Psycho
(Bernard Herrmann)

 


1. Prelude (1:55)
2. The City (2:12)
3. Marion (1:36)
4. Marion and Sam (1:52)
5. Temptation (2:51)
6. Flight (1:07)
7. Patrol Car (1:04)
8. The Car Lot (1:45)
9. The Package (1:31)
10. The Rainstorm (3:09)
11. Hotel Room (2:04)
12. The Window (1:13)
13. The Parlor (1:37)
14. The Madhouse (1:54)
15. The Peephole (3:00)
16. The Bathroom (1:02)
17. The Murder (1:03)
18. The Body (0:15)
19. The Office (1:20)
20. The Curtain (1:15)
21. The Water (1:46)
22. The Car (0:52)
23. Cleanup (2:14)
24. The Swamp (2:03)
25. The Search (0:41)
26. The Shadow (0:50)
27. Phone Booth (0:53)
28. The Porch (1:04)
29. The Stairs (2:58)
30. The Knife (0:27)
31. The Search (B) (1:39)
32. The First Floor (2:44)
33. Cabin 10 (1:07)
34. Cabin 1 (1:05)
35. The Hill (1:03)
36. The Bedroom (0:59)
37. The Toys (1:01)
38. The Cellar (1:06)
39. Discovery (0:41)
40. Finale (1:32)

 

TT 61:11

 
 

  • Hudbu zložil: Bernard Herrmann
  • Dirigoval: Joel McNeely
  • Nahral: Kráľovský škótsky národný orchester
  • Produkcia: Robert Townson
  • Varese Sarabande 1997 (VSD-5765)
 

Hudba / Album

Alfred Hitchcock chtěl mít původně, stejně jako i MÁ pozdější Birds, Psycho bez hudby. Jeho dvorní skladatel Bernard Herrmann (Vertigo, Trouble With Harry, North by Northwest) si u něj ale vybojoval zkouškovou realizaci jeho vize - skomponovat k černobílému filmu černobílou, čistě smičcovou kompozici. A s padesáti hudebníky nahrál mezi 12. lednem a 12. ínorem 1960 nejslavnější soundtrack k nejslavnějšímu filmu nejslavnějšího režiséra všech dob.

PSYCHO není hudba pro vaši babičku. A pravděpodobně ani pro vaši mámu. Nálady, stavy a pocity, které Herrmann reflektuje s dvacetišesti houslemi, deseti violami, osmi celli a šesti basami, začínají u nejistoty, tápání a vyčitkách svědomí a končí při zoufalství a smrti. Pomalé, plýživé, znepokojující, zákeřné. A formálně velice minimalistické. Žádný velký orchestr, pouze frekventovaně se měnící sestava několika málo nástrojů. Disharmonie přichází jenom ojediněle. Herrmann je pořád melodický a jeho hudba neustále někam (velmi pomalu a napínavě) směruje. K narušení její harmonie přichází pouze ve dvou pasážích, klíčových momentech vražd (Marion ve sprše, detektiv na schodech). Po jejich rozmělčení hladiny se za mírných dozvuků zase vracíme do vod pomalého stahování a roztahování provazu kolem krku.

Hitchcock byl Herrmannovou hudbou nadšen. Prohlásil, že tvoří 33 procent z působivosti filmu a skladatele vyplatil honorářem 34 501 dolary, což byl dvojnásobek jeho obvyklé gáže. Prvního plného soundtrackového vydáni na LP, nahraného Herrmannem a Národním symfonickým orchestrem, se hudba dočkala v roce 1975. Odtehdy vyšel soundtrack ve více verzích, přičemž ta poslední, zde recenzovaná, je přehrávkou kompletní původní hudby Královským skotským národním orchestrem pod dirigentskou taktovkou Joela McNeelyho. Skladby jsou řazeny chronologicky, přednes orchestru a zvuk nahrávky jsou prakticky dokonalé a booklet obsahuje hnidopišký rozbor funkce všech skladeb v ději filmu, historii vzniku soundtracku a portrét Joela McNeelyho. Tady prostě není co dodat. Snad jenom, abyste byli před těmi dvěmi vražednými skladbami ve střehu a neskončili v nemocnici s infarktem.

 
Hudba *****    Album ****    Zvuk *****

 

Booklet

10 stranový, so šialene vyčerpávajícim textom o histórii vzniku soundtracku, popise filmovej scény za každou skladbou, a o Herrmannovi i McNeelym samotnom. To všetko v čiernobielom, sprevádzané fotografiami z nahrávania tejto McNeelyho nahrávky. Na poslednej vnítornej strane bookletu nájdete zoznam ďalších reedícií starých nahrávok zo série Varese Sarabande Film Classics.

Tiež pozrite:

Signs 
 
Basic Instinct 
 
The Usual Suspects 
 

 


Artwork copyright (c) 1997 Masters Film Music, review copyright (c) 2002 Martin Pomothy

TOPlist