Fly Me To The Moon
(Ramin Djawadi)

 


1. Cape Canaveral (1:33)

2. Junkyard Dreams (1:41)

3. Amelia Earhart (2:07)

4. Nat Convinces Friends (2:14)

5. Phase I: Sneaking
into NASA (3:20)

6. Phase II: Mission Control (0:58)

7. Phase III: Launch Prep (1:56)

8. Lift Off (1:15)

9. Blue Danube (2:16)

10. Waltz In Space (1:09)

11. I Did It Grandpa (2:33)

12. From Russia With Love (2:33)

13. Saving The Mission (3:53)

14. In Space (2:25)

15. Contaminants On Board (3:51)

16. Manual Landing (3:33)

17. Moon Walk (4:53)

18. Nadia (0:54)

19. Russian Operatives (4:20)

20. Saving Scooter (2:19)

21. Grandpa To The Rescue (1:57)

22. Cold War (3:40)

23. Back To Earth (1:51)

24. Homecoming (1:47)

 

TT 59:02

 
 

  • Hudbu složil: Ramin Djawadi
  • Dirigoval: Dirk Brossé
  • Orchestrace: Stephen Coleman
  • Nahrál: The Flemish Radio Orchestra
  • Nahráno v Dada Studios, Brussels, Belgium
  • Produkce: Ramin Djawadi
  • Varese Sarabande 2008 (302 066 922 2)
 

Hudba / Album

Rodák z německého Duisburgu, Ramin Djawadi (*1974), začínal jako asistant a autor dodatečné hudby u projektů jako PIRATES OF THE CARIBBEAN: THE CURSE OF BLACK PEARL, BLADE TRINITY a BATMAN BEGINS, postupem času se vypracoval ke svým prvním samostatným projektům (DECEPTION, MR. BROOKS), kterými na sebe upoutal pozornost filmového průmyslu (a to i navzdory jejich nepříliš valným kvalitám) a dostal tak první skutečně velkou příležitost, o které by si mohla nechat zdát i řada etablovaných a o pár generací starších skladatelů. Pod Zimmerovým dohledem tak Djawadi zkomponoval pro komiksového IRON MANA pravděpodobně nejodbytější blockbusterovou kompozici loňského roku. Krátce po dokončení IRON MANA však dostal příležitost napravit si reputaci a zavítat i do diametrálně odlišného stylu prostřednictvím belgického animovaného snímku FLY ME TO THE MOON, který právě (téměř s půlročním zpožděním) přichází i do našich kin.

Jen těžko by se mohl najít snímek, který by dokázal svému skladateli umožnit složení bohatšího symfonického doprovodu než právě FLY ME TO THE MOON pojednávající o vesmírné misi trojice much, které se zúčastní historického letu Apolla 11 - stačí se poohlédnout po podobně laděném snímku o vesmírné misi tria šimpanzů a hudebního doprovodu, který pro SPACE CHIMPS loni složil začínající Chris P. Bacon. Djawadiho kompozice sice nabízí několik základních hudebních stylů a poloh podle potřeby filmového obrazu a pravidelně přepíná mezi "výpravnějšími" a hravými momenty, ale ani v jednom z těchto stylů nedosahuje výsledků hodných zapamatování či opakovaného poslechu.

Djawadiho hudba je převážně orchestrální a elektronika tvoří pouze malý zlomek některých akčnějších sekvencí jako Amelia Earhart, Phase One / Sneaking into NASA a jiné. Více prostoru získává přibližně od 15. skladby, kdy přejímá i některé původně akustické nástrojové party. Kromě těchto předvídatelných moderních postupů nabízí Djawadi i několik poklidných minut v podání smyčců a sólových partů pro variačně bohaté spektrum nástrojů od harfy, přes klavír až po nepříliš využité dřevěné dechy. V těchto nenápadných sekvencích zpočátku kompozice funguje i na relativně ucházející 2*, bohužel postupem času se počáteční invence (alespoň v tematické, bohužel nikoliv i v orchestrační rovině - kde chybí zcela) rychle vytrácí, řada skladeb je značně podobných jedna druhé a nahrávka tak působí velmi rychle nejen schematicky, ale bohužel i odbytě a nudně. K několika málo zajímavějším skladbám se řadí například Lift Off a In Space (které využívají samostatný ženský vokál) či dojemná I did it Grandpa - bohužel tyto řídké fungující momenty vyniknou především v kontrastu s okolní hudbou a nejsou natolik zajímavé samy o sobě, aby vedly posluchače k jejich vyhledávání a tedy opakovanému poslechu alespoň vybraných fragmentů této odbyté kompozice.

FLY ME TO THE MOON nabízí ryze funkční hudbu k dětskému animovanému snímku, řadící se bohužel k těm horším animovaným soundtrackům posledních let. I když se po odbytém IRON MANovi jedná o relativní posun k lepšímu, výsledné album nabízí ryze rutinní sekvence, které jsou jednu chvíli dojemné, jindy hravé či typicky MV chytlavé - vše bohužel lajdácky instrumentované. Výsledek tak představuje nudnou výplň na úrovni špatné hudby k videohře - a to i navzdory jejího provedení The Flemish Radio Orchestra pod vedením renomovaného Dirka Brossého, kteří mají s filmovou hudbou již bohaté zkušenosti a rovněž i solidní renomé. V tomto případě ale chyba leží zjevně už samého základu kompozice v osobě jejího "autora".



LOKUTUS

 
Hudba *    Album **    Zvuk ***

 

Tiež pozrite:

Bolt 
 
Iron Man 
 
Sinbad: Legend of The Seven Seas 
 

 


Artwork copyright (c) 2008 Nwave Pictures, review copyright (c) 2008 Petr Kocanda

TOPlist