřejmě by se skladatelem tolikrát nespolupracoval, kdyby byl nespokojen. A v tomhle případě se to dá i bez valnějšího smyslového nasazení poslouchat."  ***   (12.6.2009)
 

 Music for French Theatre - Highlights

ber-tram: "Přes prkna, která znamenají svět, Jarre vkročil na filmové plátno. Proto zde prezentované divadelní kousky z let 1951 až 1963 oscilující stopáží od 2 do 10 minut zákonitě dýchají v dramatickém rytmu a scénické manýře, typickými ingrediencemi pro podkres filmového obrazu. Jejich univerzalitou si přesto nejsem tak jistý, přeci jen mi hudba pro divadlo přijde nějak šablonovitější a svázanější konvencemi. Občas zní jak z večerníčku pro děti."  ***   (13.6.2011)
 

 Night of the Generals

ber-tram: "Pěkný motiv pochodový, pěkný motiv osudový, pěkný motiv milostný. Dohromady 30 minut vylepšených 12 min. suitou na závěr. Dosud jediný Jarre vydaný v základní řadě Intrada. Jenže i tak limitovaný, že dosud nemám originál. Při psaní komentáře a novém poslechu měním ze 3 na 4!"  ****   (14.6.2011)
 

 No Way Out

Anthony: "Jak mám rád Jarreho orchestrální díla, jeho hrátky s elektronikou mě nezaujaly ani jednou. V tomto případě jde o velmi nepovedenou syntezátorovou záležitost. Ještě v klidnějších momentech je Maurice schopen přijít se zajímavým (jediným) tématem - např. v So far away from Me, ale akční skladby uprostřed What do you need a No way out jsou k nepřežití."  **   (28.10.2009)

ber-tram: "Za fůru peněz málo muziky. Prostě Jarreho mizerné elektronické období a vydání od Varese Sarabande řada 47-. Slabota na hudbu, síla na peníze."  **   (15.6.2011)
 

 Notre Dame de Paris: The Music of M. J. (kompilace) (re-recording, Raine)

ber-tram: "Průřezová sbírka koučovaná Jamesem Fitzpatrickem a Nic Rainem (vypisovat orchestr by bylo nošením taktovek dirigentovi) začíná i konči nefilmově a velkolepě. Titulní symfonické tance (22 min.) k tanci rozhodně nezvou a v dobrém slova smyslu vyrážejí dech: takhle nonkonformně kdyby Jarre býval skládal častěji, i pro filmy, a neodevzdával se tolik oněm schematickým melodickým flašinetům jak z večerníčků! Ty naštěstí na tomto dvojalbu potlačuje vkusný dramaturgický výběr ukázek ze 16 hudebně svébytných snímků. Záverečná kantáta Giubelio na CD i v Jarreho životě zní vskutku osudově; zveřejněna byla díky Tadlow Music již dříve, leč proč ji nezopakovat?"  *****   (27.1.2017)
 

 Only Game in Town, The

ber-tram: "Bonusové Taps disco vytváří vhodné předpolí ke krátké exkurzi ´jediné hry ve městě´. Otrocký překlad odpovídá otrocké rutině, s jakou je dvacet minut The Only Game In Town pojato, totiž jako jazzová adaptace bez autorského otisku - kromě jmenovky na CD."  ***   (6.2.2015)
 

 Only the Lonely

ber-tram: "Tohle dílko vpředu i na chvostě zapouzdřují dvě neurážlivé písničky, od Roy Orbisona a Van Morrisona, tedy jmen souměřitelných autorovi instrumentální výplně. Od něj zaznamenáte hru na dojemnou, melancholickou notu prostoupenou sem tam nějakým kakofonickým harašením a hučením. Jinak vše zní štědře orchestrálně a zapamatovatelně. Přívětivá jednohubka, k níž se rád vracím."  ****   (13.11.2009)
 

 Passage to India, A

ber-tram: "Na rok 1984 to zní příjemně starosvětsky, holt stará škola režiséra Leana a pro Jarreho do třetice Oscarový triumf. Poctivá práce pro velký orchestr, obdařená ústřední melodií, která jako by se hrála už nejmíň sedmdesát let a přitom ne a ne zestárnout."  ****   (8.6.2009)
 

 Plaza Suite (Intrada, 12 min)

ber-tram: "Krátká tématická účelovka k univerzálnímu použití našla místo ve veselohře Plaza Suite. Obdobně jako např. o rok dříve The Only Game In Town naznačuje, jaká asi panuje atmosféra ve filmu, a málem úplně zamétá stopy po autorství hudby."  ***   (20.1.2015)
 

 Pope Joan

ber-tram: "Tleskám odvaze Harkit Records zpopularizovat tento ´utajený světadíl´ z prahu sedmdesátých let. Signálem výjimečnosti je již stopáž, která pokořuje hodinu a s bonusy (hlavní téma + dvě jeho rockové variace!) poctivě využívá kapacitu nosiče. Historický půdorys filmové látky vnukl skladateli jinou architekturu hudební nadstavby, podobnou třeba soudobým dílům A Walk With Love And Death (Georges Delerue) nebo Mary, Queen Of Scots (John Barry). Jarre se asi etabloval nejlépe - ne ani tak úctyhodnou délkou jako malebným vystižením pohnutého údělu hlavní hrdinky filmu."  ****   (13.6.2011)
 

 Posse

ber-tram: "Do šesti stop rozložený western není tequilovou jízdou mezi kaktusy jako třeba starší Villa Rides! nebo El Condor, nýbrž extravagantním duelem sugestivního motivu zla s obyčejnějším motivem dobra. Jarre kupodivu odolal svodům adaptovat pomístní hudbu a vetknul soundtracku osobitost."  ***   (14.1.2015)
 

 Prancer (bootleg)

ber-tram: "Prancer (1989) je bezmála desetiminutovou suitou, ve srovnání se Sunchaser, jíž sekunduje, komornější a uhlazenější, uzavřenou osaměle bloumajícím klavírem. Lisovaný CD bootleg hraje jako břit, ledaže by uměl nabídnout ještě kousek té houpavé harmonie."  ****   (18.11.2009)
 

 Prancer (Intrada)

ber-tram: "Tak, a Prancer od Intrady je úplný - bezmála, protože se autor neobešel bez koledy (Tichá noc) a Badalamentiho (Mysteries Of Love), což původnosti ubírá. Suitám, jež znám, se celek nijak nezpronevěřuje, čitelně a účelně rozvíjí již předvedené, přibyly jen momenty hrané na syntezátory."  ***   (30.1.2015)
 

 Professionals, The

ber-tram: "Profesionálové mají tu smůlu, že vstupují do řeky mých sluchovodů hrubě již vymleté mnoha jinými Jarreho přívaly latinsko-amerického trylkování. A tady ještě to dotěrné rozjuchané krákorání! Tudíž mě spíš otravují než baví."  ***   (15.6.2011)
 

 Red Sun (aka Soleil rouge)

ber-tram: "Jelikož neznám hudební místopis, vycházejí mě poněkud naprázdno ambice zvukově podchytit multikulturní ráz filmu a spojit westernové pistolnictví se samurajským orientem. Naopak slyším to, co již předtím i potom v diskografii skladatele: vzletné, bujaré melodie, jakož i špičaté, krkolomně znějící pasáže. Vše stihl za 31 minut."  ****   (13.11.2009)
 

 River Wild: The Unused Score, The (Intrada)

ber-tram: "E-wan v lednu 2015 napsal: ´Zrovna poslouchám ukázky z The River Wild a musím přiznat, že docela chápu, proč Jarreho hudbu odmítli.´ Já jsem kontroval: ´Podle ukázek bude Jarreho hudba poslouchavější a samonosnější než Goldsmithova parafráze tradicionálu. Až nákup podniknu, tak kvůli CD č. 2.´ Jak to dopadlo? Hudebně ani ne, ale graficky mě to nakrklo - bývá zvykem, že když se na CD objeví dva skladatelé, jeden hřbet patří jednomu, druhý druhému. Jenže tady je na obou J.G., byť chci CD do police přifařit k o fous lepšímu M.J.! "  ****   (30.10.2015)
 

 Ryan's Daughter

ber-tram: "Ryan´s Daughter patří do čtyřlístku autorského spojení Jarre - Lean, ale mezi třemi Oscarovými trumfy je nejmíň nápadná. Nese v sobě víc starosvětského kouzla režiséra ´v letech´ nežli čerstvé moderny skladatele ´v nejlepších letech´. To znamená příklon k tradiční práci s orchestrem a úhledným, odněkud jakoby povědomým motivům a vzorcům."  ****   (13.11.2009)
 

 Season in the Hell, A

ber-tram: "Experimentálnější, komornější a přesto poslouchavá vlna nezaškodí, notabene v návaznosti na The Damned, s níž sdílí tento kompaktní disk. Skladbičky rozvernější i ospalé, ale pozornost udrží."  ***   (18.11.2009)
 

 Setting Sun, The

ber-tram: "Schválně nejdřív napíšu komentář a pak se podívám na hodnocení udělené asi před rokem. Třebaže bych teď dal ***1/2, tipuji to na plné ****, protože 53 minutová nálož rozdělená na 7 linek sice laškuje s orientální exotikou, leč Jarreho ostrý drajv si ji suverrénně podmaňuje, nenechá se jí uzurpovat. V r. 1992 tak propuká neočekávaně adrenalinová expedice pro ty, kteří jsou se skladatelem obzvlášť zadobře."  ****   (25.1.2017)
 

 Shadow of the Wolf

ber-tram: "Tahle deska mi strukturou připomíná ´gorily v mlze´ za polárním kruhem. Po seversku Jarre kombinuje klenuté melodické linky (dokonce i se sborem) a temnější blizzard vyluzovaný nějakými elektrifikovanými mašinkami, na které naštěstí zanevřel natolik, aby vynikly ty živější, zvukově lahodnější polohy. CD obsahuje i píseň ve francouzské a anglické verzi, sice přílepek, leč má jej hudebně na svědomí skladatel."  ****   (13.11.2009)
 

 Shogun

ber-tram: "U Jarreho mám někdy škodolibý pocit, že kdyby každý světadíl neměl svoji příznačnou, pro nás samozřejmě exoticky znějící hudební kulisu, která ho inspiruje a ovlivní při skládání soundtracku, vlastně by nikdy s ničím původním nepřišel. V tomhle směru je to obratný turista světem world music. Ne že by se do Orientu vydal jen jedenkrát, ovšem v tomhle případě narazil na neschopnost či lenost vydavatele, který hudbu z populárního několikadílného TV filmu zredukoval do pouhých 38 minut, a to jestě tím, že zrestauroval kdysi vydanou LP desku. Trochu slabota na limitovanou edici."  ***   (8.6.2009)
 

 Shout at the Devil

ber-tram: "Docela zklamání. Vycházel jsem z toho, že když CD produkoval Jarreho obdivovatel - a určitě ne nekritický obdivovatel - James Fitzpatrick, vybral si nějakou dosud opomenutou perlu. Vadou Shout At The Devil je, že kompozice je nesoudržná, bez vývoje, poněvadž každá skladba přináší jinou náladu. Ačkoliv, jiné práce skladatele jsou zase soudržné až běda, když omílají to samé dokola. Tady ne: z mnoha oduševnělých střípků (každý hodnotitelný 3-4) je slepen, inu jen slepenec (hodnotitelný právě jen za 2). No a aby se CD přiblížilo 40 minutám délky, nesmí pochopitelně chybět neautorské zpívané skladby."  **   (8.6.2011)
 

 School Ties

ber-tram: "Ničím zvlášť výjimečný a veskrze sympatický počin lze brát buď jako důkaz věrnosti kompoziční šabloně anebo neschopnosti přijít už s čímkoliv novým. Ale na dosah sedmdesátky? Po hubenějších letech buďme rádi za snesitelný orchestr, třebaže jeho kontinuitu na desce rozpolcují tři dobové písničky."  ****   (13.11.2009)
 

 Solar Crisis

ber-tram: "Chcete-li to nejlepší ze Solar Crisis, zamiřte na druhé CD Lawrence Of Arabia od Tadlow, kde jsou předneseny závěrečné titulky. Chcete-li pak zažít rozčarování, kupte si komplet limitku od Intrady. Že titulková hudba vytěžuje Orffovu Carminu Buranu, budiž, proč ne, ale že na re-recordingu zaznívá plně se sbory, kdežto na originále jsou sbory utnuty po pár vteřinách a prý to takhle bylo ve filmu, to je k nevíře! Inu, co je věrné, nebývá hezké a co je hezké, nebývá věrné. Nicméně limitovaná edice nabízí více, než jen ochuzené titulky, a to hodinový průzkum extravagantních audiosfér pro ty, které již unavují Jarreho nasládle melodické kolovrátky. "  **   (29.1.2015)
 

 Sunchaser (bootleg)

ber-tram: "Řízný staccato nástup předznamenává všelicos, co se během 17-minutové suity, víc se toho na bootlegu ani jiném nosiči neobjevilo, odehraje. A interval je vytěžen věru nadoraz, až přijde líto, že takovouhle orchestrální vyjížďku Jarre zosnoval téměř v závěru kariéry."  ****   (18.11.2009)
 

 Sunshine

ber-tram: "Jarre na soumraku aktivní tvůrčí dráhy zvážněl. Přiklonil se k seriózní klasice a mírně odchýlil od standardního melodického rukopisu, identifikovatelného napříč pěti dekádami. Sunshine to zřetelně prospělo. 36 min. CD je rozparcelováno do 7 skladeb a nekontaminované písničkami. Od maximálního hodnocení dělí fakt, že nejde o nic objevného, jenom to lahodí uším. Což bohatě stačí."  ****   (18.6.2009)
 

 Tai Pan

ber-tram: "MP3 a jiné konzumní náhražky mě z duše irituji a Varese Sarabande vydání není v cenově rozumném limitu, tudíž holt Tai-Pan poslouchám z bootlegu, kde sekunduje orientem spřízněnému Shogunovi. Sekunduje ovšem všehovšudy pořadím na disku, hudba je citelně solidnější a zvuk průzračnější. Tím se dostupný bootleg osvědčuje oproti oficiálnímu vydání, a to i vůči ´velkolepé´ limitce Shoguna od Intrady."  ****   (13.6.2011)
 

 Taps (Varese Club)

ber-tram: "Když beru v úvahu, že jsem album přikupoval kvůli instantní dvacetiminutovce The Only Game In Town a že mám tedy doma jak Varese Sarabande Club (vlastně už nemám: prodáno, byť pod nákupní cenou), tak Kritzerland, vrazil jsem do hudebně chudé vojenské estrády Taps docela majlant. Inu, služba vlasti stojí peníze a její efekt se moc měřit nedá, ledaže by někdo přeměřil tupé bubnování, mašírování a fanfáry, které se křížem krážem rozléhají skoro celou nahrávkou. Bonusové Taps disco uteče nejlíp."  **   (22.1.2015)
 

 Tokyo Blackout

ber-tram: "Vážně jsem trnul, jaké nadělení se skrývá tentokrát pod depresivním názvem Tokyo Blackout, jestli by před tušeným výpadkem tvůrčí invence nespasil výpadek elektřiny. Chyba lávky! Smysly zalarmuje hned úvodní čarokrásně se vinoucí melodie, střídaná kapkami zádumčivého klavíru, energickými diskopopovými rytmy ve stylu Giorgio Moroder a občas i syntézátorovým infernem, kupodivu přiměřeně dávkovaným a srozumitelným. Lehce to evokuje tuzemské Návštěvníky nebo dvě instrumentálky ze soundtracku Rocky IV."  ****   (18.11.2009)
 

 Top Secret!

ber-tram: "Limitovaných 1000 kusů - no to je přece motivace, ať tam zní, co tam zní! Komedie, při které jsem se před 20 lety upřímně chechtal a teď jen shovívavě usmívám, je vybavena doprovodem typickým pro parodie - smrtelně vážným. Řemeslně zručný orchestrální výplach, dravý, řízný, hlučný a s první záchytnou linií v podobě milostného tématu rozhodně není na první poslech. Ani na ty další, bohužel pro mě. Čekal jsem víc či spíš něco jiného?"  ***   (12.6.2009)
 

 Topaz

ber-tram: "Dát dohromady vojenský marš, jímž soundtrack začíná i končí, nedá podle mě zase takovou dřinu, stačí přizpůsobit již existující fundament, zde ruský. Pracnější je vetknout partituře osobitost a jednotu, což se u špionáže Topaz povedlo, ovšem ne proto, že by autor svůj notorický hlas protlačil, nýbrž že ho potlačil. Také po celých 47 minut vynechal hrubě dramatické pasáže, které obvykle dopadají katastrofálně."  ***   (28.1.2015)
 

 Train, The (FSM, 41 min)

ber-tram: "Kdyby tohle nevyšlo na jedné placce spolu s majestátním a kratším Mostem u Remagenu od Bernsteina, asi bych po tom ani nevdechl. A chybu bych neudělal. Zatímco pořádný hlavní motiv z prvního filmu bych při skromných možnostech zanotoval, z Vlaku mě nezaujalo skoro nic. Třeba za to mohou léta, nevalná zvuková kvalita, že to zní nějak zaprášeně, udýchaně, neoduševněle. The Train jednoznačně supí ve stínu jiných prací Maurice J."  **   (8.6.2009)
 

 Unpublished French Film Music (kompilace) (re-recording)

ber-tram: "Ne každá hudba je publikovaná, každá však publikovatelná, třebaže už nejde o původní tvar, ale o interpretaci, resp. imitaci. Robert Lafond takto naklonoval hudbu ke čtveřici snímků z raných šedesátých let - Pleins feux sur l´assassin, Les Dimanches de Ville d´Avray, Judex a Les Animaux. Dva poslední už zčásti obživly dříve na jiných CD kompilacích. Při odpovídající míře soustředění každá nahrávka, na to, jak je krátká, skýtá mnoho výrazových ploch. Čili sběratele CD obohatí určitě, posluchače hudby, obzvláště ty znalé pozdějšího Jarreho rutinérství, zaujme dost možná."  ***   (17.2.2015)
 

 Uprising

ber-tram: "Tohle album jsem si pořídil z čirého patriotismu. Nejenže je to poslední autorovo vydané dílo, ale - a to je ten hlavní důvod - nahrávka vznikla v pražském Rudolfinu v podání České filharmonie, s níž třeba spolupracoval Michael Kamen na taktéž symptomaticky svém (asi?) posledním opusu Open Range. Jinak hudba k Uprising tak povzbudivá není, a plně koresponduje s pochmurnou náplní filmu pojednávajícího o vzpouře ve Varšavském ghettu běhěm 2 sv. války."  ***   (8.6.2009)
 

 Vendredi ou la Vie Sauvage  (LP)

ber-tram: "Oficiální CD zatím nevyšlo, a kdoví zdali kdy vůbec, vždyť jde o jakýsi zapomenutý televizní film. LP vydal Prometheus (otázkou je, proč raději ne CD) a hudba je velice poslouchavá, založená na charakteristických líbezných melodiích a o to méně stravitelných akčních pasážích, kterých je zde naštěstí spíše poskrovnu. Ve srovnání se Jarreho půlhodinovkami překvapí plnohodnotná 50-minutová stopáž."  ****   (8.6.2009)
 

 Vendredi ou la Vie Sauvage  (Music Box)

ber-tram: "Zrození na CD v r. 2012 zásluhou Music Box Records přináší 16 minut navíc a původní látku na LP nijak uměle nenastavuje. Jedna z potřebných restaurací se tedy konečně udála s přacím dovětkem - kéž by i u významnějších snímků byl skladatel takhle nápaditý a štědrý! "  ****   (23.1.2015)
 

 Vendredi ou la Vie Sauvage  (Music Box, 114 min)

ber-tram: "Vendredi doma zaklepal potřetí a doufám, že naposled, když se ubytoval skoro na dvě hodiny a obsadil dvě placky. Pokud se LP honosilo 50 minutami a první CD přidalo 16, pak tato porce už opravdu musí být vyčerpávající. Kupodivu hodnocení se nehýbe nahoru ani dolů, přestože obecně platí, že méně znamená více."  ****   (24.1.2017)
 

 Villa Rides! (Universal France)

ber-tram: "Kdyby nic jiného, vždycky v dobrém poukazuji na zdařilý dramaturgický tah. Když se tedy na jednom CD objeví díla jednoho skladatele a ještě jsou spřízněná žánrovou odnoží, hudebním výrazem a dobou vzniku, má nosič napůl vyhráno. Čili vítězí i bujarý mexicky okořeněný western Villa Rides / Pancho Villa z r. 1968, dusící dokonce sběratelský chtíč pořizovat si pozdější a delší re-recording."  ***   (9.2.2015)
 

 Villa Rides! (re-recording, Raine)

ber-tram: "Rozjuchané mexické veselí v novém zvukovém kabátě trvá necelou hodinu a je ho až moc... Přídavkem budiž náslech z úryvků dalších westernů, také v novém kabátě a s nepatrně hrubší, vážnější fasádou. Nu, James Fitzpatrick si zase jednou po svém štrejchl."  ***   (26.1.2017)
 

 Walk in the Clouds, A

ber-tram: "Buď se semaforský popěvek "včera neděle byla, včera byl hezký čas" telepaticky přenesl do notového záznamu v podobě melodie, která se vine tímto velice zdařilým počinem s latinsko-americkou příchutí anebo Jarre znal repertoár Suchého a Šlitra... Nebo že by to byl jakýsi tradicionál, který odněkud opsali tihle dva...? Či jen náhoda...? No nic, každopádně je mi živá orchestrální hudba díky přítomnosti povědomého motivu nějak bližší, oč vzdálenější jsou mi předchozí mdlé syntezátorové kreace made in Jarre, v nichž bych vskutku dvojici S+Š nehledal ani zbla."  ****   (18.6.2009)
 

 Walk in the Clouds, A (La-La Land)

ber-tram: "´Včera neděle byla´ podruhé, výpravněji, déle. CD nabobtnalo kvantitativně, ne kvalitativně, ale podařilo se ho uspořádat do sběratelštějšího formátu. I tím, že vyšlo limitovaně, přestože zanedlouho bylo zlevněno. Proto jsem ho vzal."  ****   (16.1.2015)
 

 Witness

ber-tram: "Od této práce nominované na Oscara to šlo s umělohmotnými experimenty v podání lacině znějícího elektronického ansámblu už jenom z kopce (slyš např. Fatal Attraction, Jacob´s Ladder, After Dark My Sweet). Propast mezi Jarreho několika vrcholy a - eufemisticky řečeno - "úlety" do hudebního suterénu zachraňuje tento relativně konzumovatelný průměr."  ***   (8.6.2009)
 

 Year of Living Dangerously, The (22 min)

ber-tram: "Půlhodina nebezpečného poslechu zdatně konkuruje roku nebezpečného života. Jarre si opět kdesi v přítmí zatrucoval v obklopení elektronických přístrojů, ne muzikantů z masa a kostí, a výstupním tvarem je jakési orientálně bez ladu a skladu rozsypané mikádo."  **   (18.11.2009)
 


 


TOPlist