Příbeh Heleny Trojské, Achillea, Hectora a všech hrdinů Trojské války, byl vždy mimořádně prestižní látkou, o jejíž adaptaci se filmaři pokoušeli již několikrát. Od doby výpravných spektáklů až po nedávnou televizní minisérii - žádná z nich nebyla dokonalá a každá měla dozajista své chyby, jenž se projevily i v oblasti jejich hudebních doprovodů. Po úspěchu GLADIATORA se vyrojila celá řada nejrozličnějších epických projektů s bohatou a pečlivou výpravou - nemluvě o náležitě výpravném hudebním doprovodu. TROY Wolfganga Petersena však byla pošramocena mimořádně rozporuplným a kontroverzním odmítnutím hudby Gabriela Yareda, který prací na tomto snímku strávil rok života. O to překvapivější je fakt, že jeho hudba byla odmítnuta na základě pouhé jedné testovací projekce a na jeho místo byl narychlo dosazen James Horner, který měl jen 12 dní na složení nové hudby. Z dvou hodin Hornerovy hudby se povedlo sestavit album, které se povětšinou zaměřuje na orchestrální a výpravnou složku a vokály, jichž byl ve filmu nezřídka až přetlak, zazní jen v průběhu skladeb 3200 years ago a Hector's death.
Mezi nejvýraznější motivy patří motiv Troy, který je prezentován v provedení hlubokých smyčců a lesních rohů hned v úvodu druhé skladby, aby následně plynule mohl přejít ve vedlejší motiv Troy, který doprovází sekvenci příjezdů princů domů - ke slovu přijdou fanfáry, zvony a orchestr, které společnými silami řadí TROY k nejepičtějším Hornerovým soundtrackům od doby ZORRA: TAJEMNÉ TVÁŘE a ROCKETEERA.
Dalším rozmáchlým motivem je hrdinské téma Achillea, rozvedené poprvé ve skladbě Achilles leads the Myrmidons. Největší problém celého filmu je neujasněné hledisko, zatímco Horner složil hrdinské téma pro Achillea, film je spíše vyprávěn z pohledu Trojanů - především tedy prince Hectora. Zatímco pro Achillea Horner složil adekvátní téma, Hector se bez svého vlastního výrazného motivu bohužel obejde a právě koncepce, ve které je film vyprávěn z hlediska poražených a hudba glorifikuje vítěze, v konečném důsledku působí mírně zmatečným a ne zcela ujasněným dojmem. Mezi nejvydařenější skladby prezentující téma Achillea patří Achilles leads the Myrmidons, podvratná The Trojans Attack a Greek Army and its Defeat, která (v provedení pozvolna gradujícího orchestru s tempem udávaným 2 piány) navazuje na skladbu Falkirk z BRAVEHEART. V rámci akční hudby Horner kombinuje orchestr s rozšířenou perkusní linkou, která má svůj vrchol pravděpodobně v čase 3:45 - vřava perkusí kombinovaná s etnickými prvky byla Hornerem využita pouze ve snímcích MIGHTY JOE YOUNG a THE FOUR FEATHERS - nikdy dříve ale v podobném rozsahu.
Kromě hrdinských témat nechybí ani dvě romantická témata. Zatímco romantický vztah Heleny a Parida není tématicky vykreslen a téma Hectora a Andromache je o poznání nenápadnější, největšího prostoru se dostává tématu Briseis and Achilles, které svou křehkostí připomene některé z dřívějších historických Hornerových motivů od GLORY po BRAVEHEART, aniž by se však jednalo o přímé citace, ale spíše o stylovou podobnost.
Finále snímku je doprovázeno dvojicí skladeb The Wooden Horse and the Saking of Troy a Through the Fires, Achilles...and Immortality, které slouží jako tématické suity a většinu z dříve obsažených motivů dále rozvíjejí a variují. První ze jmenovaných rovněž představuje i zcela nový hudební motiv náležící Trojskému koni, který poprvé zazní v 1:54, aby pozvolna nabíral na síle a následně se rozrostl v celou žesťovou sekci rozdělenou na dvě protijdoucí linie, ke kterým se pozvolna přidává smyčcová sekce. Through the Fires, Achilles...and Immortality je složena ze dvou částí. Zatímco první (přibližně 7:50) doprovází finále a epilog snímku, polovina druhá je závěrečnou suitou, která zazní v druhé polovině závěrečných titulků a předchází tak titulní song Remember Me, který pro film nazpívali Josh Groban a Tanya Tzarovska. Ve srovnání s původní Yaredovou písní je Remember Me o poznání popovější a navazuje tak na některé z Hornerových předchozích filmových songů.
Jedním z nejkontroverznějších momentů srovnávajících původní a novou hudbu je podobnost několika sekvencí - není to však ani tak chyba Hornera, který v takto omezených podmínkách (navíc i v rámci svého velmi krátkého harmonogramu byl nucen svou hudbu dodatečně upravovat kvůli neustávajícím přestřihům) mohl nezbytnou pozornost věnovat jen některým sekvencím, ale spíše režiséra Petersena, který se pravděpodobně tyto Yaredovy původní fragmenty snažil v nové kompozici zachovat. Nejvýraznějším příkladem je Hector's Death, která se od čistých perkusí, ke kterým se v okamžiku zlomu přidávají i ženské hlasy a sólový vokál Tanyi Tzarovské jde ruku v ruce s původní Yaredovou hudbou.
Díky zjevným časovým omezením Horner zůstal někde na půli cesty. Pokud by měl k dispozici více času, mohla vzniknout hudba, která by dozajista byla ještě o stupeň rozmáchlejší a výpravnější. Stylovým rozsahem a tématickou základnou je však plně postačující. I když tedy Hornerovým fanouškům připomene některé jeho dřívější práce jako již mnohokrát zmiňovanou DOKONALOU BOUŘI, ZORRA: TAJEMNOU TVÁR nebo třeba MIGHTY JOE YOUNG, svým tématickým základem, rozsáhlou perkusní sekcí a vynalézavou prací s orchestrem nepostrádá originální prvky, které řadí TROY mezi originálnější a nejzajímavější skladatelovy počiny posledních let.
LOKUTUS
Hudba **** Album ***** Zvuk *****
|
