L'Instinct de Mort / L'Ennemi Public n° 1
(Marcus Trumpp, Marco Beltrami)

 


1. Instinct of Death (3:17)

2. Jacques Mesrine (3:06)

3. Dirty Work (2:12)

4. Father's Death (1:13)

5. Leaving the Family (2:07)

6. Broussard (1:41)

7. Capturing the Deslauriers (0:56)

8. Waiting for the Ransom (2:51)

9. In Hiding (3:20)

10. Dark Mesrine (2:06)

11. Jacques and Janou (1:04)

12. Plotting the Escape (3:44)

13. The Military (1:12)

14. Blinded (1:38)

15. An Evil Plan (2:25)

16. Writing the Book (0:48)

17. The Breakout (3:02)

18. Deauville Casino (1:03)

19. Prison Shootout (4:50)

20. The Interview (2:40)

21. Getting Dallier (4:27)

22. Our Days are Over (1:51)

23. November 2nd, 1979 (7:49)

24. Porte De Clignancourt (1:58)

25. The Ultimate Price (2:24)

 

TT 63:56

 
 

  • Hudbu složil: Marcus Trumpp
  • Dodatečná hudba: Dana Niu, Marco Beltrami
  • Dirigoval: Jerome Pillement
  • Orchestrace: Bill Boston, Rossano Galante, Andrew Kinney, Tim Davies
  • Nahráno v Studios Guillaume Tell et Oméga, Paris
  • Produkce: Marco Beltrami, Marcus Trumpp
  • EMI France 2008 (50999-2655692-5)
 

Hudba / Album

Začínající skladatel, orchestrátor a příležitostný dirigent Marcus Trumpp se prozatím představil pouze omezené divácké obci prostřednictvím svých kompozic pro snímky nepříliš valné kvality jako HOLLOW MAN 2 či THE BREED. O poznání zajímavější příležitost skladateli nabídla spolupráce s Billem Bostonem, Danou Niu a Marcem Beltramim na dánské variaci THE FACULTY, kterou pod názvem VIKAREN uvedl do kin v závěru roku 2006 režisér Ole Bornedal (DEEP WATER, I AM DINA). Podobný skladatelský tým se sešel znovu v létě tohoto roku v Paříži, kde pro dvojici gangsterských dramat o životě proslulého Jacquese Mesrina nahráli přibližně dvě hodiny hudby.

Více než čtyřhodinový gangsterský epos vypráví o skutečných životních osudech proslulého "Muže tisíce tváří", který ve Francii získal popularitu srovnatelnou s největšími dobovými hvězdami stříbrného plátna a to i navzdory četným pobytům ve vězení, řadě ozbrojených loupežných přepadení, únosům, vydírání a množství připisovaných vražd (celkem 39). Během svého pobytu ve francouzské věznici La Santé roku 1973 Mesrine sepsal autobiografii, která posloužila jako námět pro první část a rovněž se stala určující pro její název. L'INSTINCT DE MORT vychází právě z Mesrinovy autobiografie a sleduje především jeho životní dráhu až do útěku ze zmíněné věznice. Druhá část, L'ENNEMI PUBLIC N°1, popisuje zbývajících 6 let Mesrinova života až do osudných událostí 2. listopadu 1979. Do hlavní role obsadil režisér excelujícího Vincenta Cassella, samotné natáčení probíhalo 9 měsíců jak ve Francii, tak i Spojených státech, Španělsku a Kanadě a celkový rozpočet se vyšplhal k hranici 80 miliónů EURO, které řadí MESRINA mezi nejnákladnější evropské produkce všech dob. Současně s uvedením druhého snímku do kin byl rovněž ve Francii vydán čistě instrumentální soundtrack, který obsahuje výběr hudby z obou filmů.

Základem kompozice, pod níž je ze 75% podepsán právě Marcus Trumpp (a ze zbývajících 25% Dana Niu a Marco Beltrami) jsou dva základní hudební styly. Prvním jsou převážně smyčcové plochy prokládané rytmickými osudovými údery hlubokými tóny kláves, které příležitostně získávají až elegický nádech a tvoří především první polovinu CD. Mezi nejlepší sekvence (rozvíjející tento styl) se řadí například titulní Instinct of Death, téměř až desplatovská Waiting for the Ransom, Dark Mesrine, Plotting the Escape, November 2nd, 1979 a The Ultimate Price. Dle přání režiséra je hudba v zásadě černobílá a postrádá po jakékoliv odlehčující prvky - základem orchestrace je proto především smyčcová sekce, žestě, perkuse a klávesy. Veškeré dřevěné dechy jsou eliminovány na minimum a využity pouze jako nepatrný podkres dalších složek orchestru. Počínaje nejprve ojedinělými skladbami Broussard a The Military a později vynikající An Evil Plan začíná postupně převažovat akční rovina kompozice, jejímž základem je rozšířená perkusní sekce, výrazné žesťové figury a rychlé rytmické tahy smyčců. Řada těchto skladeb začíná nenápadně - jednoduchým rytmickým až minimalisticky rozvíjeným motivem v podání hlubokých smyčců, ke kterým se teprve později přidávají rázné perkuse, smyčce vyšší a ve finále rovněž i dominantní žesťová sekce. Mezi vynikající rytmicky vystavěné akční a dramatické sekvence se řadí skladby jako Writing the Book, The Breakout, Deauville Casino, Prison Shootout, Getting Dallier a Porte de Clignancourt. Výsledná kompozice je z podstatné většiny akustická (elektronika je využita pouze k mírné úpravě některých akustických zvuků či jako rytmický podklad) a tvoří tak příjemně staromódní podkres v 70. letech se odehrávajícího dramatu.

Hlavní Mesrinovo téma se poprvé představí ve skladbě Jacques Mesrine v podobě elektronicky upraveného zvuku cymbálu, ke kterému se teprve pozvolna přidává menší orchestr. Mesrinovo téma se následně prolíná ve svých fragmentech dalšími skladbami jako Father's Death, Leaving the Family a The Ultimate Price. Většího prostoru se dočká znovu v The Interview, která ve svém úvodu nápadně připomene skladbu Billy's Theme z THE DEPARTED. Veškerá podobnost je však zásluhou přání režiséra Richeta, který původně požadoval odkoupení práv a použití právě dané Shoreovy skladby. Postupem času se ale nechal skladateli přesvědčit k využití podobně vystavěné skladby, která by svým posazením na Mesrinovo téma lépe ladila se zbytkem hudby. V průběhu práce na tomto snímku vznikl dle vyjádření Marcuse Trumppa přibližně tucet verzí této skladby, které využívaly rozličné sólové nástroje (klavír, mandolína, cymbál a další), ale nikdy se dle přání režiséra nepřibližovaly dostatečně zvolené předloze. Ve finální verzi je tak skladba tvořena kytarovým sólem (v netradičním rytmu 5/8) a smyčcovou sekcí, které svou kombinací připomenou THE DEPARTED pouze v několika úvodních taktech a následně se skladba vyvíjí již svým vlastním směrem.

L'INSTINCT DE MORT nabízí především depresivní kompozici, která postrádá prvky prvoplánové temnoty, ale je spíše plná vnitřního napětí, které naplno propukne v rámci energických akčních skladeb, jež převažují v poslední třetině alba a L'ENNEMI PUBLIC N°1. Jako výsledné album nabízí MESRINE adekvátní průřez kompozicí, která i navzdory střídání dvou základních a nepříliš sourodých stylů společně tvoří vynikající album, které bohužel prezentuje pouze polovinu nahrané hudby (nepočítaje četné alternativní verze některých skladeb - viz The Interview). Navzdory tomu, že se jedná o první větší Trumppovu skladatelskou příležitost, je výsledkem vynikající kompozice, která se řadí k nejpříjemnějším překvapením závěru minulého roku a současně i jedním z nejlepších kompozic, které tento bohatý ročník přinesl. Trumppovu kariéru se dozajista vyplatí v budoucnosti bedlivě sledovat a je jen otázkou času, jestli tento projekt povede k dalším podobně stylovým kompozicím či se bude jednat o ojedinělou atraktivní příležitost tohoto v současnosti teprve 34letého skladatele.



LOKUTUS

 
Hudba ****    Album ****    Zvuk ****

 

Tiež pozrite:

Underworld: Evolution 
 
Hollow Man 2 
 
I, Robot 
 

 


Artwork copyright (c) 2008 Canal+/Pathé, review copyright (c) 2008 Petr Kocanda

TOPlist