Sleuth
(Patrick Doyle)

 


1. The Visitor (2:06)

2. The Ladder (2:49)

3. You're Now You (1:26)

4. I'm not a Hairdresser (3:28)
remix by Patrick Doyle, Jr.
dialogue by Michael Caine and Jude Law

5. Black Arrival (2:22)

6. Milo Tindle (2:17)

7. I was Lying (2:30)

8. Itch Twitch (2:23)

9. Rat in a Trap (2:26)

10. One Set All (2:24)

11. Cobblers (1:39)

12. Sleuth (6:05)

13. Too Much Sleuth (3:51)
remix by Patrick Doyle, Jr.

 

TT 36:13

 
 

  • Hudbu složil: Patrick Doyle
  • Dirigoval: James Shearman
  • Orchestrace: Patrick Doyle, James Shearman
  • Nahrál: The London Symphony Orchestra
  • Nahráno v Air Lyndhurst Studios, London
  • Produkce: Maggie Rodford
  • Varese Sarabande 2007 (VSD 6854)
 

Hudba / Album

Spolupráce Patricka Doylea a Kennetha Branagha začala již v první polovině 80. let, kdy se tito dva setkali v Královské Shakespearovské společnosti, kam Doyle vstupoval nejprve coby herec a teprve postupem času začal k divadelním představením společnosti skládat i hudbu. Od Branaghova filmového debutu, HENRY V, pak Branagh s Doylem spolupracovali na všech režisérových snímcích pouze s výjimkou PETER'S FRIENDS, jejichž doprovod pozastával z rozličných písní. Nyní, o 15 let později, měl podobný osud potkat i novou Branaghovu verzi divadelní hry Anthonyho Schaeffera, SLEUTH, jejíž filmové adaptace se ujal renomovaný scénárista Harold Pinter a hlavní role vytvořili Jude Law a Michael Caine (který hrál v první verzi postavu hranou Lawem, zatímco mu tehdy usiloval o život Laurence Olivier a jejich následnou hru kočky s myší svými notami podbarvoval John Addison). Nový snímek je, oproti svému předchůdci, který se odehrává ve starém anglickém sídle, zasazen do o poznání modernějšího interiéru a úkolem Doyleovy hudby tak bylo zohlednit i moderní zasazení narativu.

Doyleův krátký soundtrack proto kombinuje tradiční orchestr (opět virtuózní LSO) s moderními (i jazzovými) perkusemi a velmi decentní elektronikou, které společně tvoří pouze nenápadně se obměňující minimalistickou podkladovou linii, nad níž Doyle rozvíjí variace rozličných sólových partů pro violoncello, které ve spojení se dvěma klavíry celé CD zahajuje a poprvé prezentuje hlavní téma. To je povětšinou pouze nenápadně načrtnuto v podání sólových smyčců či klavíru a teprve postupně nabírá na intenzitě a přidává se k němu i zbytek ansámblu. Svého vrcholu se pak hlavní téma dočká ve finálové Sleuth, která doprovází závěrečné titulky, a rozvíjí hlavní motiv na prostoru 6 minut.

Doyleova původní hudba, kterou pouze na albu doplňují dva remixy Patricka Doylea Jr. (z nichž první, I'm not a hairdresser, velmi umě kombinuje hlavní téma s rozličnými dialogy a obohacenou elektronickou sekcí), se řadí k nejzajímavějším skladatelovým dílům posledních let a současně je i prvním snímkem, kde svou hudbu vystavěl na minimalistických postupech jak v rámci vlastní kompozice, tak i v rozsahu samotné partitury, která je pravděpodobně nejumírněnější Doyleovou kompozicí vůbec a její většina je založena pouze na elektronice, dvou klavírech, sólu pro violoncello, malé smyčcové sekci, perkusích a basovém pizzicatu, jenž svými ojedinělými tóny tvoří doplněk obsažené elektroniky. Pokud už hledat v Doyleově tvorbě mermomocí nějakého předchůdce, nejblíže bude pravděpodobně GOSFORD PARK z roku 2001, kterého se SLEUTH pojí jak klasičnost kompozice zakořeněná ve "vznešenosti" prostředí, tak i společný důraz na klávesové a smyčcové nástroje, jež je však typický většině Doyleovým komorním projektům.

SLEUTH prezentuje svého skladatele ve zcela jiném kabátě, než v jakém jsme si jej zvykli v posledních letech vídat. Jeho hudba není vystavěna tématicky a nereflektuje doslovně dění na plátně, ale překlenuje dlouhé dialogové sekvence, které jen nenápadně dokresluje. SLEUTH rozhodně není soundtrackem pro příznivce Doyleových epických a tematicky rozsáhlých kompozic (pro ty ostatně Varese Sarabande začátkem dubna vydá NIM'S ISLAND, o jehož nahrávání se více dozvíte zde), ale bude skýtat mimořádně svěží překvapení pro Doyleovy věrné fanoušky.


P.S.: Je škoda, že Varese nezopakovalo svůj tah, jenž nedávno provázel vydání soundtracku k Manchuriánskému kandidátovi, který kromě nové hudby obsahoval i hudbu z verze původní. Nový SLEUTH má tak pouhých 35 minut, zatímco ten původní i nadále nese nepříliš potěšující přídomek "unreleased".



LOKUTUS

 
Hudba *****    Album ****    Zvuk *****

 

Tiež pozrite:

K-PAX 
 
Chocolat 
 
The Bourne Supremacy 
 

 


Artwork copyright (c) 2007 Sony Pictures Classics, review copyright (c) 2008 Petr Kocanda

TOPlist