Drag me to Hell
(Christopher Young)

 


1. Drag Me To Hell (2:33)

2. Mexican Devil Disaster (4:33)

3. Tale Of A Haunted Banker (1:52)

4. Lamia (4:06)

5. Black Rainbows (3:24)

6. Ode To Ganush (2:23)

7. Familiar Familiars (2:11)

8. Loose Teeth (6:31)

9. Ordeal By Corpse (4:35)

10. Bealing Bells
with Trumpet (5:12)

11. Brick Dogs Ala Carte (1:46)

12. Buddled Brain Strain (2:51)

13. Auto-Da-Fe (4:31)

14. Concerto To Hell (5:59)

 

TT 52:27

 
 

  • Hudbu složil: Christopher Young
  • Dirigoval: Bruce Babcock
  • Orchestrace: Christopher Young, Sean McMahon, Brandon Verrett, David Shephard
  • Nahrál: The Hollywood Studio Symphony, Hollywood Film Chorale
  • Produkce: Christopher Young, Flavio Motallo
  • Lakeshore Records 2009 (34091)
 

Hudba / Album

Původně nízkorozpočtový snímek DRAG ME TO HELL se během přípravné fáze propracoval k solidnímu rozpočtu, který umožnil Christopheru Youngovi zkomponování rozsáhlé symfonické partitury pro obří orchestr a pěvecký sbor, který doplnily některé středověké hudební nástroje. Vcelku předvídatelný, až tuctový, námět vypráví o bankovní úřednici, která (aby se zalíbila svému šéfovi, jenž zvažuje její povýšení) odmítne jednu starou cikánku žadonící o odklad hypotéky, a ta ji za odměnu prokleje. Nebohá úřednice má tak jen 3 dny, aby zachránila svou duši, která jinak propadne peklu, a o kterou se již po nocích zvolna začínají ucházet jeho první vyslanci...

Základem nejnovější Youngovy kompozice jsou sólové housle, které se v rámci alba objevují ve dvou rovinách. První představuje lyrické a mimořádně chytlavé hlavní téma, které se bohužel v plném provedení objevuje pouze v rámci úvodních a závěrečných titulků (ve větší míře zazní rovněž i v úvodu Muttled Buttled Brain Stew), zatímco ve zbytku snímku zazní pouze ve svých fragmentech - ať již v podání různých sekcí orchestru či samostatného ženského hlasu (Mexican Devil Disaster a Ordeal by Corpse). Ve zbytku nahrávky má o poznání větší prostor druhá rovina houslových variací, které jsou tvořeny mnoha vrstvami náležitě dramatického šmidlání, které sám Young vysvětluje jako "ďábelské housle," na které hraje sám ďábel za pomoci 10 prstů (zatímco smrtelní houslisté jsou limitování na pouhé 4 prsty). V rámci ostatních hororových sekvencí Young nabízí i některé vedlejší rytmické motivy, jimž vévodí krátký jig (Lamia, čas 2:19), který zazní během pokusu o vymítání či četné sborové a vokální efekty, z nichž některé obstaral sám skladatel (Loose Teeth, čas 4:19). K nesporným vrcholům alba se řadí i finále snímku doprovázené monstrózním symfonickým hřímáním skladby Auto-da-fe. Kromě obřího orchestru, sboru a sólových houslí Young často využívá množství kovových i dřevěných perkusí, elektronické efekty, kostelní varhany a violu d'gamba, které dodávají hudbě nádech jiného, starodávného světa. Ojedinělé okamžiky oddechu (Tale of a Haunted Banker, Familiar Familiars a Brick Dogs ala Carte) skladatel doprovodil poklidným orchestrem, sólovým klavírem a zvonkohrou.

DRAG ME TO HELL se i navzdory četným odkladům vydání soundtracku stihlo zásluhou vynikajího hlavního tématu zařadit k nejpopulárnějším kompozicím tohoto roku. Kromě těchto okamžiků ale nabízí převážně čistě typickou hororovou kompozici svého autora a příliš se neliší od jeho ostatních žánrových děl posledních let (THE UNINVITED, UNTRACEABLE), jejichž převážně rytmické atributy jsou doplněny ozvěnami jeho nejpopulárnějších kompozic závěru 80. let (HELLRAISER, THE FLY II). Právě zásluhou svého stylového rozpětí toto album nabízí atraktivní poslech jak pro Youngovy věrné fanoušky, kterým přináší ozvláštnění autorových tradičních žánrových postupů a jejich dotažení na samotnou hranici jejich možností, tak i pro příznivce melodických kompozic, jimž pro změnu přináší několik minut vynikajících variací tématu Lamie či hlavní hrdinky, které jsou ale pochopitelně v menšině. Prozatím nejvydařenější hororová kompozice tohoto roku, které prozatím konkuruje pouze Youngovo vlastní THE UNINVITED.


Lokutus

 
Hudba ****    Album ****    Zvuk ****

 

Tiež pozrite:

The Final Conflict 
 
Untraceable 
 
Sphere 
 

 


Artwork copyright (c) 2009 Ghost House Pictures, review copyright (c) 2009 Petr Kocanda

TOPlist