Changeling
(Clint Eastwood)

 


1. Main Title (2:00)

2. Ride To School (1:23)

3. Mom's On Call /
Late to Trolley (1:39)

4. Looking for Walter /
Waiting for Police (1:41)

5. Where Do You Live /
Who Are You (2:34)

6. I Want My Son Back (1:53)

7. Arrive At Ranch /
Looking for Sanford (2:13)

8. People Can't Change (1:41)

9. We Killed Some Kids (6:19)

10. I Won't Sign It (2:45)

11. Sanford Digs (2:53)

12. Room 18 (0:54)

13. What Is Happening /
Trial Montage (1:47)

14. Davey Tells Story (4:38)

15. I Want To Go Home (1:02)

16. End Title (6:18)

 

TT 41:39

 
 

  • Hudbu složil: Clint Eastwood
  • Dirigoval: Lennie Niehaus
  • Orchestrace: Lennie Niehaus
  • Nahrál: The Hollywood Studio Symphony
  • Nahráno v The Eastwood Scoring Stage, Warner Bros.
  • Produkce: Clint Eastwood
  • Varese Sarabande 2008 (302 066 934 2)
 

Hudba / Album

Drama CHANGELING vypráví na základě skutečných událostí z roku 1928 o ženě, která po návratu z práce domů zjistí, že její malý syn zmizel. Následné několikaměsíční pátrání sice přinese jisté výsledky, ale Christine (Angelina Jolie) však velmi záhy nabývá přesvědčení, že malý chlapec, kterého policie přivedla k ní domů jako jejího nalezeného syna není její krve. Jediným spojencem Christine, bojující se zkorumpovanou losangeleskou policií v době prohibice, se stává aktivista/reverend Briegleb (John Malkovich).

Nové drama režiséra Clinta Eastwooda se stalo další příležitostí rovněž i pro Eastwooda skladatele, jehož nový soundtrack se příliš nevymyká zaběhnutým standardům, které Eastwood prezentuje prakticky s nulovými variacemi ve všech svých skladatelských pokusech. Základem kompozice je opět klavír, kytara a další sólové nástroje, které jsou nenápadně podkresleny menší skupinou smyčců. Oproti svým předchozím pokusům však Eastwood tentokrát nabízí i obstojné hlavní téma, které se v podobě sólového klavíru poprvé představí již v úvodní skladbě, zatímco v těch ostatních je redukováno na pouhé fragmenty (v čistých variacích se pak vrací až v samém závěru kompozice - v úvodu skladby End Title).

V nejdramatičtějších okamžicích klade Eastwood důraz na smyčcovou sekci, která již neobstarává pouze nenápadný podklad sólových variací, ale nabízí táhlé tóny vyšších smyčců, pod nimiž se objevují osudovější podtóny v podobě táhlých smyčců hlubších - vše ve velmi rutinním a až televizně nevýrazném provedení. K ojedinělým zajímavějším momentům alba se řadí využití sólového vokálu (We Killed Some Kids), dramatičtější skladba I won't Sign It a občasné jazzové prvky, které hudbě dodávají nostalgický nádech a zasazují film do minulosti. Zbytek kompozice nabízí pouze nenápadnou výplň, která bude sice obstojně fungovat ve spojení s obrazem, ale představuje opět asi největší slabinu Eastwoodova filmu, který svou rutinnou sráží až na úroveň průměrné televizní inscenace.

Eastwood byl paradoxně za svou kompozici nominován na Zlatý Glóbus a jedná se tak o další případ vzdání holdu legendě, které se dařilo jak v oblasti herectví a režie (zatímco v oblasti hudby je tomu o poznání hůř), a nikoliv o skutečnou známku kvality výsledné kompozice. Ve srovnání s předchozími autorovými kompozicemi se sice jedná o jednu ze zajímavějších, ale pouze na několik málo okamžiků, které nedokáží udržet album zajímavé po celou jeho délku.



Lokutus

 
Hudba **    Album **    Zvuk ****

 

Tiež pozrite:

Revolutionary Road 
 
Nights in Rodanthe 
 
Man on Fire 
 

 


Artwork copyright (c) 2008 Universal Pictures, review copyright (c) 2008 Petr Kocanda

TOPlist