Harry Potter and the Deathly Hallows Part 1
(Alexandre Desplat)

 


1. Obliviate (3:02)

2. Snape to Malfoy Manor (1:58)

3. PoIyjuice Potion (3:32)

4. Sky Battle (3:49)

5. At the Burrow (2:35)

6. Harry and Ginny (1:44)

7. The Will (3:39)

8. Death Eaters (3:15)

9. Dobby (3:49)

10. Ministry of Magic (1:46)

11. Detonators (2:23)

12. The Locket (1:52)

13. Fireplaces Escape (2:55)

14. Ron Leaves (2:36)

15. The Exodus (1:38)

16. Godric's Hollow
Graveyard (3:15)

17. Bathilda Bagshot (3:54)

18. Hermione's Parents (5:51)

19. Destroying the Locket (1:11)

20. Ron's Speech (2:17)

21. Lovegood (3:28)

22. The Deathly Hallows (3:18)

23. Captured and Tortured (2:57)

24. Rescuing Hermione (1:51)

25. Farewell to Dobby (3:44)

26. The Elder Wand (1:37 )

 

TT 73:44

 
 

  • Hudbu složil: Alexandre Desplat
  • Dirigoval: Alexandre Desplat
  • Orchestrace: Conrad Pope, Alexandre Desplat, Nan Schwartz, Clifford J. Tasner, Jean-Pascal Beintus
  • Nahrál: The London Symphony Orchestra
  • Sbory: London Voices, London Oratory Junior Choir, Schola Cantorum of Cardinal Vaughan Memorial School
  • Nahráno v Abbey Road Studios, London
  • Produkce: Alexandre Desplat, Conrad Pope
  • WaterTower Music 2010 (39212)
 

Hudba / Album

Se svým sedmým dílem vstupuje filmová sága Harryho Pottera do svého finále, jehož pravého vrcholu se dočkáme až v létě 2011 z důvodu rozdělení poslední knihy na dva snímky. Před kamerou, za kamerou, se toho od posledně příliš nezměnilo. Režie se opět chopil osvědčený David Yates, zatímco před kamerou zůstává sestava stejná, pouze s výjimkou hrstky nových přírůstků, jimž vévodí Bill Nighy. K jedné podstatné změně ale přecejen od posledně došlo. Skladatel Nicholas Hooper, který pracoval na posledních dvou dílech (stejně jako na většině předchozích projektů Davida Yatese) se rozhodl dát sérii sbohem a věnovat se menším projektům, které mu dle jeho vyjádření poskytují více tvůrčí svobody a méně studiového tlaku. O tom, kdo by měl nastoupit na jeho místo, kolovala celá řada zvěstí a v průběhu posledních měsíců se objevila řada potenciálních kandidátů, včetně rychle se prosazujícího Abela Korzeniowského a hudebního otce celé série Johna Williamse. Volba nakonec padla na velmi pracovitého Alexandreho Desplata, který tak po THE GOLDEN COMPAS a THE TWILIGHT SAGA: NEW MOON potřetí zavítal do žánru vysokorozpočtové fantasy.

Snímek sám navazuje velmi úzce na události předchozího dílu. Trio hlavních hrdinů opouští Voldemortem ovládané Bradavice a vydává se na cestu, jejíž cílem je najít různé části jeho duše, jejichž zničením se nepřítel stane "běžným" smrtelníkem. V patách jim je pochopitelně tlupa Voldemortových agentů, jemuž se cíl výpravy svých dospívajících protivníků přespříliš nezamlouvá... Dávno pryč jsou tak časy dětských radovánek a blbinek jako famfrpál. Skupina hrdinů se stává uprchlíky, jejichž životy jsou na každém kroku v ohrožení a každé klopýtnutí na strastiplné cestě může znamenat smrt. HARRY POTTER AND THE DEATHLY HALLOWS PART 1 se tak řadí k dosud nejtemnějším dílům série a nepřekvapí, že Alexandre Desplat se se svou kompozicí vydal vlastním směrem a podobně jako Patrick Doyle a v menší míře Nicholas Hooper hodil veškerou práci svých předchůdců za hlavu a složil vše znovu. Věrné Williamsovy fanoušky tak opětovně pobouří zatím nejméně prostoru, jakého se dostalo Willamsovu materiálu ve všech dosavadních dílech série, jelikož jak Doyle, tak rovněž i Hooper do své kompozice s větší či menší pravidelností začlenili alespoň krátké fragmenty a variace Williamsova tématu sovy Hedwiky.

Desplatovu výslednou nahrávku je možné rozdělit do tří základních stylů. Skladatelovi věrní fanoušci rozpoznají řadu autorových osvědčených postupů již v úvodní Obliviate, která na pozadí zvolna gradujících rytmických smyčců prezentuje Desplatovo nové hlavní téma, které plynule přechází z jedné nástrojové skupiny do druhé a řadí se k tomu nejlepšímu, co CD nabízí. Rovněž velmi vydařené jsou i skladby, v nichž skladatel pracuje s celým Londýnským symfonickým orchestrem, který příležitostně doplňuje sbor London Voices, decentní elektronika a řada vokálních sólistů: Snape to Malfoy Manor, Sky Battle, Death Eaters, Fireplaces Escape, Destroying the Locket, zvolna gradující Captured and Tortured, finálovka Rescuing Hermione a závěrečná tečka The Elder Wand. Na pozadí všech těchto skladeb Desplat pracuje se svou obvyklou rytmickou sekcí, kterou tentokrát příležitostně doplňuje i hrstka méně tradičních strunných a dechových nástrojů. Naopak v menšině jsou spíše atmosférické plochy, které se povětšinou později prolnou do dalších dramatických sekvencí v podání celého orchestru (The Locker, úvod Bathilda Bagshot, či The Deadly Hallows) a pouze v hrstce obsažených skladeb zazní poklidné momenty (Polyjuice Potion, At the Burrow, Godric's Hollow Graveyard), v nichž Desplat nabízí rozličné sólové party ať již klasické orchestrální provenience (violoncello a housle v Ron Leaves a zvonky pro Dobbyho) či etnickou flétnu v úvodu Hermione's Parents, kterou pouze nenápadně dokresluje orchestr, celesta a později i pár hlasů. Romantickou část nahrávky doplňuje i skladba Harry and Ginny, která představuje nové romantické téma v podání sólového klavíru. Bohužel jeho výskyt nemá příliš dlouhého trvání a většině nahrávky naopak dominují temnější a dramatické sekvence, v nichž pouze zřídka zazní pár tónů naděje prostřednictvím noblesního sóla pro lesní roh (závěr Hermione's Parents), smyčců (za množství příkladů zmiňme alespoň úvod Destroying the Locket) či trubky (At the Burrow).

HARRY POTTER AND THE DEATHLY HALLOWS PART 1 přesto není nikterak depresivní kompozicí, ale i v některých z nejtemnějších sekvencí Desplat nabízí celou řadu vzletných okamžiků. V průběhu 26 obsažených skladeb skladatel často nabízí i romantické náznaky, na kterých je však stále patrná nejistota a nebezpečí, jímž hrdinové na své cestě musí projít. Tyto příležitostně dojemné momenty (Ron's Speech a Farewell to Dobby) proto pouze efektně doprovází dialog, aniž by strhávaly pozornost na sebe prvoplánovými nástupy celého orchestru či množstvím barvitých hudebních témat, jejichž absence je tím jediným, čím Desplat lehce pokulhává za Doyleovou kompozicí pro THE GOBLET OF FIRE, jenž tak zůstává posluchačsky nejvděčnějším dílem série. Namísto řady rozličných témat Desplat naopak pracuje s množstvím nálad, které jsou ještě zvýrazněny využitím netradičních nástrojů v rámci perkusní a strunné sekce (Lovegood), i v rámci dřevěných dechů (shakuhachi v úvodu Bathilda Bagshot). Orchestrální spektrum dále rozvádí i hrstka méně tradičních herních technik (smyčce a dechy využité ke zvýraznění rytmu), jenž jsou ale důvěrně známé z řady autorových předchozích prací. Většinu těchto rozličných momentů Desplat stále doprovází jak klasickým orchestrálním podkresem (který dodává kompozici na stylovosti a je ostatně nedílnou součástí většiny autorových nahrávek v podání The London Symphony Orchestra), tak i množstvím sólových partů, které ještě více obohacují již tak mimořádně precizní a detailní instrumentace.

Není pochyb o tom, že stejně jako Doyleova kompozice pro čtvrtý díl, i Desplatova novinka vyvolá velmi rozporuplné reakce mezi filmovými fanoušky. Pro všechny diváky, kteří doufali ve Williamsův návrat k sérii a tedy i znovuoživení jeho starých hudebních témat, bude HARRY POTTER AND THE DEATHLY HALLOWS PART 1 představovat jen další zklamání v řadě a pravděpodobně jim i při sebemenším polevení v pozornosti uniknou krátké variace Williamsova materiálu ve skladbách 3, 4 a 7. Pro Desplatovy věrné posluchače se bude naopak jednat o extenzi autorových obvyklých postupů, které jsou patrné ve většině nahrávky - pouze tentokrát v o něco vyšším tempu a s občasnými krátkými okamžiky smutku a patosu, jimž zřídka vévodí téměř až barryovská flétna a sólové party pro violoncello. Všem ostatním nabídne toto album velmi stylový, byť lehce zapomenutelný poslech, kterému k dokonalosti chybí pouze více rozvinutějších a o něco výraznějších témat. I přes tyto drobné výtky si ale Desplat s tímto projektem poradil na své obvyklé řemeslně mimořádně vysoké úrovni, která jej plným právem řadí mezi špičku současných hollywoodských hudebníků a tuto jeho novinku mezi dosavadní nejlepší soundtracky roku 2010.



Lokutus

 
Hudba ****    Album ****    Zvuk *****

 

Tiež pozrite:

Harry Potter and the Goblet of Fire 
 
The Golden Compass 
 
Van Helsing 
 

 


Artwork copyright (c) 2010 Warner Bros., review copyright (c) 2010 Petr Kocanda

TOPlist