Na tomto serveru se příliš nevěnujeme sólovým albům filmových skladatelů. U alba MY MUSE, které je autorským projektem Cliffa Eidelmana, se však sluší udělat čestnou výjimku. Podle vlastních slov začal Eidelman pracovat na tomto albu již okolo roku 1996, kdy začal shromažďovat a (v mezidobí mezi svými koncertními a filmovými pracemi) psát písně, pro které nejen složil hudbu a napsal veškeré texty, ale všechny rovněž sám nazpíval, nahrál některé instrumentální party (klavír a kytara) a dirigoval menší orchestr, který dále obohatil výrazový rejstřík.
Základem většiny písní je klavír, doplněný o perkuse a menší skupinu smyčců. Jeden z vrcholů tohoto krátkého alba: Watching for the Willows je i se svým instrumentálním úvodem vystavěn na Eidelmanově nepoužité hudbě pro snímek PICTURE BRIDE a nabízí stejný ansámbl nástrojů: smyčce, klasické i pannovy flétny, perkuse a nenápadné žestě. Většina písní je spíše baladických a svým spojením Eidelmanova hlasu, klavíru a sólových smyčcových partů dosahuje srovnatelných hypnotických účinků jako některé podobné skladatelovy filmové práce - např. OCEAN MEN: EXTREME DIVE či FREE WILLY: THE RESCUE. Tato stylová příbuznost je rovněž umocněna i v rámci tria čistě instrumentálních skladeb a častých instrumentálních meziher, které se vyskytují v rozličné míře ve všech obsažených písních. Další vrchol alba představuje ukolébavka Hey, Little Baby Girl, která začíná pouze sólovým klavírem, ke kterému se teprve pozvolna přidává menší skupina smyčců a sólo pro klarinet. Podobně vystavěna je rovněž i další vynikající píseň She Wants to Sing. Výslednému albu se mírně vymyká pouze rytmičtější Gotta Know it, která rovněž obsahuje i "unikátní text" v podobě refrénu začínajícího větou "You gotta get that foot in your mouth."
Těžko předvídat nakolik se bude MY MUSE zamlouvat fanouškům klasické filmové hudby potažmo Eidelmanových filmových kompozic. Věrným skladatelovým posluchačům však toto album zprostředkovává unikátní pohled na dosud zcela neznámou stránku Eidelmanova talentu a jedná se o hluboce osobní projekt, který si jistou dávku pozornosti bezesporu zaslouží. Nezbývá než doufat, že se v současnosti až příliš zvolna rozrůstající Eidelmanova diskografie časem dočká rozšíření i o podobné druhé album, které dá vyniknout některým z jeho četných symfonických a koncertních kompozic.
LOKUTUS
Hudba **** Album **** Zvuk ***
|
