Harry Potter and the Goblet of Fire
(Patrick Doyle)

 


1. The Story Continues (1:32)

2. Frank Dies (2:16)

3. The Quidditch World Cup (1:56)

4. The Dark Mark (3:28)

5. Foreign Visitors Arrive (1:31)

6. The Goblet of Fire (3:23)

7. Rita Skeeter (1:34)

8. Sirius Fire (2:00)

9. Harry Sees Dragons (1:54)

10. Golden Egg (6:11)

11. Neville's Waltz (2:11)

12. Harry in Winter (2:54)

13. Potter Waltz (2:19)

14. Myrtle's Move (2:28)

15. The Black Lake (4:37)

16. Hogwart's March (2:46)

17. The Maze (4:44)

18. Voldemort (9:39)

19. Death of Cedric (1:59)

20. Another Year Ends (2:22)

21. Hogwart's Hymn (2:59)



22. Do the Hippogriff (3:39)
song by Jarvis Cocker

23. This is the Night (3:24)
song by Jarvis Cocker

24. Magic Works (4:01)
song by Jarvis Cocker




TT (score): 64:53

 

TT 75:57

 
 

  • Hudbu složil: Patrick Doyle
  • Dirigoval: James Shearman
  • Orchestrace: Patrick Doyle, Lawrence Ashmore, John Bell, Nicole Nevin, Brad Dechter
  • Produkce: Patrick Doyle, Maggie Rodford
  • Nahrál: The London Symphony Orchestra
  • Nahráno v Air Lyndhurst Studios, London
  • Warner Bros. Records 2005 (49631)
 

Hudba / Album

John Williams má v poslední době napilno a tak, když musel volit, zda-li pracovat na dalším díle ságy o čarodějnickém učni, nebo namísto toho zavítat do dříve neprobádaných končin dálného východu se snímkem MEMOIRS OF GEISHA, nebylo pro něj rozhodování zjevně příliš složité. Williams tak dal východu přednost před svou čtvrtou cestou do Bradavic, do kterých se místo něj vydal Patrick Doyle. Poněkud předkvapivé bylo, že Doyle nebyl přizván již ke třetímu dílu, který režíroval jeho někdejší věrný spolupracovník, mexický režisér Alfonso Cuarón. Další štika v Hollywoodském rybníce Mike Newell (který s Doylem spolupracoval dříve na snímcích INTO THE WEST a DONNIE BRASCO) se ukázal být věrnějším, a když Williamsovo jméno vypadlo z postu předpokládaného skladatele, měl Newell o to snazší prosadit svého skotského přítele u čtvrtého výletu do lavic Bradavické školy ve snímku HARRY POTTER AND THE GOBLET OF FIRE.

Fanoušky prvních dílu série zřejmě poněkud rozladí, že Doyle téměř kompletně hodil celou Williamsovu práci za hlavu a složil vše znovu. Z celé první trilogie zazní na CD jen dvakrát Hedwig's Theme (ve skladbách The Story Continues a Foreign Visitors Arrive) a zbytek CD patří téměř kompletně Patricku Doyleovi, který za svou 110 minutovou partituru zapřáhl rozsáhlý Londýnský symfonický orchestr. Mezi nejvýraznější nové prvky patří především temně majestátní téma Voldemorta, které je nejvíce rozpracovaným tématem čtvrtého dílu. Poprvé zazní pouze v náznaku ve Frank Dies, a následně je rozvíjeno prostřednictvím skladeb The Dark Mark, The Goblet of Fire, Sirius Fire, The Black Lake, The Maze a především finálovka Voldemort, ve které Harryho íhlavní nepřítel konečně znovu získá svou fyzickou podobu (Ralph Fiennes) a poprvé změří se svým mladým rivalem síly.

Dalšími novými prvky jsou témata tří škol, které se mají utkat v turnaji o Zlatý pohár - téma Kruval zazní na CD však pouze v druhé polovině The Quidditch World Cup, zatímco téma Krasohulek se objevuje ve skladbách Foreign Visitors Arrive (0:28), The Goblet of Fire (0:56) a v závěru The Black Lake. Vlastní téma Bradavic je pak prezentováno v podobě dechové kapely přímo na scéně - skladba Hogwart's March. Největší prostor však mají dramatické a temné skladby s důrazem na žesťovou sekci, perkuse a smyčce v pozadí jen rytmicky dotvářející působivost a sílu hudby. Doyleova dramatická práce dosahuje až takové stylové čistoty a energičnosti, že je možné jí zařadit na identickou íroveň jako to nejlepší z prací Marca Beltramiho nebo Dona Davise. Doyle však v podobném stylu pracoval nyní poprvé. První dramatickou skladbou je The Dark Mark, jejíž "akční" ívod je v čase 1:35 nahrazen tématem Voldemorta, aby následně přejalo téma smrti. Tato skladba je jakousi "Dark Mark suitou", jejíž druhá část spadá až do finále snímku a bylo by krajně nevhodné se o momentu nástupu tématu smrti blíže vyjadřovat (ostatně tracklist sám je v tomto ohledu až přespříliš sdílný).

Dalším novým motivem Rita Skeeter, který však (stejně jako řada dalších) zazní pouze jednou a je založen na smyčcovém pizzicatu, vibratu a zvonečcích - tato skladba je tou největší ílitbou stylu prvních Potterů, díky čemuž do ostatní hudby příliš nezapadá. Mezi nejmonumentálnější sekvence patří The Golden Egg, nechybí ani dva valčíky a romantické téma Harryho neíspěšné snahy o získání své exotické partnerky Cho na taneční bál - Harry in Winter. Tato skladba však představuje koncertní verzi milostného tématu, jež ve filmu zazní rovněž pouze jednou. Doyle v průběhu filmu variuje všechny motivy a některé z dalších, jež se na CD ani nedostaly: téma pro vztah Hagrida a Madame Maxine a romantické téma Hermiony - právě absence později jmenovaného je jedním z mála (za to ale pořádných) nedostatků kompilační stránky CD. Tím dalším je pak poněkud nadbytečné zařazení tří songů, jež pro film složil Jarvis Cocker (Pulp), a které tvoří poslední čtvrtinu CD. Z tohoto důvodu pak na Doyleovu orchestrální hudbu zbývá na poměry série střídmých 64 minut. Naštěstí v případě většiny skladeb se jedná (s výjimkou Harry in Winter - naštěstí, The Goblet of Fire a The Dark Mark - bohužel) o skutečné filmové verze a nikoliv o jejich zkrácené nebo přestříhané suity upravené speciálně pro potřeby CD.

Patrick Doyle se u HARRY POTTER AND THE GOBLET OF FIRE vydal zcela jiným směrem než jeho starší kolega, ale i v rámci svých vlastních postupů. Jeho hudba je oproti dřívějším epizodám o poznání temnější a především po orchestrační stránce více detailnější a komplexnější. Doyle využívá prolíná různých sekcí orchestru, čímž moduluje hudební témata a dodává jim u Williamsovy techniky nerealizovatelný rozměr. I když se jinak jedná o velmi bohatě strukturovanou a zorchestrovanou symfonickou práci s moderním základem na jedné straně a tradičním Doyleovým citem pro harmonii a rytmus na straně druhé, nechybí ani decentní elektronické perkuse, u kterých je však potřeba napínat sluch, aby jste je dokázali ve vřavě symfonického orchestru postřehnout (The Black Lake 1:42). Zatímco Williams k látce přistupoval z pohledu pohádky; fantasy prvku, potencionální výpravnosti a symfonické mohutnosti zůstávala jeho hudba zcela prosta, Doyle se vydal právě tímto směrem, který je mnohem bližší žánru a především i stylu současného filmu, jenž je o poznání temnější i v kontrastu s předchozím dílem, který byl již velmi vzdálen "bezproblémovitosti" a prostoduché pohádkovosti prvních dvou snímků. Nechybí tak mohutné fanfáry (The Golden Egg), valčíky (Neville's Waltz, Potter Waltz), sekvence hraničící až s hypnotickým new age (Underwater Secrets), či typické Doyleovské smyčcové party, jež připomenou finále jeho HAMLETA a v podstatě jsou použity i v podobných scénách (tracky The Dark Mark, "nr.19").

Zkrátka s HARRYM POTTEREM se po pětiletém postupném zotavování z boje s leukémií Patrick Doyle vrací na výsluní ve velkém stylu a pracuje na plné obrátky - v průběhu 14 měsíční práce na tomto projektu (část hudby musela být připravena již v průběhu samotného natáčení - motiv Kruval, Hogwart's March) stihl i práci na snímcích MAN TO MAN, WAH-WAH, JEKYLL + HYDE a NANNY McPHEE. Nezbývá než doufat, že Doyleovi jeho studna inspirace hned tak nevyschne, a i když by měl v blízké době pracovat na shakespearovském AS YOU LIKE IT a fantasy ERAGON, bude mít v květnu 2007 znovu čas na svou druhou výpravu do Bradavic, kde bude moci stavět na všech tématických nápadech a rovinách, které zde pouze poprvé naťukl. S Doyleovou současnou mírou kreativity skýtá potenciálně jeho další potterovský projekt HARRY POTTER AND THE ORDER OF THE PHOENIX mamutí příslib nejen pro fanoušky potterovské série, ale i filmové hudby, kterým Patrick Doyle snad znovu nadělí podobně komplexní a působivý počin, který si celá série zasluhovala a který doposud tolik postrádala...



LOKUTUS

 
Hudba *****    Album ****    Zvuk ****

 

Tiež pozrite:

Mary Shelly's Frankenstein 
 
Harry Potter and the Philosopher's Stone 
 
The Lord of the Rings: The Two Towers 
 

 


Artwork copyright (c) 2005 Warner Bros., review copyright (c) 2005 Petr Kocanda

TOPlist