Komedie FIERCE CREATURES vznikla na základě starého skeče MONTY PYTHON'S FLYING CIRCUS, který společně napsali představitelé dvou hlavních rolí John Cleese a Michael Palin. V době uvedení byl tento snímek (poznamenaný jak výměnou režiséra a následnými přetáčkami závěrečných scén) často propagován jako volné pokračování klasické komedie A FISH CALLED WANDA. S tímto snímkem sice FIERCE CREATURES pojí značná část štábu jak před, tak i za kamerou, ale tím (a některými drobnými odkazy) veškerá podobnost obou projektů končí. Zatímco vynikající chytlavou hudbu k A FISH CALLED WANDA obstaral John DuPrez, jeho účast na FIERCE CREATURES skončila nezdarem, a na jeho místo nastoupil narychlo přizvaný Jerry Goldsmith (pravděpodobně na základě své dlouholeté spolupráce s "novým" režisérem Fredem Schepisim).
Goldsmith měl v případě tohoto snímku jednu z mála příležitostí k práci na nenáročné komedii (většina jeho starších komediálních projektů obsahuje četné žánrové přesahy). Základem nahrávky je střídmý orchestr s důrazem na smyčcovou sekci, kterou doplňuje sólový klavír, harfa, hoboj a dojemné sólo pro violoncello, jenž přichází nakrátko ke slovu ve skladbách The Funeral, The Grave a End Credits. V rámci druhého z dvojice hlavních témat - Willa's Theme - Goldsmith využívá jazzové perkuse, sólový klavír a menší orchestr doplněný o nenápadné elektronické echo či v rámci Goldsmithovy tvorby i netradiční elektrickou kytaru. V průběhu těchto skladeb (First Day, Trained Seals, Contact, You're Fired a End Credits) jsou patrné mírné podobnosti s žánrovými díly Jamese Newtona Howarda či Hanse Zimmera. Zbytek alba přísluší nenáročným variacím a některým vedlejším motivům, které jsou stylově odvozeny od dvojice výše popsaných hlavních témat.
FIERCE CREATURES se řadí k netypickým a originálním Goldsmithovým kompozicím 90. let. Jeho hudba sahá od komorních sekvencí v podání malého orchestru až po svižné lehce jazzové komediální variace tématu Willy (Jamie Lee Curtisová). Svou stylovou pestrostí a zároveň i využitým spektrem nástrojů tento snímek nejblíže připomene Goldsmithovu do dnešních dní stále nevydanou kompozici pro Schepisiho I.Q. či "dobové" Danteho MATINEE. I když výsledné album obsahuje pouze necelou půlhodinu hudby, jedná se údajně o kompletní nahrávku, která při takto střídmé stopáži uteče dostatečně rychle, aniž by (zásluhou podobnosti povětšinou velmi krátkých skladeb) stihla začít výrazněji nudit...
Lokutus
Hudba *** Album *** Zvuk ****
|
