Rise of the Planet of the Apes
(Patrick Doyle)

 


1. The Beginning (2:48)

2. Bright Eyes Escapes (3:38)

3. Lofty Swing (1:36)

4. Stealing The 112 (1:52)

5. Muir Woods (1:20)

6. Off You Go (2:17)

7. Who Am I? (2:21)

8. Caesar Protects Charles (3:58)

9. The Primate Facility (2:45)

10. Dodge Hoses Caesar (1:40)

11. Rocket Attacks Caesar (1:24)

12. Visiting Time (2:17)

13. "Caesing" the Knife (2:04)

14. Buck is Released (1:52)

15. Charles Slips Away (1:16)

16. Cookies (1:14)

17. Inhaling the Virus (2:45)

18. Caesar's Stand (4:23)

19. Gen-Sys Freedom (4:57)

20. Zoo Breakout (2:41)

21. Golden Gate Bridge (5:21)

22. The Apes Attack (2:10)

23. Caesar and Buck (1:58)

24. Caesar's Home (2:40)

 

TT 61:11

 
 

  • Hudbu složil: Patrick Doyle
  • Dirigoval: James Shearman
  • Orchestrace: James Shearman, Patrick Doyle, Bruce Fowler
  • Nahrál: The Hollywood Studio Symphony
  • Nahráno v The Newman Scoring Stage, 20th Century Fox
  • Produkce: Patrick Doyle, Maggie Rodford
  • Varese Sarabande 2011 (VSD-7106)
 

Hudba / Album

Od posledního pokusu o restart opičí série letos uběhlo již celých deset let a není tak divu, že ve studiu Fox znovu oprášili jednu ze svých nejslavnějších sérií, o jejíž vzkřísení se tentokrát postaral zatím nepříliš známý Rupert Wyatt (THE ESCAPIST). Tento dosud převážně nezávislý režisér do hlavní role vědce, který ve snaze vyrobit lék na Alzheimera stvoří jako vedlejší efekt rasu inteligentních primátů, obsadil Jamese Franca, jemuž sekundují John Lithgow, Freida Pinto, Tyler Labine, Tom Felton a Brian Cox. Dalo by se ale říci, že lidští představitelé tvoří povětšinou vedlejší role, které spolehlivě zastiňuje digitální šimpanz Caesar ve společném podání Andyho Serkise a trikařů studií Weta Digital. Dalším, co snímku dodává punc velké události, je účast Patricka Doylea, který je po úspěchu THORa v kurzu a jeho příznivci mají letos žně skutečně nebývalé (letos se svého vydání dočkaly již 4 nové soundtracky: LA LIGNE DROITE, THOR, JIG a RISE OF THE PLANET OF THE APES, jež doplňuje nedávná reedice KILLING ME SOFTLY a plánovaný release vynikajícího MAN TO MAN).

Díky čistě americké produkci tentokrát Doyle odložil Londýnský symfonický orchestr a svou nejnovější kompozici nahrával na počátku července v Los Angeles, kde se kromě obsáhlého The Hollywood Studio Symphony shromáždil v nahrávacím studiu Fox i pěvecký sbor a bohatá skupina perkusistů. Právě perkuse tvoří do značné míry základ většiny skladeb a svým frenetickým tempem dominují nahrávce, která orchestr povětšinou redukuje do role náležitě monstrózního rytmického tělesa (Caesar protects Charles, Caesar's Stand, ZOO Breakout a v postatě celá poslední třetina CD). Mezi nejvydařenější skladby se řadí okamžiky, kdy Doyle pracuje s celým orchestrem a perkusní sekcí, která kromě tradiční bicí sestavy a nejrozličnějšího kovového i dřevěného harampádí využívá i rozličné kosti. Zajímavým zpestřením je i pštrosí vejce využité v rámci dechové sekce či údery do strun piána, jež příležitostně zaznívají v rámci tajuplných ploch. Kromě těchto dramatických okamžiků album nabízí řadu poklidných momentů v typicky doyleovských intencích, jimž vévodí smyčcová sekce pouze nenápadně doplněná žesťi, harfou a občasnou etnickou flétnou (viz např. Who am I?, The Primate Facility, Caesar and Buck a Caesar's Home).

V rovině individuálních témat tentokrát skladatel pracuje s bohatou škálou převážně rytmických motivů a fragmentů, které místy lehce rozvádí či nenápadně moduluje, jež vévodí dramatické rovině nahrávky (počínaje Visiting Time a "Caesing" the Knife). Doyle rovněž neopomíjí ale ani četné variace tématu samotného Caesara, které je nejčastěji posazené na sólovém vokálu, který dokreluje sekvence úzce spjaté s jeho cestou a osudem. Mezi nejvydařenější se řadí rytmický konspirační motiv Caesarova vzestupu (závěr "Caesing" the Knife), monstrózní motiv gorily Bucka (úvod Buck is released), agresivní motiv revoluce (Caesar's Stand v 2:19) či motiv opičí armády (postupně gradující prostřednictvím žešťové sekce v průběhu Cookies a v plné podobě v Gen-Sys Freedom) až po symfonické variace Caesarova tématu v Gen-Sys Freedom, Golden Gate Bridge (většinou v podání sekce violoncell) či jeho náležitě dojemné (Caesar and Buck) a symfonicky rozmáchlé (závěr Caesar's Home) variace. Podobný orchestrační rozsah a stylová pestrost, jakými oplývá hlavní téma, přísluší i rozličným vokálním a sborovým sekvencím, které mnohdy jen nenápadně dokreslují orchestrace a bez pozornějšího poslechu jsou prakticky nepostřehnutelné. Zdaleka "nejpůvabnější" jsou sborové skřeky, které ve filmu často splývající se zvukovými efekty a hlasy samotných opic - bohužel na CD jsou tyto sekvence značně potlačeny a o poznání lépe vyniknou při sledování filmu (např. Rocket Attacks Caesar, Caesar's Stand či třetí minuta Golden Gate Bridge).

Ve srovnání s těsně přecházejícím THORem představuje RISE OF THE PLANET OF THE APES stylově příbuznou a moderně vystavěnou kompozici, která se do značné míry vzdaluje Doyleovu obvyklému stylu. Skladatel tentokrát odložil vzletná témata posazená na krystalicky čistém orchestru a svou dramatickou a hektickou partituru vystavěl na rytmizovaném orchestru a bohaté škále perkusí, jež místy doplňuje i nenápadná elektronika. Jako výsledné album sice RISE OF THE PLANET OF THE APES zpočátku lehce ztrácí díky možná až příliš pozvolnému rozjezdu a převaze tajuplných a "badatelských" ploch v hi-tech laboratoři, jež dominují (až na výjimky) jeho první polovině, ale tyto mírné nedostatky spolehlivě vyvažuje dramatický zbytek hodinového CD. V rámci skladatelovy tvorby představuje jeho nejnovější počin stylově původní kompozici, která ale nepostrádá obvyklé autorovy atributy, jež opět vyniknou především v kombinaci žesťové a smyčcové sekce. I když byl Doyle na poměry letošní soundtrackové produkce velmi kreativní v práci s individuálními hudebními motivy, rytmickými fragmenty a jejich detailní a bohatou orchestrací, jeho doprovod má blíže k Elfmanově hudbě k Burtonově verzi než k převratným kompozicím, které k této sérii ve své době skládali Jerry Goldsmith, Leonard Rosenman, Tom Scott a Lalo Schifrin. I když tak Doyle není avantgardní až v takové míře jako jeho předchůdci, jeho hudba se stále řadí k nejpůsobivějším a současně i k nejoriginálnějším letošním blockbusterovým počinům. Jen stěží mohl někdo v současném studiovém klimatu čekat cokoliv víc.



Lokutus

 
Hudba ****    Album ****    Zvuk ****

 

Tiež pozrite:

Thor 
 
Avatar 
 
Planet of the Apes 
 

 


Artwork copyright (c) 2011 20th Century Fox, review copyright (c) 2011 Petr Kocanda

TOPlist