Let me in
(Michael Giacchino)

 


1. Hammertime (0:57)

2. Los Alamos (2:18)

3. Sins of the Father (2:15)

4. Peeping Owen (4:03)

5. Bully thy Name (1:35)

6. The Back Seat Killer (1:39)

7. The Blood Flood (1:39)

8. The Asphalt Jungle Gym (5:37)

9. At Your Disposal (4:39)

10. Neighbors of Love (3:05)

11. First Date Jitters (2:52)

12. Killer In-Stinks (2:20)

13. Acid Test Dummy (1:03)

14. Visitation Rights (5:08)

15. New Day on an Old Lake (1:37)

16. Polling for Owen (2:36)

17. Owen Remember thy
Swashing Blow (1:16)

18. Blood by any Other Name (1:37)

19. Regarding Evil (3:46)

20. Let Me Out (1:16)

21. Virginia Territory (1:42)

22. Invitation Only (2:13)

23. Dread on Arrival (6:14)

24. Parting Sorrows (2:54)

25. The Weakest Goes
to the Pool (3:44)

26. Trained and Steady (2:16)
Film Version

27. End Credits (5:57)

28. Trained and Steady (2:16)
Original Version

 

TT 78:29

 
 

  • Hudbu složil: Michael Giacchino
  • Dirigoval: David Sabee
  • Orchestrace: Andrea Datzman, Chris Tilton (27)
  • Nahrál: The Northwest Sinfonia, Northwest Boychoir
  • Produkce: Michael Giacchino
  • Varese Sarabande 2010 (302 067 053 2)
 

Hudba / Album

Americký remake švédského snímku LET ME IN se od svého pravzoru příliš neliší a v některých pasážích naopak svého předchůdce doslovně cituje. Není divu. LET THE RIGHT ONE IN (Låt den rätte komma in) se stal jedním z kriticky nejoceňovanějších snímků roku 2008, který se v našich končinách dočkal uvedení na MFF v Karlových Varech a v dohledné době poputuje na DVD. Hlavním hrdinou je odstrkovaný chlapec, který žije se svými rozvádějícími se rodiči, kteří mají jiné věci na práci než se mu věnovat. Bez přátel, za to šikanován svými spolužáky, Owenovým životním cílem je vždy přežít každý den až do následujícího rána, kdy vše začne nanovo. Jeho životní rutinu v malém městě v Novém Mexiku naruší až příjezd nových sousedů, respektive přibližně stejně staré Abby, která se přistěhovala do vedlejšího bytu se svým otcem. Jejich zvolna se rozvíjející přátelství se ale záhy začne komplikovat, když se ve městě začnou zvolna kupit mrtvoly a seznam zmizelých za podivných okolností začne postupně narůstat. Netrvá tak dlouho než Owen odhalí děsivé tajemství svých nových sousedů...

I když film sám se svého vzoru občas drží občas až příliš doslovně, hudební doprovod který pro americkou verzi složil Michael Giacchino se oproti původní hudbě Johana Söderqvista naopak značně liší. Zatímco Söderqvist svou hudbu vystavěl na jednom velmi chytlavém a dojemném hlavním tématu, které náležitě vrcholí až ve finále snímku (zatímco v jeho zbytku je redukováno na velmi jednoduché variace pro hrstku nástrojů) a temnější sekvence snímku se povětšinou obešly bez hudebního podkresu, Giacchino do své hudby zakomponoval množství rozličných sólových partů pro violoncello, vibraphone, klavír, harfu a další nástroje, které příležitostně doplňuje chlapecký pěvecký sbor a elektronika. V průběhu své kompozice Giacchino střídá především trio základních dílčích stylů. Nejpůvabnější momenty nahrávky přísluší buď rozličným sólovým variacím nenápadného hlavního tématu pro vztah dvojice dětských hrdinů (mezi nejvydařenější se řadí například skladby jako Sins of the Father, úvod The Asphalt Jungle Gym, Neighbors of Love se svým úvodem pro sólové housle, harfu a violoncello, First Date Jitters, Owen Remember thy Swashing Blow, Regarding Evil, Trained and Steady (Film Version) a End Credits) či chlapeckým pěveckým sborům vedených sólovým sopránem (se slovy - Kyrie či Lacrimosa - i beze slov) pouze nenápadně podkreslených sólovou harfou a orchestrem (Hammertime, druhá polovina Peeping Owen, The Asphalt Jungle Gym, Visitation Rights, Virginia Territory, Invitation Only a Parting Sorrows). I když je většina alba situována do temnějších či smutnějších podtónů, nechybí ani pár vzletnějších minut, v nichž Giacchino využívá rytmický minimalismus posazený na sekci dřevěných dechů a smyčců, nad nimiž prostupují táhlé tóny lesních rohů - viz skladby At your Disposal (cca 2:35-2:50), New Day on the Old Lake a Trained and Steady (Original Version).

Neméně stylová je i dramatická část nahrávky, v níž Giacchino využívá buď nenápadné plochy tvořené pouze rytmickým elektronickým efektem, jenž nahrávce dodává na osudovosti a vnitřním napětí, ke kterému se teprve později přidávají hluboké tóny kláves, disonantní žestě a smyčce, jenž postupně nabírají na intenzitě (vynikající skladby Los Alamos, Bully thy Name a Killer In-Stinks). Druhým dramatickým stylem jsou smyčcové sekvence, v nichž nástroje hlubšího rejstříku tvoří minimalistický podklad, který udržuje stále stejnou intenzitu a na jeho základě zvolna graduje zbytek orchestru přispěním vyšších smyčců (buď agresivně šmidlajících nebo udržujích jediný přerušovaný tón), hlubokých tónů fagotů, žesťové sekce a zbytku dřevěných dechů, které pouze nenápadně přizvukují. Mezi vrcholné dramatické okamžiky se řadí zvolna gradující skladby jako The Backseat Killer, The Blood Flood, Acid Test Dummy, Blood by any other Name, Virginia Territory a finálovka The Weakest goes to the Pool. V některých případech Giacchino kombinuje své poklidné postupy (ať již orchestrální provenience či chlapecký sbor) s výše popsanou disonancí, které společně tvoří stylový kontrapunkt, jenž LET ME IN staví na úroveň jeho oceňované experimentální hudby pro LOST.

I navzdory své velmi štědré stopáži, v jejíž rámci album nabízí minimálně půl hodiny vydařené poklidné hudby v lostovském duchu, není LET ME IN primárně zcela vhodné doporučit příznivcům Giacchinovy poklidné tvorby alá THE FAMILY STONE a EARTH DAYS. Naopak posluchačům, kterým v rámci skladatelovy filmové tvorby chyběly srovnatelně odvážné experimetnální postupy a dramatický doprovod na úrovni třetí a čtvrté série LOST, nabízí LET ME IN vynikající kompozici, která sice není protkána množstvím individuálních hudebních témat či motivů, ale nabízí velmi působivý a kompaktní celek tvořený koláží pozvolně gradujících a intenzivních hudebních ploch. I když by albu na první pohled (s přihlédnutím k žánru snímku) možná slušela o něco střídmější stopáž, jako celek LET ME IN postrádá slabší místa a každá z obsažených skladeb je něčím zajímavá a nepatrně odlišná od svých předchůdců. I když se jednalo o první Giacchinův výlet do žánru hororu, výsledek dopadl na výbornou a LET ME IN se řadí mezi letošní nejzajímavější a nejoriginálnější hollywoodské kompozice a jako taková by neměla uniknout žádnému příznivci kvalitní filmové hudby, kterým hororové a celkově temnější kompozice nejsou zcela cizí...



Lokutus

 
Hudba ****    Album ****    Zvuk *****

 

Tiež pozrite:

Daybreakers 
 
Lost: Season 3 
 
Clive Barker's Book of Blood 
 

 


Artwork copyright (c) 2010 Overture Films, review copyright (c) 2010 Petr Kocanda

TOPlist