The Robe
(Alfred Newman)

 


DISC 1

1. Prelude/Main Title (1:27)

2. Rome (3:14)

3. The Slave Market (Diana) (2:35)

4. Caligula's Arrival (1:04)

5. Caligula's Departure (1:07)

6. The Map of Jerusalem (5:02)

7. Passover (1:24)

8. Palm Sunday (2:13)

9. The Feast (3:15)

10. Searching For Jesus (3:31)
(damaged)

11. Execution Orders (1:57)

12. The Carriage of the Cross (1:55)

13. The Crucifixion (7:45)

14. The Nightmare (1:37)

15. Capri (3:56)

16. Tiberius' Palace (2:31)

17. The Market Place (6:13)

18. The Resurrection (3:01)
vocal: Carole Richards



DISC 2

1. Elegy (4:32)

2. Marcellus' Redemption (2:24)

3. Justus' Death (1:45)

4. Aftermath (2:00)

5. Hymn For The Dead (1:09)

6. In His Service (1:45)

7. The Catacombs (5:31)

8. Hope (1:29)

9. Demetrius' Rescue (3:15)

10. The Healing of Demetrius (5:17)

11. Marcellus' Farewell (1:25)

12. The Chase (2:28)

13. Interior Dungeon (2:54)

14. Caligula (1:22)

15. Finale/Hallelujah (1:58)

16. Palm Sunday Part One (1:26)
(chorus only)

17. Palm Sunday Part Two (1:11)
(orchestra only)

18. The Crucifixion (7:33)
(orchestra only)

 

TT 103:27

 
 

  • Hudbu složil: Alfred Newman
  • Dirigoval: Alfred Newman
  • Orchestrace: Edward Powell, Ken Darby
  • Produkce: Nick Redman
  • Nahráno v Twentieth Century Fox Studios, červenec/srpen 1953
  • Varese Sarabande CD Club 2003 (VCL 1103 1025)
 

Hudba / Album

Konec 40. a počátek 50. let znamenal pro filmová studia velmi těžké časy. Studiový systém se zvolna chýlil ke svému konci a nástup televize způsobil masivní odliv diváků z kin, z čehož vyplýval pokles zisků studií. Výsledkem boje o diváky byl nástup vlny historických velkofilmů - žánru, který rozhodně nebyl novinkou, ale prostřednictvím nezadržitelného technického pokroku a nástupu moderních obrazových formátů mohla filmová studia zprostředkovat svým konzumentům zážitek, o kterém si v té době se rodící televizní formát mohl nechat jen zdát.

K prvním biblickým snímkům, jenž byly na počátku 50. let uvedeny, patřilo Quo Vadis? společnosti MGM. Po jeho íspěchu nechtěla ani ostatní studia zůstat stranou, a tak v roce 1953 následovalo Roucho, které v produkci společnosti 20th Century Fox vyprávělo příběh římského tribuna Marcella, který je po potyčce se synem stárnoucího císaře, zpupným Caligulou, vyslán do Jeruzaléma. Zde se stane svědkem a přímo i jedním z římských zlořádů zodpovědných za ukřižování židovského proroka, o kterém jsme dozajista všichni slyšeli své. Nebylo divu, že takto nákladný projekt si někdejší ředitel hudební divize společnosti, v té době již pětinásobný oscarový laureát Alfred Newman, nechal pro sebe.

Newman založil svůj hudební zvuk na velmi pestrém výrazu, výpravných pohádkových harmoniích a množství hudebních témat, čímž byl dokonalým protipólem další hvězdy 40. - 60. let, Bernarda Herrmanna, se kterým o nějaký ten rok později spojili síly u snímku Egypťan. Newmanova hudba pro Roucho jde ve stylu římských pochodů, jež byly prezentovány zřejmě poprvé v Rozsově Quo Vadis?. Tyto pochody mísí se svým vlastním zvukem biblických příběhů (za stylově zpřízněný snímek Song of Bernadette získal roku 1944 Oscara), jejichž základem jsou až nebesky vysoké smyčce smíchané s převážně ženským pěveckým sborem. Roucho je, co se množství variací základních motivů týče, velmi pestrým soundtrackem, v jehož stopáži pochopitelně dominuje motiv samotného Roucha. Stejné téma slouží v jeruzalémské části snímku i jako motiv samotného Ježíše, jehož íčast však nemá dlouhého trvání a v obraze se objeví všeho všudy dvakrát: poprvé v dálce na oslíku (kdy ho vítá rozjásaný dav - Palm Sunday), podruhé zabrán zezadu již na kříži (The Crucifixion), aby pronesl slavnou hlášku "Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí."

Mezi další hudební motivy patří téma Caliguly, které se objeví jen v ívodu filmu a následně v závěru, kdy film sleduje konflikt nového císaře a Marcella; a milostné téma Diany, které poprvé zazní ve třetí skladbě prvního CD, Slave Market. Další motivy mají především podřízený charakter a příliš nevystupují do popředí. V dávných dobách těžkého studiového systému bylo zvykem, že skladatelé skládali veškerou hudbu pro film sami, což nevyjímalo ani scény vyžadující hudbu hranou přímo na scéně. Mezi tyto sekvence patří jak některé pochodové momenty a palácová hudba v The Feast, tak i píseň The Resurrection.

Kromě tématického základu, který je rozvíjen v průběhu filmu, se objeví i řada skladeb, jež jsou silně rytmicky a tématicky založeny, ale jejich hudební nápad zazní v průběhu filmu (a tedy i CD) pouze párkrát. Ukázkovým příkladem mohou být již zmíněná Palm Sunday, Demetrius' Rescue, která je doprovodem jedné z nejakčnějších scén filmu, jejíž hudební podkres by se stejně dobře vyjímal v libovolném pirátském snímku, či robinsonádě. Justus' Death (stejný motiv znovu i v In his Service) následuje po Marcellově prozření a přiklonění se na stranu křesťanské myšlenky - přestože byl původně vyslán, aby odhalil zrádce v Jeruzalémě, nahlásil je císaři a zbavil se vlastního pocitu viny (jenž je v jeho mysli zosobňován samotným Rouchem, jehož téma velmi často ve svých fragmentech reflektuje svůj neblahý efekt na Marcellovu mysl a duševní stav). Následující Aftermath tak odráží i hrdinovu vnitřní myšlenkovou proměnu. Římské pochody již nejsou jen doprovodem vítání nositelů civilizace do zapomenutých končin "barbarského" světa, ale jsou v přímém rozporu s hrdinovým uvažováním a nabírají tak (ve zbývající části snímku) mnohem zlověstnější a temnější charakter. Neméně zajímavá je i dramatická hudba, která začleňuje rázné mohutné perkuse a výrazné žesťové figury s téměř až avantgardním náběhem. Vrcholem je silně klávesově podložená skladba Interior Dungeon.

Bohužel, jak je u kompletních OST obvyklé, první polovina prezentuje základní témata a rozvádí je náležitým směrem, ve kterém pokračuje i polovina druhá, jež však nepřináší již příliš nového, aby dokázala posluchače vytrhnout z již zaběhnutého zvuku, a působí tak dojmem nastavované kaše. Nezanedbatelnou roli na výsledný rozsah nahrávky mohlo sehrát i to, že je přes svou bohatou strukturu, krystalickou klenutost a nápaditost přece jen 50 let stará. I navzdory veškerému ísilí vloženému do její restaurace, nedosahuje tak detailního zvuku, aby v něm byly jasně patrné veškeré instrumentační detaily. Další výtkou, kterou je možné k tomuto počinu v současnosti mít je jeho jásavá oddanost křesťanské myšlence, jež postihla zřejmě všechny žánrové snímky oné doby. Nezáleží ani v nejmenším, jaký je osud hlavních postav. Pakliže dostály svému slovu a svým ideálům, i když na íkor svého vlastního sebezničení, hudba jejich rozhodnutí glorifikuje jásavým "Halelůjá" v až tak grandiózním rozsahu, že s vlastním vyzněním scény vytáří ostrý kontrast.

Soundtrack z Roucha se pochopitelně v průběhu již více než 50 let, které uplynuly od jeho vzniku, dočkal mnoha vydání, zazněl v provedení řady dirigentů na mnoha kompilacích a všech myslitelných hudebních nosičích v rozdílně kompletní podobě. Zdaleka nejkompletnější verze byla vydaná společností Varese Sarabande u příležitosti 50. výročí uvedení snímku do kin. Remasterovaná nahrávka dosahující délky přes 100 minut a nabízející kromě veškeré hudby z filmu i pár alternativních sekvencí byla vyčištěna s takovým nasazením, že sice nezní jako by byla nahrána včera, ale může sloužit všem podílejícím se na její restauraci ke cti. Paradoxně i některá oficiální vydání novějších počinů mají horší zvukovou kvalitu.

Bohužel jak je u podobných klenotů vydaných v nákladu 1500 kusů obvyklé, soundtrack byl vyprodán nedlouho po zahájení distribuce. Pokud však na něj narazíte za cenu příznivou vaší peněžence, neváhejte. I pokud by se nejednalo o hudbu vyhovující vašemu sluchu, jedná se o velmi dobrou investici, která navíc prezentuje v jednom z nejlepších provedení hudbu jednoho z předních skladatelů Golden Age a kus hollywoodské hudební historie.



LOKUTUS

 
Hudba *****    Album ****    Zvuk ***

 

Tiež pozrite:

Conan the Barbarian 
 
Gladiator 
 

 


Artwork copyright (c) 1953 Twentieth Century Fox, review copyright (c) 2005 Petr Kocanda

TOPlist