Po svém modernizovaném remaku kriminálního dramatu SLEUTH si Kenneth Branagh coby režísér dopřál čtyřletou pauzu, během níž trávil čas účinkováním v řadě snímků jako VALKYRIE či THE BOAT THAT ROCKED. Jako svůj následující projekt Branagh překvapivě zvolil adaptaci marvelovského komiksu THOR, pod nímž jsou jako autoři podepsáni Stan Lee, Larry Lieber a Jack Kirby. Akční velkofilm na jedné straně Branagh vyvážil vypíchnutím řady až shakespearovských aspektů námětu - především konflitky v rámci Thorovy rodiny, které vedou až k jeho vyhnanství na Zemi... Zatímco do titulní role obsadil režisér dosud prakticky neznámého australského herce George Hemswortha (viz malá rolička Kirka seniora v nejnovějším STAR TREKu), v dalších rolích se objeví mj. Sir Anthony Hopkins, Natalie Portman, Stellan Skarsgård, Rene Russo a Tom Hiddleston, který se s Branaghem již sešel před kamerou v televizním seriálu WALLANDER a díky svému účinkování ve Spielbergově WAR HORSE má v současnosti našlápnuto ke slušné kariéře...
V Branaghově týmu nemohl pochopitelně chybět ani Patrick Doyle, jemuž účast na tomto projektu usnadnila obliba jeho kompozice MUCH ADO ABOUT NOTHING u jednoho z marvelovských hlavounů, na straně druhé musel čelit četným nesmyslným požadavkům, včetně využitého rozsahu hudebních nástrojů, který nesměl překročit pevně stanovenou hranici. Není tak divu, že se Doyle v rozhovorech nechal slyšet, že THOR byl pro něj nejsložitějším projektem za celou dosavadní kariéru a bylo to "jako by mi někdo permanentně stál na zádech". Na podobné podmínky si ostatně stěžoval i John Debney, který obdržel podobné instrukce při práci na IRON MAN 2. I navzdory četným omezením a problémům spjatým s prací na tomto snímku jsou Doyleova hlavní témata velmi vydařená, byť tentokrát o něco subtilnější, než je skladatelovým zvykem. V rámci své partitury Doyle pracuje především s táhlými tóny hlubších smyčců, které prokládá nenápadnými sólovými party v rámci pár poklidných minut nahrávky či využívá rytmizované hřímání štědře obsazeného Londýnského symfonického orchestru v průběhu akčních a hrdinských sekvencí, v nichž se svého plného rozvinutí dočká téma titulní postavy. Thorovo téma poprvé zaznívá v plné síle v rámci skladby Prologue a následně se objevuje ve většině na CD obsažených skladeb - viz například i jeho vynikající provedení v úvodu Sons of Odin, kde nejprve zaznívá v podání smyčců, aby bylo následně přejato celým symfonickým orchestrem s rozšířenou perkusní sekcí. Scény z Asgardu Doyle doprovodil majestátní a vznešenou hudbou, která využívá smyčcovou sekci podkreslenou tóny lesních rohů, jejichž vznosná kombinace tyto sekvence (zmiňovaný Prologue, Sons of Odin, A New King, Ride to Observatory, Banishment a Earth to Asgard) řadí k tomu nejlepšímu, co CD nabízí.
V akčních sekvencích Doyle začleňuje bohatou škálu perkusí (jak živých, tak samplovaných), které rytmicky vyvažují ostináty hlubších smyčců a občasné lesní rohy, pozouny a tuba (trubky jsou v rámci celé nahrávky jen stěží patrné), které jsou v celkovém mixu značně utopené a příliš z něj nevystupují. V rámci těchto sekvencí skladatel rovněž více rozvíjí hrdinské téma titulní postavy. V průběhu dramatických skladeb (z nichž nejvydařenějšími jsou závěr To Jotunheim, Frost Giant Battle, The Compound, The Destroyer, Thor Kills *CENSORED* a Brothers Fight) Doyle využívá složitých perkusních rytmů, které zaznívají v průběhu alba většinou pouze ojediněle a v rámci orchestrace je rámuje rytmizované hřímání celého orchestru, k němuž se v některých případech přidává i pěvecký sbor (nejčastěji mužské hlasy beze slov). V průběhu obsáhlé stopáže alba nechybí ani hrstka tajuplných a poklidných momentů (úvod Chasing the Storm, Odin Confesses, závěr The Compound, My Bastard Son, Science and Magic, Forgive Me, Brothers Fight, Letting Go či Can you see Jane?), v nichž skladatel využívá táhlé tóny tlumených smyčců, jenž rámují občasná sóla pro violoncello, harfu, anglický roh, klavír či samostatný vokál. Vše bohužel opět značně potlačené a některé ze sólových a sborových partů jsou velmi obtížně patrné i při dostatečně pozorném poslechu.
Není pochyb, že se THOR řadí k tomu lepšímu, co dosud nabídl letošní rok v rámci soundtrackové produkce. Bohužel na celé kompozici jsou velmi patrná omezení, kterým se Doyle musel bezpodmínečně podřídit a výsledná kompozice tak trpí především značně omezeným rozsahem využitých hudebních nástrojů i absencí jakýchkoliv detailů ve výsledném mixu. I když tak Doyle nabízí stylovou, monumentální, epickou a povětšinou i melodickou a vzletnou kompozici, jeho nahrávka velmi záhy začíná působit jako jednotvárná masa hudby, která postrádá dostatečně pestrý výrazový rejstřík, aby mohla obstát jako samostatné album. Z celkových 24 skladeb většina nabízí variace některého z hlavních témat, které je činí dostatečně zajímavými na samostatný poslech - ve svých dílčích momentech tak album postrádá slabší místa, ale jako celek působí poněkud staticky a nedosahuje tak kvality a pestrosti nedávné Doyleovy "epické trilogie" (HARRY POTTER AND THE GOBLET OF FIRE, ERAGON, THE LAST LEGION). I když se navzdory vysokým očekáváním THOR nezařadí mezi nejvydařenější Doyleova díla nezařadí, stále nabízí působivou a v řadě okamžiků i náležitě chytlavou nahrávku, která funguje o poznání lépe ve svých dílčích momentech, i když ani v jejich průběhu nedosahuje úrovně Doyleových schopností.
Lokutus
Hudba **** Album *** Zvuk ***
|
