Jurassic Park 3
(Don Davis)

 


1. Isla Sorna Sailing Situation (4:23)

2. The Dinosaur Fly-By (2:15)

3. Cooper's Last Stand (2:01)

4. The Raptor Room (2:35)

5. Raptor Repartee (3:06)

6. Tree People (2:04)

7. Pteranodon Habitat (3:04)

8. Tiny Pecking Pteranodons (3:38)

9. Billy Oblivion (2:51)

10. Brachiosaurus On The Bank (2:07)

11. Nash Calling (3:38)

12. Bone Man Ben (7:20)

13. Frenzy Fuselage (4:01)

14. Clash Of Extinction (1:42)

15. The Hat Returns / End Credits (5:10)

16. Big Hat, No Cattle (4:24)
Performed by Randy Newman

 

TT 54:27

 
 

  • Hudbu složil: Don Davis
  • Původní hudební motivy: John Williams
  • Dirigoval: Don Davis
  • Orchestrace: Don Davis
  • Produkce: Don Davis
  • Nahrál: Hollywood Studio Symphony, Hollywood Film Chorale
  • Nahráno v The Newman Scoring Stage, 20th Century Fox Studios
  • Decca Universal 2001 (4400143252)
 

Hudba / Album

Prostřednictvím JURSKÉHO PARKU 3 dostal další velkou příležitost představit se širší divácké obci začínající skladatel Don Davis. Jedna z nejstrměji stoupajících mladých hvězd filmové hudby začínala dříve jako orchestrátor předních Hollywoodských skladatelů, mezi nimiž nechyběla jména jako James Horner, John Debney, Michael Kamen a Randy Newman. V rámci své televizní práce Davis prokazoval schopnosti íspěšně pracovat s obsáhlými symfonickými tělesy a skládat zajímavá témata. Klíčovým okamžikem jeho kariéry byl mamutí íspěch THE MATRIX v roce 1999. Stejně jako pro řady dalších skladatelů je zjevně i pro Davise modlou John Williams, paradoxně JURASSIC PARK 3 je do značné míry odlišný od zaběhnutých davisovských, ale i williamsovských postupů...

Ve zkratce JURASSIC PARK 3 vypráví o záchranné výpravě, které se tentokrát íčastní Alan Grant, vydávající se na Isla Sorna, kde bojoval o přežití Ian Malcolm ve druhém díle. Předmětem záchranné operace je malý chlapec, který (spolu se svým dospělým doprovodem) zmizel na ostrově a jeho rozhádaní rodiče lstí přesvědčí Alana, aby byl jejich průvodcem při pouhém průletu nad ostrovem - o jejich plánu na přistání a záchranou výpravu však nepadne ani slovo. Události se dávají velmi rychle do pohybu a řídnoucí záchranná skupina musí bojovat o přežití a současně i nalézt své pohřešované.

Nejvýraznější známku Davisovy osobitosti nesou akční skladby, jež jsou kombinovány s perkusemi a atonálními žesťovými figurami. Problémem akční hudby je však to, že se nerozvíjí lineárně, ale pouze příležitostně zvýrazňuje hektickou akci. K nejzajímavějším sekvencím patří scéna doprovázející první setkání s pterodaktyly, která je ve svém ívodu tvořena jen zvukem pozvolna zesilujících a obměňujících se tlumených rytmů v podání samostatných kovových perkusí - bohužel, i když na CD převažují dramatické skladby, právě tato není obsažena v celé své délce a na CD se vyskytuje pouze její méně zajímavá (a hlučnější) polovina druhá - Tiny Pecking Pteranodons. K těm lepším akčním skladbám patří i následující Billy Oblivion. Základem akční hudby je žesťová repetitivní linka podpořená hlubšími smyčci, nad kterými vystupuje hlavní linie s rychlými tahy vyšších smyčců, hlubokých žesťů, perkusí s občasnými vstupy mužských hlasů.

Davis do své kompozice příležitostně začleňuje svůj vlastní motiv záchranné skupiny (ívody skladeb Cooper's Last Stand a Bone Man Ben) a téma rodiny, jež tvoří základní tématickou páteř soundtracku, i když obě tyto témata zaznívají v průběhu CD jen velmi řídce. Poprvé se objeví pouze v náznaku v závěru Raptor Repartee a poklidné Tree People, kde si téma postupně předávají lesní roh, flétny a hoboj na pozadí lehkých smyčců. Téma rodiny vrcholí v momentě jejího prvního setkání Nash Calling a svého krátkého znovuobjevení se dočká i v rámci závěrečných titulků The hat returns / End Credits.

Davis byl pro tento projekt doporučen samotným Williamsem a současně jej získal i díky dřívější spolupráci se Stevenem Spielbergem na TV seriálu SEAQUEST DSV. Skladatel dostal k dispozici kompletní Williamsovy partitury a vydal se tak cestou zcela opačnou než byl nedávný případ Patricka Doylea a jeho Harryho Pottera 4. Davis do své kompozice začlenil řadu sekvencí z prvního Jurského parku - nechybí hlavní motiv, který zaznívá jak v identickém, tak i mírně poupraveném aranžmá. Nechybí Theme from Jurassic Park, jež ve filmu zazní celkem dvakrát - poprvé poněkud nepochopitelně jako téma vztahu Alana a Ellie a v druhém případě při sekvenci s Brachiosaury (Brachiosaurus on the Bank). Krátká sekvence z líhně je rovněž doprovázena variací skladby Hatching Baby Raptor (zde ve 4. tracku The Raptor Room). Ve výsledku tak je bohužel na JURSKÉM PARKU 3 patrné, že Davis podlehl tlaku, který na něj byl kladen a místo, aby se ujal celé své kompozice a dodal v jakémkoliv ohledu osobitou partituru, složil hudbu, která jen občas začleňuje původní Williamsovy motivy - avšak ve značně pochybném kontextu. Například druhá polovina Bone Man Ben - hlavní motiv Jurského parku podpořený vojenskými perkusemi ve spojení se sekvencí obrněných transportérů vyrážejících z moře na pláž ostrova působí ve filmu jako pěst na oko.

Vyvstává tak otázka, pro koho je vlastně toto album určeno. Fanoušky Johna Williamse pravděpodobně uspokojí pouze v případě, že se jedná o extrémisty jásající u každé z řídkých variací "starých" motivů, avšak převážnou část CD tvoří dramatické skladby, které nejsou příliš odlišné jedna od druhé. Album zcela jistě neuspokojí ani fanoušky Dona Davise, jehož zvuk není v rámci CD příliš patrný. Jako pochybná prémie je tak na CD obsažena i jedna píseň Randyho Newmana Big Hat, No Cattle, která nemá s filmem zhola nic společného a naprosto neladí se zbytkem hudby. Nejpravděpodobnější možností je, že se producenti CD zalekli odlišnosti a nepříliš vysoké atraktivity Davisovy hudby pro běžné filmové diváky, a tak se zařazením Newmanova songu pokusili alespoň nepatrně zvýšit cílovou "diváckou skupinu." Přestože nelze Davisovi v žádném případně upřít jistou míru novátorství a neotřelosti, propojení hudby s obrazem obsahuje povážlivé trhliny a navíc se v kontextu jeho tvorby jedná o jedno z jeho nejméně osobitých a zajímavých děl.

JURSKÝ PARK 3 tak je poněkud neuspokojivým hybridem dvou skladatelských stylů a přístupů. I když se rozhodně nejedná o špatnou kompozici, hlavní zklamání je způsobeno tím, že výsledek není ani zdaleka takový, jaký být mohl, kdyby Davis rezignoval na variování původních kompozic a vydal se svou vlastní cestou. Již dříve totiž u snímků jako MATRIX, BEHIND ENEMY LINES, HOUSE OF FRANKENSTEIN, UNSAID, HOUSE ON HAUNTED HILL prokázal, že mu nečiní nejmenší problémy pracovat na írovni s rozsáhlým symfonickým tělesem. V tomto případě to však poněkud neklaplo a výsledek zůstává daleko za vysokým očekáváním a schopnostmi Davise prokázaných na jiných projektech...


LOKUTUS

 
Hudba **    Album ***    Zvuk ****

 

Tiež pozrite:

The Matrix 
 
Jurassic Park 
 
House of Frankenstein 
 

 


Artwork copyright (c) 2001 Universal Pictures, review copyright (c) 2006 Petr Kocanda

TOPlist