Final Destination 5
(Brian Tyler)

 


1. Main Title (3:47)

2. Fates Bridge (6:31)

3. Repercussions (4:06)

4. Kill or Be Killed (4:30)

5. Cheating Death (2:13)

6. Bludworth (2:43)

7. Death's Work (10:12)

8. Olivia (1:35)

9. Eye Can't See So Good (4:16)

10. The Gift Certificate (2:50)

11. Meet the Gang (1:10)

12. Hook in Mouth (2:09)

13. Isaac's Got a Point (2:08)

14. Recognition (0:59)

15. Mystery (2:47)

16. Bend Over Backwards (4:38)

17. The Order of Death (7:20)

18. Plans within Plans (3:45)

19. Infinite Finale (1:31)

 

TT 69:11

 
 

  • Hudbu složil: Brian Tyler
  • Dirigoval: Allan Wilson
  • Orchestrace: Robert Elhai, Dana Niu, Brad Warnaar, Andrew Kinney, Rossano Galante
  • Nahrál: The Slovak National Symphony Orchestra
  • Nahráno v The Slovak Radio Concert Hall
  • Produkce: Brian Tyler
  • Varese Sarabande 2011 (VSD-7109)
 

Hudba / Album

V pořadí již pátý snímek série FINAL DESTINATION po dějové stránce příliš nepřekvapí. Kancelářská krysa s kuchařskými sklony zachrání při cestě na teambuilding skupinku svých kolegů předtím, než se s jejich autobusem zřítí celý most. Za následných podivných a krajně krkolomných okolností začnou přeživší zvolna umírat. "Smrt má svůj plán" vystřídá "Zabij nebo buď zabit" a počet přeživších se začíná povážlivě tenčit. V hlavních rolích se pod režijním vedením Stevena Qualeho, který prostřednictvím FINAL DESTINATION 5 debutoval na postu celovečerní režie (dříve působil buď jako dokumentarista či jako režisér druhého štábu u snímků jako TITANIC či AVATAR), objevují především méně známí herci v čele s Nicholasem D'Agostem, Emmou Bell či Milesem Fisherem. Jediným hereckým pojítkem s předchozími díly je Tony Todd v malé roličce koronera, jenž skupince hlavních postav poskytne některá vodítka k přežití a současně otevírá možnosti pro bezpočet dalších sequelů i prequelů...

Stejně jako v případě předchozí FINAL DESTINATION připadlo obstarání hudebního doprovodu Brianu Tylerovi, který tentokrát využívá o poznání méně materiálu z původní trilogie, jenž složila Shirley Walker. Podstatná většina kompozice (s výjimkou hrstky fragmentů - viz závěr Death's Work nebo Plans within Plans) je tak původní a Tyler balancuje na hraně mezi ráznou akcí a plíživými tajuplnými plochami, jež příležitostně rámuje náznaky některých vedlejších poklidných motivů, byť příležitostí k oddechu se v rámci téměř 70minutového alba nalezne pouze hrstka. Mezi nejvydařenější okamžiky kompozice se tak řadí nejen vrcholné akční okamžiky (především Fates Bridge), ale i některé tajuplné sekvence (výborná Repercussions či Bludworth), v nichž Tyler pracuje se smyčcovou sekcí, kterou prokládá sólovými party pro klavír, harfu a nenápadnou elektronikou, jenž dodává nahrávce modernější nádech, aniž by kdy působila rušivě svou až křečovitou snahou o modernizaci klasického materiálu Shirley Walker jako tomu bylo v případě předchozího dílu. Elektronika naopak získává výsadní postavení v průběhu skladeb Olivia nebo The Gift Certificate (využívající bohatou škálu perkusí včetně sóla pro marimbu a struny, jež této skladbě dodávají nádech srovnatelný s tvorbou Thomase Newmana), které svým moderním zvukem balancují až na hraně source music a do konceptu alba příliš nezapadají.

Ve vrcholných dramatických okamžicích Tyler využívá nejen náležitě disonantní orchestr, ale především i svou obvyklou sestavu moderních bicích, jež vévodí vynikajícím Main Titles a Infinite Finale. Zbytek kompozice spoléhá především na klasický symfonický orchestr, díky němuž album získává místy až herrmannovský nádech. Kromě smyčcové sekce Tyler tentokrát využívá i sólových partů pro harfu, jenž nahrávce dodává tajuplný nádech a příležitostně začleňuje i sóla pro žestě, jež se ozývají z povzdálí a dodávají nahrávce na osudovosti. Právě propojení těchto tří základních nástrojových skupin (smyčce, žestě, harfa) se řadí k tomu nejlepšímu, co CD nabízí, a naštěstí se tyto plochy prolínají podstatnou většinou skladeb. FINAL DESTINATION 5 sice není tematicky orientovanou kompozicí, která by své posluchače strhla bohatou plejádou individuálních témat, ale spíše atmosféricky hutnou a dramatickou koláží, která pravidelně střídá tajuplné a napínavé okamžiky, jež se v obou polohách řadí k tomu lepšímu z Tylerovy tvorby posledních let. I když album trpí přemrštěnou stopáží, nelze mu vytknout žádná vyloženě slabá místa, která by bylo možné v rámci alba snadno přeskočit. I když se tak Tyler po většinu své kompozice vyhýbá využití materiálu Shirl ey Walkerové, jeho hudba je paradoxně mnohem blíže zvuku úvodních částí série, než tomu bylo v případě předchozí části.



Lokutus

 
Hudba ****    Album ***    Zvuk ****

 

Tiež pozrite:

Final Destination 
 
The Exorcism of Emily Rose 
 
L'Instinct de Mort / L'Ennemi Public n° 1 
 

 


Artwork copyright (c) 2011 Warner Bros., review copyright (c) 2011 Petr Kocanda

TOPlist