THE FOURH KIND, mísící žánrové prvky sci-fi hororu a psychologického thrilleru, vypráví na základě skutečných událostí, spjatých s výzkumem nespavosti na Aljašce, o zdokumentovaných únosech pacientů mimozemšťany a okolnostech, které shodně popisuje řada případů v dané lokalitě, jež se datují až do 60. let 20. století. Název snímku je odvozen od stupnice střetu s mimozemšťany, která byla stanovena roku 1972:
setkání 1. druhu: pozorování
setkání 2. druhu: hmatatelný důkaz
setkání 3. druhu: přímý fyzický kontakt
setkání 4. druhu: únos
Nakolik jsou dané události reálné a nakolik se jedná o další podvrhy, to již záleží na divácích tohoto sugestivního snímku, kterým na sebe poprvé upoutal mainstreamovou pozornost začínající režisér Olatunde Osunsanmi, který do svého snímku údajně zakomponoval i některé materiály pořízené přímo během výzkumu psycholožky Abigail Tylerová. I když režisér dříve spolupracoval se skladatelem Brianem Galvezem, u THE FOURTH KIND zvolil jako alternativu Atliho Örvarssona, který si loni částečně napravil reputaci hudbou k akčnímu BABYLON A.D. poté, co příliš nezaujal svou první větší zakázkou: VANTAGE POINT. Örvarssonův výsledný soundtrack tentokrát zůstává na půli cesty mezi jeho předchozími kompozicemi a jeho základem je směs elektronicky modulovaných akustických nástrojů (duduk, violoncello, kontrabas a rozličné formy kytar a perkusí), elektronicky generovaných zvuků a menšího orchestru, jehož atonální smyčce sice fungují výborně ve spojení s obrazem, ale při samostatném poslechu působí předvídatelně, schématicky a především jednotvárně.
I když je většina kompozice tvořena dramatickými sekvencemi, Örvarsson nabízí rovněž několik poklidných momentů v podání sólového klavíru nenápadně podkresleného orchestrem a elektronikou (Ashley) či několik hlasů, které hudbě dodávají náležitě éterický nádech (Flight to Nome, Completely Surreal, Torn Apart, Northern Lights a Conclusion). Album obsahuje i hrstku experimentálních momentů (They're not from here), kterým nelze upřít jistou působivost, ale přesto nahrávku nepousouvají k náležitému vrcholu. Skladatel rovněž zcela ignoruje možnost propojení vybraných skladeb jednotícími prvky, ať již hlavním tématem či alespoň některými rytmickými motivy, i když se v průběhu alba objevuje několik sporadických náznaků, řada z nich zazní pouze jedinkrát a znovu se neobjeví. THE FOURTH KIND je tak čistě efektní kompozicí, která sice funguje ve spojení s obrazem, ale při samostatném poslechu postrádá jakékoliv známky osobitosti či originality, namísto nichž pouze vyplňuje žánrová klišé, jež zaobaluje do standardní MV/RCP palety.
Lokutus
Hudba ** Album *** Zvuk ****
|
