How to Lose Friends & Alienate People
(David Arnold)

 


1. Enough Love (3:16)
Duffy

2. What A Wonderful World (2:22)
Joey Ramone

3. Ace Of Spades (2:47)
Motorhead

4. Chicken Payback (3:12)
The Bees

5. Spooky (2:42)
Dusty Springfield

6. Drinks Taste Better When
They're Free (3:13)
ElectroVamp

7. La Dolce Vita (1:37)
Nino Rota

8. Get Over It (4:16)
Guillemots

9. Heavy Like Sunday (2:54)
Leona Naess

10. You Really Got Me (2:13)
The Kinks

11. I don't Feel like Dancin' (4:09)
Scissor Sisters

12. For Reasons Unknown (3:30)
The Killers

13. With Every Heartbeat (4:12)
Robyn

14. I Love What You Do (3:26)
ElectroVamp


15. How to Lose Friends (5:23)

16. Sharps, Sophie,
Cuba, Chaos (4:06)

17. How to Make Friends (1:20)

18. Living the Dream (2:44)

19. La Dolce Vita (2:59)
Nino Rota

 

TT 63:21

 
 

  • Hudbu složil: David Arnold
  • Dirigoval: Nicholas Dodd
  • Orchestrace: Nicholas Dodd
  • Nahráno v Air Lyndhurst Hall, London
  • Produkce: David Arnold
  • Universal Music 2008 (1783629)
 

Hudba / Album

Zosobněný úpadek novinařiny Sidney Young (Simon Pegg) tráví většinu času vtíráním se na večírky, kde špehuje hvězdy stříbrného plátna a následně ve svém bulvárním plátku Postmoderní revue vydává články o tom, kdo se kde zlískal. Jeho vpád na ceny Bafta - zajištěný celebritou v podobě vepříka Babe 3 - se zvrhne v chaos a Sidney nakonec dostane přes budku od samotného Clinta Eastwooda povzbuzovaného Morganem Freemanem. Je tak jen otázkou času, kdy se Sidney stane až přepříliš výrazným trnem v oku šéfredaktora časopisu Sharps (Jeff Bridges), který namísto efektní fyzické likvidace překvapivě nabídne Sidneymu práci ve své newyorské centrále. Britský balík tak přichází do velkého světa a dochází tak k četným střetům přízemně smýšlejícího Brita s ustanovenou novinářskou mašinérií, která se příliš neliší od zaběhnutého módního průmyslu, se kterým se před dvěma lety potýkala Anne Hathaway, která zjišťovala, že THE DEVIL WEARS PRADA.

Kromě hlavní dvojice výše zmíněných hvězdných aktérů se v nové britské komedii HOW TO LOOSE FRIENDS AND ALIENATE PEOPLE (na motivy stejnojmenné autobiografie hlavního hrdiny) objeví řada dalších zvučných jmen, jejichž nositelé vytvořili četné větší (Gillian Anderson, Megan "kapr" Fox) či menší (Miriam Margolyes, Chris "IT Roy" O'Dowd a Katherine "IT Jen" Parkinson) vedlejší role. Srovnatelně pestrý je i výběr ve filmu obsažených písní, který zprostředkovává přehled o některých populárních rockových hitech posledního půlstoletí. Necelá čtvrtina alba připadla Davidu Arnoldovi, který nabízí bohužel až přepříliš letmý průřez svou kompozicí, kterou dokončoval prakticky souběžně se svou prací na bondovce QUANTUM OF SOLACE.

Oproti skladatelově předchozí komediální kompozici (HOT FUZZ) je tentokrát instrumentální část alba rozdělena na 4 skladby, z nichž ty delší plní funkci suit, které pojí v delší celky některé kratší úseky. K nejvydařenějším okamžikům střídmé původní hudby se řadí až snový úvod How to Lose Friends, který doprovází prolog snímku, v němž hlavní hrdina vypráví o svém dávném okouzlení světem stříbrného plátna a velkých hereckých hvězd. Přibližně v čase 4:15 se tato skladba prolne do Sidneyho příjezdu do redakce časopisu Sharps. V této sekvenci hudba získává až hayesovsky svižný a chytlavý nádech přispěním jazzových perkusí, bong, sóla na trubku, rozličných formách strun a smyčců. K podobně vynikajícím okamžikům se rovněž řadí i Arnoldovo romantické téma pro vztah Sidneyho s kolegyní Alison (v podání Kirsten Dunst). Milostné téma se ve svých variacích vrací především v posledních dvou instrumentálních skladbách, kde se představí v podobě rozličných sól a následného vzedmutí celé smyčcové sekce orchestru.

Zbytek původní hudby (v podstatě jen skladba Sharps, Sophie, Cuba, Chaos, ale i kratší fragmenty některých dalších) bohužel spadá do roviny ryze funkční výplně, která až otrocky sleduje Peggovy komediální eskapády, které zaplatí životem i jeden "roztomilý" psík. V této rovině kompozice vévodí očekávatelné smyčcové pizzicato, vibraphon, perkuse a rozličné sólové party pro harfu, klarinet a další nástroje, které mají dodat obrazu komediální nadhled. I tyto sekvence jsou naštěstí rámovány některými vedlejšími hudebními motivy a nepřestavují tak ryze funkční výplň, jejíž samostatný poslech by byl nesnesitelný - pouze nenabízí natolik posluchačsky vděčné okamžiky jako skladby How to Lose Friends, How to Make Friends a Living the Dream.

Podobně jako v případě HOT FUZZ je rovněž i zde propojení individuálních skladeb obstaráváno výběrem krátkých úryvků dialogů z filmu, které v některých případech působí tentokrát o poznání více rušivě než v případě zmiňovaného předchůdce. I když je Arnoldova původní hudba tentokrát redukována na velmi skromných 13 a půl minuty, jedná se o vcelku adekvátní průřez celou kompozicí. Sice by bylo možné vytěžit z Arnoldovy původní hudby o poznání delší výběr, ale zároveň není možné kompilaci vytknout absenci některé podstatné instrumentální sekvence. Výsledné album tak bude vhodné především pro fanoušky snímku, kterým toto album zprostředkuje ideální přehled ve filmu obsažených písní, jejichž je původní hudba tentokrát jen nepříliš obsažným doplňkem.



LOKUTUS

 
Hudba ****    Album ***    Zvuk ****

 

Tiež pozrite:

Hot Fuzz 
 
Oliver Twist 
 
Die Another Day 
 

 


Artwork copyright (c) 2008 UK Film Council, review copyright (c) 2008 Petr Kocanda

TOPlist