The Resident
(John Ottman)

 


1. Theme from the Resident (1:53)

2. Main Titles / Nice Place (3:43)

3. Weak Man (3:13)

4. Dinner Date (3:08)

5. Rewind (3:34)

6. First Night / Welcome Gift (3:15)

7. Bad Wine (2:13)

8. Opening Up /
Behind the Walls (4:13)

9. Sublet Security /
Brush ´n Stroke (2:27)

10. My Life Now (2:48)

11. Erection Dejection (2:00)

12. Love Injection (3:20)

13. Revelations (3:57)

14. Max is Back (1:36)

15. Rough Day (2:22)

16. Nailing Max (3:11)

17. End Titles (1:31)

 

TT 47:06

 
 

  • Hudbu složil: John Ottman
  • Dirigoval: Jason Livesay, Nolan Livesay
  • Orchestrace: Jason Livesay, Nolan Livesay, Edwin Wendler
  • Nahrál: The Menegroth Philharmonic
  • Produkce: John Ottman
  • iTunes exclusive 2011 (iTunes exclusive)
 

Hudba / Album

Thriller THE RESIDENT z produkce nově vzkříšeného hororového studia Hammer Films vypráví o doktorce Julii (Hilary Swank), která po rozchodu se svým přítelem hledá nový byt a skončí tak ve starém baráku, jenž se pokouší zrenovovat jeho majitel Max (Jeffrey Dean Morgan), žijící v něm pouze se svým starým otcem, který je už jednou nohou v hrobě (Christopher Lee). Zatímco se nový "pan domácí" zpočátku jeví jako sympaťák k pohledání, je to ve skutečnosti pěkný úchyl, který místo renovování tráví čas šmírováním své nájemnice a nesluší se příliš hovořit o jeho dalších zvyklostech, jimiž si během toho krátí svůj čas. Celý snímek je tak vystavěn na konfrontaci jednotlivých složek milostného trojúhelníku, do něhož se záhy opět zapojí bývalý přítel hlavní hrdinky (Lee Pace). THE RESIDENT tak představuje poněkud tuctový žánrový snímek, který nedokázala spasit ani skupinka hereckých es a dalších vynikajících členů štábu včetně kameramana Guillerma Navarra a skladatele Johna Ottmana.

Vzhledem k zasazení snímku do značně stísněných prostor (a jeho žánru) nepřekvapí, že se Ottman při prácí na hudebním doprovodu vydal spíše experimentálním až avantgardním směrem. Zatímco relativně poklidný úvod alba využívá až snový elektronicky modulovaný zvuk sólového klavíru, nenápadné smyčce a elektroniku, je to právě elektronika, která dominuje zbytku alba. Mezi posluchačsky vděčnější okamžiky patří skladby, které ve větší míře využívají klasičtější orchestrální atributy: Theme from The Resident, Main Titles, Welcome Gift, Sublet Security a Erection Dejection. Většina kompozice ale představuje experimentální sekvence, jež využívají bohaté škály rázných perkusí a rozličných elektronicky generovaných či upravených akustických zvuků, jež pouze v některých poklidnějších okamžicích prokládají táhlé tóny hlubokých smyčců. Ottman využívá nejen rozličných tradičních nástrojů a netradičních herních technik, ale i četných skřeků, dechů, úderů dveří, elektronicky obrácených zvuků či například i úderů do strun klavíru, jež evokují efekt blízký blaster beamu. K nejzajímavějším skladbám této části alba se řadí závěr Dinner Date, Rewind, zvolna gradující Revelations a v neposlední řadě i trojice finálovek Rough Day, Nailing Max a End Titles. I když tak tato část kompozice není ani vyloženě nezajímavá, a využívá velmi originální a pestré zvukové spektrum, její styl je mnohem bližší spíše music concréte než tomu, co by snesla většina běžných posluchačů filmové hudby.

THE RESIDENT je sice velmi originální a v některých svých okamžicích i zvukově zajímavou nahrávkou, kterou ale jako celek nejspíš vydrží poslouchat málokdo a pravidelně vracet se k ní nejspíš nebude vůbec nikdo (i když i takový stylově blizký výtvor jako SUNSHINE si dokázal získat své posluchače). Zatímco ve filmu samotném hudba funguje na výbornou a při samostatném poslechu vyznívá o něco zajímavěji, než se mohlo při sledování filmu zdát, jedná se o možná až příliš odvážný experiment, na který je třeba mít tu správnou náladu a při správném rozpoložení tak může výsledné hodnocení dosahovat až na úroveň slabších 3*. V kontextu svého žánru se jedná o jednu z nejoriginálnějších nahrávek posledních let, i když v jejím případě nezbývá než doufat, že pokud v dohledné době Ottman opět zavítá do tohoto žánru, styl výsledného snímku bude bližší jeho klasickým pracím jako THE USUAL SUSPECTS, HIDE AND SEEK nebo i nedávný UNKNOWN, a nebude se jednat o režijně nezvládnutou a scenáristicky poněkud odfláklou "vyvražďovačku", která se zcela míjí svým účinkem a její kvality tak nepřesahují divácky spíše ignorované uvedení v rámci home videa.



Lokutus

 
Hudba **    Album *    Zvuk ***

 

Tiež pozrite:

1408 
 
The Losers 
 
The People Under the Stairs 
 

 


Artwork copyright (c) 2011 Hammer Films, review copyright (c) 2012 Petr Kocanda

TOPlist