La Princesse de Montpensier
(Philippe Sarde)

 


1. Air de Chabannes (2:12)

2. Après la Bataille
(Ouverture) (2:00)

3. Sous le Charme de Guise (2:54)

4. La Chevauchée
de Montpensier (3:30)

5. Chabannes Rejoint
la Guerre (2:32)

6. Il Ressemblait
a Henri de Guise (3:52)

7. Confesison
de Chabannes (2:39)

8. Bataille (4:12)

9. Contre L'Arbre/La Leçon (3:36)

10. Réception chez les Montpensier
(Suite de Danses) (4:52)

11. Tragique Méprise (2:43)

12. Préparatifs du Massacre (3:50)

13. Mort de Chabannes (3:17)

14. Une Ame Aussi Fière
Que la Vôtre (2:18)

15. Marie se Retire
de L'Amour (3:14)

 

TT 47:43

 
 

  • Hudbu složil: Philippe Sarde
  • Dirigoval: Nic Raine
  • Orchestrace: Philippe Sarde, Nic Raine
  • Produkce: Philippe Sarde
  • Emarcy 2010
 

Hudba / Album

Jeden z moderních klasiků francouzské kinematografie, Bertrand Tavernier (IN THE ELECTRIC MIST, LA FILLE DE D'ARTAGNAN), zvolil jako svůj nejnovější projekt adaptaci stejnojmenné krátké povídky ze 17. století, jejíž autorství je připisováno Madame de La Fayette. Na pozadí francouzských náboženských válek druhé poloviny 16. století vypráví hlavní hrdinka svůj vlastní příběh - příběh mladé aristokratky, která je tlačena do předem dohodnutého sňatku proti své vůli, i když její vlastní romantické zájmy leží někde jinde... Film se svého uvedení dočkal na festivalu v Cannes v létě tohoto roku a do širší distribuce vstoupil začátkem listopadu. Stejně jako v případě většiny ostatních Tavernierových snímků připadlo obstarání hudebního doprovodu renomovanému Philippe Sardemu, který se znovu vrátil do žánru historicko-romantického dobrodružství, který mu (soudě dle jeho mistrovských děl LA FILLE DE D'ARTAGNAN či LE BOSSU) sluší ze všech nejlépe. Tento věhlasný francouzský skladatel se v průběhu 70. a a 80. let řadil k nejvyhledávanějším, a to zdaleka nejen na francouzském trhu, a i když v průběhu posledních let omezuje svou práci pro film a skládá hudbu pouze k hrstce projektů ročně, jeho nejnovější počin dokládá, že ani v pokročilejším věku neztratil nic ze své osobitosti, jež činí jeho nahrávky událostmi každé sezóny - obzvlášť pokud navíc dojde i k jejich vydání na hudebních nosičích.

LA PRINCESSE DE MONTPENSIER se svým základem příliš nevymyká předchozím Sardeho "historickým" kompozicím. Skladatel kombinuje orchestrální plochy s hrstkou sborových zpěvů, jež zazní v Après la Bataille (Ouverture) a Marie se Retire de L'Amour - v prvním případě bez jakéhokoliv instrumentálního podkresu. Skladatel se tentokrát spokojil pouze s malou skupinou mužských vokálů, které prokládá samostatným ženským hlasem ve vynikajícím kontrapunktu. O poznání originálnější jsou v kontextu Sardeho tvorby symfonické skladby, jež skladatel vystavěl za použití bohaté perkusní sekce (klasické orchestrální bicí, rozličná struhadla, tamburína, kovové bicí či marimba), kterou doplňuje smyčcovým pizzicatem, jenž ještě podtrhuje rytmický základ celé nahrávky. Mezi nejvydařenější skladby této části alba se řadí Air de Chabannes, La Cheveauchée de Montpensier, Bataille, druhá polovina Préparatifs du Massacre, Mort de Chabannes a Une Áme aussi Fiérre que la Vétre, které Sarde prokládá variacemi hlavních témat a motivů v podobě rozličných sólových partů (trubka, lesní roh, dřevěné dechy či skupina viol). Ve svých vrcholných okamžicích tyto skladby nepostrádají náležitě epický náběh, který obstojí i ve srovnání s některými z nejlepších prací Jamese Hornera (dramaticko-akční skladby z THE MISSING a BRAVEHEART). Kromě těchto vynikajících skladeb Sarde nabízí i pár jedinečných okamžiků, které zazní v průběhu nahrávky pouze ojediněle, ať již jde o sólový vokál podtrhující beznaděj a zmar dramatických událostí popisované doby (Il Ressemblait a Henri de Guise) či suitu tanečních skladeb v podání perkusí, malé skupiny smyčců a dobových dřevěných dechů a strun (Réception chez les Montpensier (Suite de danses)).

Sardemu je příležitostně vytýkáno časté omílání již ozkoušených postupů. I když je jeho nejnovější dílo podobných atributů prosté, je díky tradičním autorovým orchestračním postupům (a jeho zjevné zálibě v komplikovaných harmoniích) snadno identifikovatelné jako Sardeho dílo. I když album nabízí hrstku na poslech libozvučných momentů (sborové zpěvy a variace hlavních témat v podání sólové flétny na komplikovaném smyčcovém základě), jeho většina představuje převážně dramatickou a na poslech náročnou kompozici. Pokud tak toužíte po idealizované podobě středověku (alá popově tupá hudba Trevora Morrise pro THE TUDORS) a soundtracích, které budou oplývat množstvím snadno zapamatovatelných témat, sáhněte raději po Sardeho nahrávce pro Tavernierovu LA FILLE DE D'ARTAGNAN. Pro ty náročnější nezbývá než tento soundtrack doporučit jako jednu z nejvydařenějších a posluchačsky nejvděčnějších letošních kompozic, jenž spolehlivě dokládá, že nejzajímavější současná hudba vzniká na starém kontinentě a Sardeho generace skladatelů má stále co nabídnout i v konkurenci svých o poznání mladších kolegů na vrcholu tvůrčích sil.



Lokutus

 
Hudba ****    Album ****    Zvuk *****

 

Tiež pozrite:

Braveheart 
 
Marie Ward 
 
The Da Vinci Code 
 

 


Artwork copyright (c) 2010 Paradis Films, review copyright (c) 2010 Petr Kocanda

TOPlist