Scream / Scream 2
(Marco Beltrami)

 


SCREAM

1. Sidney's Lament (1:37)

2. Altered Ego (2:47)

3. Trouble in Woodsboro (1:49)

4. A Cruel World (1:53)

5. Chasing Sidney (1:27)

6. NC-17 (3:03)




SCREAM 2

7. Stage Fright Requiem (2:07)

8. Love Turns Sour (4:44)

9. Cici Creepies (1:13)

10. Deputy for a Friend (2:17)

11. Hollow Parting (1:47)

12. Dewpoint/Stabbed (2:15)

13. Hairtrigger Lunatic (1:11)

14. Sundown Search (0:50)

15. It's Over, Sid (0:46)

 

TT 30:00

 
 

  • Hudbu složil: Marco Beltrami
  • Dirigoval: Marco Beltrami, Pete Anthony
  • Orchestrace: Marco Beltrami, Pete Anthony, Bill Boston
  • Nahrál: The Hollywood Studio Symphony
  • Nahráno v Warner Bros. Studios (I), Todd-Ao Stage (II)
  • Produkce: Marco Beltrami
  • Varese Sarabande 1996/1997 (VSD 5959)
 

Hudba / Album

Žánr teenagerské vyvražďovačky prodělal svou první větší renesanci v 80. letech, kdy Wes Craven uvedl na plátna kin THE NIGHTMARE ON ELM STREET, po níž následovala řada pokračování se značně kolísavou kvalitou. V polovině 90. let se zdálo, že se již tento subžánr téměř vyčerpal a přes občasné snímky, které se snažily těžit z úspěchu svých předchůdců, byl žánr mrtvý či odsouzený k balancování na hraně poloamatérských snímků uváděných přímo do VHS distribuce. Nechybělo mnoho a podobný osud stihl rovněž i SCREAM (1996). Velmi skromný rozpočet snímku měl za následek najmutí především začínajících herců a tvůrců i v dalších profesích, pro které znamenal začátek kariéry, jež ve většině případů nepřesáhla danou sérii. Vcelku jednoduché schéma vyvražďovačky, zasazené do středoškolského prostředí na americkém maloměstě, bylo zásluhou scenáristy Kevina Williamsona ozvláštněno četnými popkulturními odkazy a žánrovými citacemi, které v některých případech film respektuje jako ustavené konvence žánru, jiné naopak vědomě narušuje, čímž spolehlivě zastiňuje většinu svých předchůdců i nespočet následných kopií.

Mezi v té době začínající, pro něž představoval SCREAM první větší příležitost, patřil i tehdy teprve 27letý Marco Beltrami, který do té doby pracoval především jako orchestrátor (spolupracující např. s Christopherem Youngem a Danielem Lichtem) a měl za sebou hrstku vlastních projektů jako dva díly DENÍKŮ ČERVENÝCH STŘEVÍČKŮ a pár videofilmů (DEATH MATCH a THE BICYCLIST). Beltrami tuto zakázku získal na základě své diametrálně odlišné kompozice pro televizní seriál LAND'S END a dema pro úvodní prolog, které složil během jediného víkendu pro následné testovací projekce. Právě ohlasy z prvních projekcí vedly nejen ke vzniku celé trilogie, ale především i navýšení rozpočtu prvního dílu, což umožnilo nahrávání s živým orchestrem (čítajícím střídavě 37, 60 a 80 hráčů), byť bylo původně počítáno s čistě elektronickou kompozicí. V případě některých skladeb tvoří podstatnou část instrumentace právě elektronika a orchestr spíše přizvukuje - tento styl v největší míře zastupuje jak téma Woodsboro (na albu zaznívá pouze pouze v Trouble in Woodsboro) - vystavěné na bohaté perkusní sekci a elektronických efektech, které dokreslují elektronicky modulované hlasy, rify kytar a řinčení řetězů, či NC-17 variující téma Sidney, které rovněž zaznívá ve skladbách Sidney's Lament a A Cruel World, a jehož variacím vévodí samostatný vokál Rose Thompsonové podkreslený nenápadnou elektronikou, táhlými tóny smyčců, tlumenými tóny trubek s dusítky či sólovým klavírem. V průběhu přibližně 70minutové partitury Beltrami představuje nejen téma hlavní hrdinky a městečka Woodsboro, ale i pár vedlejších motivů, které využívá v dramatické části kompozice a hrstce akčních skladeb. V těchto sekvencích skladatel pracuje především se dvěma motivy, které se plného rozvedení dočkají až ve druhém díle - hřímavě žesťové téma samotného GhostFace (viz Chasing Sidney čas 0:16) a téma "smrti" tvořené sestupnou sekvencí - příležitostně doplněnou o pěvecký sbor (i když je využité již v prvním díle, v dané části alba ale ke slyšení není - viz proto až Stage Fright Requiem čas 0:57).

Ve SCREAM 2 (1997) Beltrami dále rozšiřuje svou tematickou základnu o téma policejního důstojníka Deweyho (popř. jeho vztahu s Gale). V prvním díle byl Dewey pouze vedlejší postavou, která plnila roli komické figurky, zatímco ve druhém díle již hraje jednu z hlavních rolí. Tyto scény byly v temp tracku doprovázeny úryvky ze Zimmerova BROKEN ARROW a navzdory několika pokusům o vystavění nového tématu na podobném základě se Beltrami dle soudu producentů dostatečně nepřiblížil původní Zimmerově hudbě, ke které byla proto odkoupena práva a zazní tak ve filmu namísto původní hudby. V rámci Deweyho tématu skladatel pracuje s basovou kytarovou, pískáním a četnými perkusními nástroji v podobě glockenspielu a zvonků, jež společně dodávají hudbě westernový nádech. Deweyho téma zaznívá v průběhu Love Turns Sour, Deputy for a Friend, Dewpoint a Sundown Search. Kromě tohoto nového dodatku Beltrami pochopitelně neopomíjí ani již dříve představená témata a vrací se tak téma Woodsboro (umě skryté v úvodu Stage Fright Requiem), Sid (It's over, Sid), GhostFace (Love Turns Sour 1:53, Stabbed a Hairtrigger Lunatic) a téma smrti (Stage Fright Requiem, Love Turns Sour 3:40). V rámci dramatické hudby Beltrami pracuje rovněž s o poznání rozsáhlejším orchestrem (čítající v průběhu nahrávání 68, 82 a 92 hráčů) a pěveckým sborem (viz "úvodní" Stage Fright Requiem a Love Turns Sour řadící se k hudebním vrcholům celé série) a do své kompozice začleňuje i rub rods a bohatou škálu zvuků vznikých elektronickou modulací zvuku preparovaného piána do podoby rytmických "loopů", jež se prolínají podstatnou většinou skladeb.

Bohužel i navzdory značnému úspěchu celé série v kinech se čistě instrumentální album svého vydání dočkalo až u příležitosti uvedení druhého dílu do kin. V éře re-use fees bylo navíc enormní množství hudby z dvou prvních dílů (dohromady okolo 160 minut) razantně zredukováno do podoby pouze 30minutového alba, které nabízí 13 minut z prvního a přibližně 17 minut z druhého dílu. Zatímco první díl byl redukován především v rámci výběru skladeb, z nichž se na album dostala pouze hrstka představující některé z nejdůležitějších témat (bohužel tak ale chybí celá řada dalších důležitých momentů - mj. úvodní prolog, množství variací tématu Woodsboro, působivá likvidace ředitele školy či sekvence doprovázející finále), u druhého dílu byly některé skladby sestříhány a lehce zkráceny (Love Turns Sour přibližně na polovinu svého filmového rozsahu) či vznikly naopak spojením několika kratších sekvencí dohromady (Stage Fright Requiem). I navzdory až nepřiměřeně drastickému zkrácení a redukování na tu nejstřídmější podstatu obou nahrávek, výsledné album nabízí na samostatný poslech sice vcelku kompaktní průřez prvníma dvěma díly, ale bohužel ani zdaleka nedává tušit o celkovém rozsahu Beltramiho partitury. Celá trilogie tak představuje ideálního kandidáta na rozšíření v rámci DeLuxe edice či kompletního boxu, jenž by spolehlivě pokryl 4CD. Bohužel stávající album tak poskytuje pouze letmý výběr a nikoliv důstojnou prezentaci dnes již klasických kompozic, které (stejně jako filmy samotné) redefinovaly hudební podobu svého žánru a ve svých nesčetných variacích nepřestávají ovlivňovat stále další generace nových filmových diváků...



Lokutus

 
Hudba ****/*****    Album ***    Zvuk ****

 

Tiež pozrite:

Scream 3 
 
Scream 4 
 
Cursed 
 

 


Artwork copyright (c) 1996/1997 Dimension Films, review copyright (c) 2011 Petr Kocanda

TOPlist