Fantastic Four
(John Ottman)

 


1. Main Titles (2:34)

2. Cosmic Storm (4:48)

3. Superheroes (5:58)

4. Experiments (2:01)

5. Planetarium (1:29)

6. Entanglement (1:19)

7. Power Hungry (4:26)

8. Changing (2:47)

9. Lab Rat (4:50)

10. Unlikely Saviors (2:15)

11. Bye Bye Ned (2:16)

12. Battling Doom (7:02)

13. Bon Voyage (1:16)

14. Fantastic Proposal (2:21)

 

TT 45:31

 
 

  • Hudbu složil: John Ottman
  • Dirigoval: Damon Intrabartolo
  • Orchestrace: John Ottman, Damon Intrabartolo
  • Produkce: Casey Stone
  • Nahrál: Hollywood Studio Symphony
  • Nahráno v The Newman scoring Stage, Twentieth Century Fox
  • Varése Sarabande 2005 (VSD-6667)
 

Hudba / Album

Komiks je bezesporu snem každého skladatele. Kde jinde je možné najít tak jednoznačně definované postavy ztělesňující dobro a zlo a prostřednictvím hudebních motivů vyjádřit jejich vzájemný souboj? Jak nasvědčují poslední události, s komiksovými adaptacemi se v posledních letech roztrhl pytel a zatímco třeba nový Batman Christophera Nolana patří k vůbec nejlepším filmovým zpracováním komiksové látky, nejnovější Fantastická čtyřka je téměř pravým opakem.

Mezi komiksy, ve kterých vystupuje skupina hrdinů bojujících s jedním nebo více padouchy (pokud ignorujeme Batmany v režii Joela Schumachera, které by si všichni - filmoví tvůrci především - přáli spíše zapomenout) spadá především série X-Menů, kteří v režii Bryana Singera šli proti proudu obvyklých kronik hrdinských skutků hlavních postav. Díky íspěšné práci na X2 (u prvního dílu byl dočasně zastoupen Michaelem Kamenem) pak byl Ottman přizván k Fantastické čtyřce.

Když došlo na hudbu, Ottman si dal patřičně záležet na hlavním motivu skupiny hrdinů a jejich jednotlivé postavy pak dále definoval pomocí jednoduchých tématických črtů. Filmy jsou však od sebe odlišné nejen svým tématickým zaměřením - Ottmanovými slovy â?žPostavy v X-Menech jsou především oběti a obětní beránci, Fantastická čtyřka jsou naopak celebrity užívající si svých schopností,â?ś tak především i jejich filmovými kvalitami. V konečném filmovém důsledku je Fantastická čtyřka vcelku fungujícím prologem do potencionální série, ale jako samostatný snímek příliš ztrácí čas s definováním postav a jejich vzájemných vztahů. Hlavní prostor je tentokrát věnován především Věci, který vypadá jako by byl křížencem Hellboye a Ĺ utru, jenž byl jednou z hlavních hvězd Galaxy questu. Náplní života postavy je krom skuhrání, řešení citových problémů a bloumání po městě (â?žVěcâ?ś snažící se svými mamutími prsty zvedat svou někdejší manželkou zahozený snubní prsten, nebo pokoušející se telefonovat na tlačítkovém automatu), se kterými si Hellboy hlavu nedělal. Právě tyto (těžko říci zda skutečně ímyslně) komické momenty ve výsledku vytváří Fantastickou čtyřku snímkem s až parodickým nádechem.

Hudebně CD vévodí především ístřední motiv, který je hlavním jednotícím prvkem celého soundtracku. Bohužel jak je obvyklé, z celkové nahrávky blížící se 100 minutám se na soundtracku objeví jen necelá polovina. CD samo o sobě tak působí jako mix jednotlivých vstupů, kterým chybí výrazný propojující materiál a návaznost. Mezi nejlepší skladby patří pochopitelně ívodní Main Titles, které byly složeny jako doprovod animovaných ívodních titulků, jež byly po dokončení nahrávky z filmu vystřiženy. Hlavní motiv tak ve svém plném provedení zazní ve filmu jen párkrát - především ve scéně prvního představení hrdinů veřejnosti. Ottmanův mix orchestru a sboru rozvíjený na pozadí rytmických perkusí a žesťových figur patří k jeho dosud nejlepším dílům a po vynikající první skladbě následuje podobně zpracované schéma i v řadě dalších skladeb. Druhá Cosmic Storm, doprovázející scénu v níž je z obyčejných lidí utvořena budoucí skupina hrdinů, je po svém poklidném ívodu patřičně monumentální a působivá, a dokonale dotváří výpravnost vesmírných scenérií snímku. Avšak pouze do okamžiku, kdy se hudba prolne do doprovodu samotné nehody, přes krátké pulzující zesilující žesťové figury, mezihru klavíru a následně hutnou rytmickou akční hudbu v druhé polovině druhé skladby (využívající svižný perkusní rytmus, tahy po smyčcích, žestě a pěvecký sbor).

V ívodu třetí skladby zazní dramatičtější variace hlavního motivu, skladba se následně prolne do těžkotonážního mickeymousingu a navazuje na aspekty instrumentací, které Ottman rozvíjel již v předchozích X2 - smyčcové pizzicato, konverzace hudebních nástrojů a první náznak motivu hlavního padoucha, který se objeví poprvé v čase 1:30. Je poněkud škoda, že po vynikajících prvních skladbách následuje převážně pouze standardní výplň, jež je sice občas oživena hlavním motivem, ale jeho umístění vyznívá spíš jako nepříliš šikovný hudební střih než plynulá skladba. Řídké variace hlavního motivu dokreslují především scény, ve kterých Fantastická čtyřka odloží na okamžik své hádky a spojí své síly k dalším hrdinským skutkům (v celém průběhu filmu se však toto stane pouze dvakrát). Dalším příjemným momentem je vedlejší romantické téma ve skladbách Planetarium, Changing a v závěrečné Fantastic Proposal.

Zbytek dramatické hudby spadá do kategorie obvyklých Ottmanovských instrumentací - rozšířená perkusní sekce, občasné elektronické efekty, pěvecké sbory a hřímající orchestr,... ačkoliv však CD naznačuje opak, je s podivem, jak je Fantastická čtyřka překvapivě neakční. Pokud ignorujeme krátké sekvence jako ívodní havárie, první představení hrdinů veřejnosti, největší (a v podstatě jedinou) velkou akční scénou v celém snímku, je závěrečná likvidace hlavního padoucha. Ten se rovněž překvapivě profiluje polovinu filmu, aby se ve své finální vizáži (známé z trailerů) objevil až 15 minut před koncem a byl zlikvidován značně pochybným způsobem (fyzikálně zcela logickým, ale co má co logika dělat v komiksu??), o jehož spolehlivosti se přesvědčil již nebohý Vetřelec 3, o pouhých 10 minut později. Jako celek pak působí film značně nedotaženým a roztahaným dojmem, jehož hlavní postavy jsou jen frajírci řešící své pochybné životní a osobní problémy. To, co fungovalo velmi dobře v Singerových X-Menech, v tomto případě selhává na celé čáře. Je s podivem, že i po hudební stránce se jedná v kontrastu s vybičovaným očekáváním o mírné zklamání. Doufejme, že se časem objeví kompletní nahrávka, která napraví alespoň některé chyby â?žkrátkéhoâ?ś Varese CD, jehož kompilační nedostatky mohou být způsobeny i tím, že Ottman sestavení CD přenechal zvukovému inženýrovi Caseymu Stoneovi a sám byl nucen po dokončení nahrávky odletět do Austrálie, aby se mohl začít probírat velmi rychle se kupícími filmovými cívkami s názvem Superman Returns.

Pokud se vám nechce čekat další rok, než se Ottman vrátí spolu se Supermanem a pokud toužíte po nějakém jeho velkém díle, dejte před touto ochutnávkou raději přednost již známé X2, která nejen jako celek působí podstatně ucelenějším a propracovanějším dojmem, ale i jako soubor jednotlivých momentů nabízí o poznání pestřejší poslechâ??


LOKUTUS

 
Hudba ****    Album ***    Zvuk ****

 

Tiež pozrite:

X2: X-Men United 
 
Judge Dredd 
 
Lake Placid 
 

 


Artwork copyright (c) 2005 Twentieth Century Fox, review copyright (c) 2005 Petr Kocanda

TOPlist