The Number 23
(Harry Gregson-Williams)

 


1. Opening Titles (3:54)

2. Fingerling's Childhood (3:05)

3. Suicide Blonde (7:34)

4. Ned (3:00)

5. 11:12pm (4:02)

6. Finishing the Book (9:03)

7. Laura Tollins (3:20)

8. Room 23 (5:37)

9. Atonement (4:56)

 

TT 44:07

 
 

  • Hudbu složil: Harry Gregson-Williams
  • Dirigoval: Arnold Crust
  • Orchestrace: Ladd McIntosh, Geoff Stradling
  • Produkce: Harry Gregson-Williams
  • New Line Records 2007 (NLR 39081)
 

Hudba / Album

Mysteriózní thriller o nadpřirozeném významu čísla 23 natočil v roce 2007 režisér Joel Schumacher, s jehož filmografií to je jak na horské dráze. Se snímkem THE NUMBER 23 si vybral jednu ze svých slabších chvilek. Filmu podrážel nohy špatný scénář a Jim Carrey v roli, ve které na něj nejsme zvyklí. Kvůli hudbě byl znovu povolán Harry Gregson-Williams, pro něhož to byla třetí spolupráce se Schumacherem po PHONE BOOTH a VERONICA GUERIN.

Z hlediska hudební stránky nechybí ve Třiadvacítce všechny typické náležitosti Gregson-Williamse pro tento žánr. Základní charakteristikou nahrávky by mohla být temnota, zmatek a strach. K vytvoření těchto pocitů používá HGW širokou paletu samplů, kterou vyhrabal ze všemožných zákoutí svého hard disku. Jejich následné kombinace s ostatními prvky kompozice působí mnohdy rušivě až neposlouchatelně. Na albu najdeme pouze dvě skladby, které se tomuto střihu vzpírají - je to téměř pohádková Fingerling's Childhood, jejíž úvod by se neztratil ani v Narnii, a závěrečná Atonement s působivým crescendem. Toto duo úspěšně odlehčuje všudypřítomné syntetické dusno. Na albu však najdeme ještě dvě skladby, které si zaslouží zvýšenou pozornost. Sedmiminutová Suicide Blonde zaujme elektrickou kytarou a popovými bicími, zato úvod Finishing the Book dá vzpomenout na netopýří smyčce z Gothamu. Díky častému použití etnických fléten pak score překvapí svým blízkovýchodním nádechem.

Celá nahrávka však postrádá jakýsi hlubší smysl, či zapamatovatelné prvky. Sice se snaží být zajímavá a jistým způsobem znepokojující, ve výsledku je však nepříliš příjemným tokem elektronických experimentů s překvapivě skvělým finále v podobě závěrečné skladby Atonement. Hlavně ona tahá Třiadvacítku do žánrového standardu Harryho Gregsona-Williamse. Lehce zapomenutelný kousek.


MERIDIUS

 
Hudba **    Album **    Zvuk ****

 

Tiež pozrite:

Man on Fire 
 
Gone Baby Gone 
 
The Replacement Killers 
 

 


Artwork copyright (c) 2007 New Line Cinema, review copyright (c) 2008 Tomáš Zemler

TOPlist