Nanny McPhee
(Patrick Doyle)

 


1. They've Eaten The Baby! (2:42)

2. No More Nannies (1:24)

3. Secret Toast and Jam (2:30)

4. A Clockwork Mouse (1:03)

5. The Pink Chair (1:00)

6. I Did Knock (6:02)

7. Goodnight, Children (4:25)

8. Measle Medicine (1:31)

9. Soup Du Jour (1:11)

10. I Smell Damp (1:40)

11. Barnyard Fashion (1:37)

12. Lord of The Donkeys (0:39)

13. The Girl In The Carriage (3:20)

14. Kites In The Sky (2:26)

15. The Room At The Top of The Stairs (1:43)

16. Toad In The Teapot (3:39)

17. Our Last Chance (2:17)

18. Mrs. Brown's Lullaby (1:20)

19. The Lady In Blue (2:04)

20. Bees and Cakes (3:45)

21. Snow In August (7:03)

 

TT 53:25

 
 

  • Hudbu složil: Patrick Doyle
  • Orchestrace: Lawrence Ashmore, James Shearman, Patrick Doyle
  • Dirigoval: James Shearman
  • Produkce: Patrick Doyle, Maggie Rodford
  • Nahrál: The London Symphony, London Voices
  • Nahráno v Abbey Road Studios, London, UK
  • Varese Sarabande 2005 (VSD-6690)
 

Hudba / Album

I když rok 2005 bude pro mnohé rokem Johna Williamse, který potěšil své příznivce 4 do značné míry odlišnými počiny, ani fanoušci Patricka Doylea nepřišli rozhodně zkrátka. Skladatel se konečně podle vlastních slov po 5 letech naplno zotavil z leukémie a je znovu v plné síle. I když na své vydání ještě stále čekají kompozice, které nahrával na závěr roku 2004 s Londýnskou symfonií (WAH-WAH a MAN TO MAN), v létě roku 2005 si zopakoval cestu ze Skotska do Londýna, kde téměř souběžně s tímto prestižním tělesem nahrával dvě své kompozice. Zatímco s HARRY POTTER AND THE GOBLET OF FIRE dobyl soundtrackový svět a vdechl zbrusu nový život sérii, která byla donedávna pod patronátem Johna Williamse, u NANNY McPHEE mohl pracovat pouze podle svého svědomí a bez obav se srovnávání s přeceňovanými kompozicemi svého kolegy.

Pohádkový snímek pojedná o 7 harantech, které se po smrti matky snaží ukočírovat jejich otec přispěním množství chův, které spratci likvidují jednu po druhé. Zoufalství a beznaděj vedou ke vstupu Nanny McPhee, podivné figury okolo níž není vše tak, jak by fyzikální zákony a logika předpokládaly - avšak v pohádkách je možné vše. Jedinou â?žtemnějšíâ?ś figurou tak je teta, které slíbila finanční podporu rodině pouze pod podmínkou, že se otec znovu ožení. Příběh tak postrádá výraznější dramatické sekvence, i když je vstup Nanny McPhee doprovázen tajuplnými variacemi hlavního motivu, ve skutečnosti je tato postava prostě divná, než aby vzbuzovala jakési výraznější záporné emoce.

Veškerá hudba se tak dělí do dvou stylů - tím prvním jsou překrásné variace hlavního motivu, náležícího služebné Evangeline, které dokládají, že tato postava nezůstane příliš dlouho mimo dění a do konce snímku ještě značně ovlivní budoucí osudy jeho hrdinů. Její téma zaznívá poprvé v závěru skladby They´ve eaten the baby!, kde je provedeno cemballem, většího rozvinutí se dočká ve skladbě Secret Toast and Jam, aby bylo následně využíváno pouze v náznacích (The Pink Chair - klavír) a svého plného orchestrálního provedení se dočkalo až ve skladbách A girl in the Carriage, Kites in the Sky, Our last Chance a The Lady in Blue. Naprostým vrcholem variačního rozptylu hlavního tématu je finální skladba Snow in August, v níž se během sedmi (!) minut téma neustále moduluje, rozvíjí a graduje. Monumentální tečka alba, která jeho hodnocení zvyšuje na maximální možnou výši a je tím nejmonumentálnějším závěrem za řadu posledních let. Ke slovu přichází i pěvecký sbor a zvony, jež dodávají finále náležitě grandiózní a monstrózní symfonický rozměr.

Menší polovinu CD tvoří hravé sekvence (viz především ívod They´ve eaten the baby! a Bees and Cakes). Bohužel tato hektičnost a současně i instrumentační dravost tvoří zlomky řady z následujících skladeb, které dodávají obrazu komický nádech - i když se jedná o skladby stále zajímavé, z posluchačského hlediska nejsou již tak atraktivní jako tématicky orientované sekvence. Naštěstí i když je řada skladeb takto divoce komická, málokterá z nich prezentuje motiv, který již byl využit někdy dříve a pokaždé zaznívají originální témata, na nichž jsou skladby vystavěny.

Skladbou, která se nejvíce vymyká zbytku hudby představuje monumentální až golden age laděná I did knock - svými dechovými figurami v pozadí vyvolávající mírné reminiscence FRANKENSTEINA, zatímco její začlenění pěveckého sboru je v Doyleově kariéře něčím zbrusu novým. Téma Nanny McPhee zaznívá i v Goodnight, Children, v níž se mísí s komickým smyčcovým pizzicatem, zvonečky a žesti. Naposledy pak zaznívá v mnohem decentnější podobě v The Room at the top of the Stairs. Irsky laděná Lord of the Donkeys je dalším z řady krátkých zpestření alba a unikátní je i Mrs. Brown´s Lullaby, ve které je hlavní téma prezentováno v podobě ženského sopránu, k němuž se pozvolna přičleňuje velmi umírněný orchestrální podkres.

Je až s podivem nakolik tématicky rozsáhlou kompozici se Doyleovi povedlo vytvořit, vzhledem k tomu, že během práce na tomto snímku stále ještě dokončoval svůj dosud nejatraktivnější projekt HARRY POTTER AND THE GOBLET OF FIRE. V kontrastu s temným HARRY POTTER AND THE GOBLET OF FIRE, představuje NANNY McPHEE pohádkovou křehkost, hravost a současně i bezproblémovost a především lehkost, která tento soundtrack dozajista učiní populárnějším mezi nemalou skupinou soundtrackářů, kteří se vyhýbají temnějším a především komplikovanějším počinům. I když mu nejvyšší hodnocení uniklo o pouhý vlásek (zásluhou množství hravých momentů), stále jedná se o jedno z nejlepších Doyleových děl a jeden z naprosto nejlepších soundtracků roku 2005.



LOKUTUS

 
Hudba *****    Album ****    Zvuk ****

 

Tiež pozrite:

Harry Potter and the Goblet of Fire 
 
Mary Shelly's Frankenstein 
 
Dennis the Menace 
 

 


Artwork copyright (c) 2005 Universal Pictures, review copyright (c) 2006 Petr Kocanda

TOPlist