I am Dina
(Marco Beltrami)

 


1. I Am Dina (5:02)

2. Graveyard (2:35)

3. Dina's Etude (2:05)

4. Dina Delivers (1:31)

5. Marco Marries Dina (1:51)

6. Firklover String Jig (1:19)

7. Dina Tunes Out (1:15)

8. Organ Grinder (1:55)

9. Lorch Serenades (1:38)

10. Love & Marriage (3:40)

11. America or Bust (2:01)

12. Goodbye Lorch (1:36)

13. Labor Pains (1:38)

14. Good Will Hunting (1:04)

15. Slow Dingo (2:04)

16. Can't Buy Me Luv (2:32)

17. Firklover Piano (0:43)

18. Swiss Miss (1:53)

19. We are Dina (2:09)

20. Dina's Lullaby (3:13)
(featuring Jorane)

21. She Said (3:06)
(featuring Jorane)

22. Dina's Firklover Party (1:59)






23. Dit-elle (4:09)
composed & performed by Jorane

24. Film III (5:24)
composed & performed by Jorane

25. Dina - radio edit (3:53)
composed & performed by Jorane

 

TT 60:24

 
 

  • Hudbu složil: Marco Beltrami
  • Dirigoval: Marco Beltrami
  • Orchestrace: Bill Boston, Ceiri Torjussen, Marco Beltrami
  • Produkce: Marco Beltrami, Buck Sanders
  • Nahrál: Gürzenich-Orchester Kölner Philharmoniker
  • Decca Records 2002 (017 509)
 

Hudba / Album

Hudba k historickému dramatu I AM DINA byla v roce 2002 již třetím společným projektem skladatele Marca Beltramiho a dánského režiséra Ole Bornedala. Jejich dřívějšími společnými pracemi byl Bornedalův první (a dosud bohužel i poslední) snímek západní produkce HLÝDAČ MRTVÝCH s Ewanem McGregorem, k němuž byl však Beltrami povolán na poslední chvíli, aby pro film složil pár minut dodatečné hudby. Následoval dánský televizní thriller DEEP WATER, jenž je přes své mimořádně obrazové ztvárnění mimo zemi svého původu téměř neznámý.

I AM DINA, natočená na základě bestselleru norské spisovatelky Herbjørg Wassmo, jde ve zcela jiném stylu než předchozí spolupráce dvou umělců a současně se vydává i jiným směrem než jejich dřívější samostatné projekty. Zatímco Bornedal se nechal inspirovat knihou vzešlou ze svého nedalekého sousedství, Marco Beltrami se na dálný sever vydal v rámci své kariéry vůbec poprvé (stejně jako v se i poprvé pustil do žánru historického dramatu). Snímek pojednává o mladé cellistce, která při nehodě v dětství zapříčiní smrt své vlastní matky - jejíž vize jí následně pronásledují v dalších kapitolách jejího života. Dina je tak odsouzena k životu se svým tyranským otcem, který nechá svou malou dcerku patřičně platit za své chyby. Pro Dinu je tak jediným ínikem hudba a přátelství s učitelem Lorchem, který byl původně najat, aby ji učil všemu nezbytnému, co by moderní mladá žena 2. poloviny 19. století měla znát.

Jak je však pochopitelné, Diny otec není z jejich přátelství nadšen. Lorch je vypovězen a Dina provdána za stárnoucího otcova přítele (Gérard Depardieu) - tato sekvence je doprovázena skladbou Love and Marriage. Hudba by se mohla na první pohled zdát poněkud nevhodná jako doprovod svatebního veselí, ale svým vnitřním smutkem, pocitovou neurčitostí, v jejímž případě sehrává hlavní roli všudypřítomné cellové sólo, je pro sekvenci svatby dohodlé navzdory přáním hlavní hrdinky zcela ideální. Právě na první poslech pro dané scény netypické hudební sekvence, cit pro detail a řada smyčcových sólových partů, tvoří hlavní páteř celého soundtracku, jenž je občas proložen několika svižnějšími skladbami pro scény radosti, kterých je ve snímku samotném poskrovnu. Několik na CD obsažených skladeb také spadá do kategorie "source music," kterou byl Beltrami nucen adaptovat a skládat podle gest hlavních hereckých představitelů Diny a Lorcha (např. Dina's Etude, která zazní i ve své orchestrální verzi - Firklover String Jig).

Jak je obvyklé, řada skladeb obsahuje i elektronicky modulované hudební sekvence a vstupy, doprovázející povětšinou Dininy vize mrtvé matky a temnější sekvence příběhu. Ve druhé polovině film nabírá političtější nádech, kdy po Lorchově dopise "na rozloučenou" (Goodbye Lorch) Dina pozná ruského emigranta Zhukovského, s nímž prožívá svůj další romantický vztah (Organ Grinder), než však do něj zasáhnou vnější činitelé. Podobně jako například SOMMERSBY, který představoval první pokus Dannyho Elfmana o vymanění se komiksové a "íchylné" škatulce, I AM DINA prezentuje ve filmovém prostoru to, co Beltrami dříve prezentoval jen ve svých menších televizních projektech jako WALKING ACROSS EGYPT a DAVID AND LISA. Podobně jako Elfman opustil většinu atributů svého stylu, některé další zůstaly a ve výsledku je velmi zajímavé sledovat, jak skladatel v některých skladbách dokázal skloubit klasický orchestr inspirovaný zvukem klasické hudby tehdejších mistrů Sibellia a Criegga evropského severu konce 19. století s moderními kompozičními postupy a možnostmi elektronického samplingu. Mezi další velmi zajímavé skladby patří i Dina's Lullaby doprovázející závěrečné titulky, jenž mísí smyčcové pizzicato s cellem a sólovým vokálem Jorane, do jejíž kompetence spadají i tři závěrečné skladby CD, které jsou jeho jediným mírným kompilačním nedostatkem (navíc s filmem nemají společného zhola nic) - skladby Jorane svým moderním zvukem s Beltramiho neoklasickou hudbou značně kontrastují.

Jako samostatné album, se Dina řadí mezi naprostou špičku dosavadní Beltramiho diskografie. Přispěla k tomu nejen vlastní hudební tématika filmu podpořená vizuální stylizací, ale i jeho zasazení do vizuálně atraktivního prostředí severských končin. Klíčovým prvkem je i provedení symfonického orchestru Gürzenich-Orchester Kölner Philharmoniker a sólistky Marie Kliegel. I když by se mohlo na první poslech zdát, že je hudba na svého skladatele jednoduchá a bude velmi dobře fungovat i bez znalosti obrazu, její temnější a komplikovanější sekvence (I am Dina, Good Will Hunting, Dina Tunes Out, America or Bust) mají ve filmu svůj velmi silný efekt a při jeho znalosti povyšují i samotný soundtrack. Celé velmi kvalitně technicky provedené nahrávce dominují smyčce, jenž jsou velmi zřídka proloženy žesťovými a dechovými vstupy. Jedinou skutečně dramatickou skladbou by mohla být již zmiňovaná ívodní doprovázející stylový "rozvod" Diny a jejího prvního manžela, jenž je svými ráznými timpány a zesilujícím orchestrálním backgroundem dokonale sladěna se střihovou skladbou filmu a obrazem zavátým sněhovou bouří.

I když vám dosavadní Beltramiho tvorba, příliš mnoho neřekla, je velmi pravděpodobné, že I AM DINA váš názor na tvorbu tohoto mladého skladatele přinejmenším pootočí trochu jiným směrem. I když, jak je ostatně u Beltramiho obvyklé, znalost filmu hraje u docenění jeho práce velmi zásadní roli, DINA má zatím největší možný potenciál oslovit nejen fanoušky komorněji orientované filmové hudby, ale dozajista i příznivce hudby klasické. Ostatně stejně jako u soundtracku MIMIC, je i zde (pod názvem Slow Dingo) obsažena věta z Beltramiho koncertní suity pro sólové housle a violoncello z roku 1991.


LOKUTUS

 
Hudba *****    Album ****    Zvuk *****

 

Booklet

I began working ideas for "DINA" over a year ago when Ole Bornedal called me to discuss the project and then sent me the script. I was immediatelly enthralled by the project - the scope and the subject matter are a composer's dream - but also a bit nervous how would I incorporate Norwegian elements, root it in classical tradition, and yet make it modernistic at the same time. Fortunately I had some time, and the midnight sun and aqua-vit of the northern Norwegian summer lent me inspiration.

I feel extremely fortunate and honored to have had the opportunity to work with the people I did on this production. The Gürzenig Orchestra brought the score to life in the most vibrant and elegant manner, the cello playing of Maria Kliegel superbly lifted the sublime passion of Dina; the performance by Jorane simply had me (and still has me) mesmerized. It is not often on a production when everyone comes together and shares a common vision. The strength of Ole Bornedal's work focused the production of this score and created the most unique and memorable film scoring experience.

I hope you enjoy listening.

- Marco Beltrami (2/6/2002, Los Angeles)



POZN: foto zleva doprava: Marco Beltrami, orchestrator Bill Boston, Buck Sanders, orchestrator Ceiri Torjussen.

Tiež pozrite:

Les Misérables 
 
The Age of Innocence 
 

 


Artwork copyright (c) 2002 Egmont Films, review copyright (c) 2005 Petr Kocanda

TOPlist