Dream House
(John Debney)

 


1. Dream House (5:36)

2. Little Girls Die (2:53)

3. Footprints in the Snow (3:17)

4. Peter Searches (6:00)

5. Night Fever (1:33)

6. Intruders (1:41)

7. Libby Sees Graffiti (2:33)

8. Peter Ward's Room (2:10)

9. Ghostly Playthings (3:17)

10. Peter Ward's Story (3:13)

11. Ghost House (2:37)

12. Remember Libby (4:05)

13. Murder Flashback (3:59)

14. Peter Saves Ann /
Redemption (7:29)

15. Dream House End Credits (5:55)

 

TT 56:51

 
 

  • Hudbu složil: John Debney
  • Dirigoval: Robert Ziegler
  • Orchestrace: Kevin Kaska, Mike Watts
  • Nahrál: The London Symphony Orchestra
  • Nahráno v Abbey Road Studios, London
  • Produkce: Dan Savant, Jennifer Mersola
  • Varese Sarabande 2011 (VSD-7115)
 

Hudba / Album

Nepříliš povedený nadpřirozený thriller DREAM HOUSE nezapře svou inspiraci ve snímcích M. Nighta Shyamalana či španělských hororech nedávných let jako EL ORFANATO či THE OTHERS. Hlavním hrdinou je tentokrát úspěšný editor velkého nakladatelství Will Atenton (Daniel Craig), který se rozhodne pověsit svou živnost na hřebík a věnovat se své rodině. Koupí proto dům v zapadlém maloměstě, kam se s přestěhuje se svou manželkou (Rachel Weisz) a dvěma dcerami. Jejich nový domov má ale bohatou a pohnutou historii: o pět let dříve v něm byla povražděna celá rodina a podezření padlo na jediného přeživšího - hlavu rodiny - Petera Warda, který následující roky strávil v psychiatrické léčebně, odkud byl ale nedávno propuštěn a současně s tím se na pozemku Atentonových začalo po nocích toulat podivné individuum. Hlavní hrdina se tak vydává po Wardových stopách, aby přišel celé záhadě na kloub a současně se zbavil nevítaného návštěvníka, který po nocích narušuje jeho rodinný klid... Kromě Craiga a Weisz se pod režijním vedením veterána Jima Sheridana ve snímku v hlavních rolích objeví rovněž i Naomi Watts, Elias Koteas a Marton Csokas.

I když John Debney v průběhu své kariéry pracoval na celé řadě thrillerů i hororů (nejblíže se stylu DREAM HOUSE přiblížil se svou vynikající kompozicí pro nepovednou kostějovinu DRAGONFLY), DREAM HOUSE je do značné míry odlišný od podstatné většiny jeho (zdaleka nejen žánrových) prací. Skladatel nabízí hrstku velmi vydařených hlavních témat, která zaznívají v podání krystalicky čistého Londýnského symfonického orchestru, jemuž vévodí četná sóla pro violoncello, housle, rozličné dřevěné dechy, harfu a v neposlední řadě i sólový vokál. Právě tyto sekvence (skladby Dream House, Little Girls Die, Night Fever a Dream House End Credits) se řadí k vrcholům Debneyho tvorby a jeho nejnovější kompozice. V rámci těchto skladeb nechybí ani až lehce archaické vzedmutí celého orchestru a vrstvená smyčcová sekce, jež doprovází úvodní okamžiky rodinného štěstí. Zbytek nahrávky připadá o něco standardnějším atmosférickým a tajuplným plochám a hrstce akce, jimž dominuje třetí z hlavních témat - tentokrát v podání dechů a celesty (viz Footprint in the Snow čas 0:30), které doprovází sekvence Atertonova pátrání po historii jeho nového obydlí, jakožto i jeho předchozích obyvatel. V průběhu těchto tajuplných skladeb (Peter Searches, Intruders, Peter Ward's Room a další) Debney využívá i nenápadnou elektroniku, která spolu s táhlými tóny kontrabasů tvoří podklad, nad kterým skladatel pracuje dle potřeby s dalšími sekcemi orchestru - nechybí smyčcové pizzicato a další tradiční žánrové atributy.

DREAM HOUSE, jak již bylo řečeno výše, představuje v rámci Debneyho tvorby unikátní dílo, které dokládá, že i po letech je tento veterán stále schopen přijít s vynikajícími kompozicemi, které bohužel značně převyšují celkové kvality jeho filmových projektů. V průběhu kompozice jsou patrné stylové odkazy spíše k tvorbě Jamese Newtona Howarda pro Shyamalanovy snímky, kterými se DREAM HOUSE zjevně inspiruje i v dalších rovinách. Debneyho nejnovější kompozice je tak paradoxně mnohem "howardovštější" než veškerá díla samotného Howarda poslední dekády a její náležitě rozmáchlé symfonické finále (Murder Flashback a především Peter Saves Ann / Redemption a Dream House End Credits) snese bez problémů srovnání s vrcholem jednoho z životních Howardových děl - UNBREAKABLE ("They called me Mr. Glass."). Pokud už kompozici, potažmo výslednému albu, něco vytknout byla by to až příliš štědrá stopáž, která lehce snižuje celkové hodnocení zásluhou převažujících tajuplných a dramatických sekvencí v druhé třetině nahrávky. Všechny tyto mírné nedostatky ale spolehlivě vyvažuje úvod a závěr alba, jež řadí DREAM HOUSE k nejpříjemnějším překvapením letošní soundtrackové produkce.



Lokutus

 
Hudba ****    Album ***    Zvuk *****

 

Tiež pozrite:

Signs 
 
El Orfanato 
 
Unbreakable 
 

 


Artwork copyright (c) 2011 Universal Pictures, review copyright (c) 2011 Petr Kocanda

TOPlist