John Carter
(Michael Giacchino)

 


1. A Thern for the Worse (7:38)

2. Get Carter (4:25)

3. Gravity of the Situation (1:20)

4. Thark Side of Barsoom (2:55)

5. Sab Than Pursues
the Princess (5:32)

6. The Temple of Issus (3:24)

7. Zodanga Happened (4:01)

8. The Blue Light Special (4:11)

9. Carter They Come,
Carter They Fall (3:54)

10. A Change of Heart (3:04)

11. A Thern Warning (4:04)

12. The Second Biggest Apes
I've Seen this Month (2:35)

13. The Right of Challenge (2:22)

14. The Prize is Barsoom (4:29)

15. The Fight for Helium (4:32)

16. Not Quite Finished (2:06)

17. Thernabout (1:18)

18. Ten Bitter Years (3:12)

19. John Carter of Mars (8:53)

 

TT 74:25

 
 

  • Hudbu složil: Michael Giacchino
  • Dirigoval: Tim Simonec
  • Orchestrace: Tim Simonec, Andrea Datzman, Peter Boyer, Mark Gasbarro, Ira Hearshen, Norman Ludwin, Cameron Patrick
  • Nahrál: The Hollywood Studio Symphony and Choir
  • Nahráno v Sony Scoring Stage, Culver City, CA
  • Produkce: Michael Giacchino
  • Walt Disney Records 2012 (405102)
 

Hudba / Album

Plánovaná vysokorozpočtová adaptace první ze série románů Edgara Rice Burroughse A PRINCESS OF MARS na sebe nechala čekat téměř tři dekády, během nichž se o její zpracování postupně ucházeli John McTiernan, Robert Rodriguez, Kerry Conran či Jon Favreau. Po několikeré změně držitelů práv (i produkujícího studia) nakonec padla volba na cenami ověnčeného Andrew Stantona (FINDING NEMO, WALL-E), pro kterého tento snímek představuje nejen jeho hraný debut, ale současně i splnění dávného snu spočívajícího v převedení této populární série (jejíž první díl se svého vydání dočkal již roku 1912) na plátna kin v náležitě velkolepém a rozmáchlém provedení. Snímek sám sleduje několik dějových rovin: Edgar Burroughs přijíždí na návštěvu za svým strýčkem, který zemře dřív, než dojde k jejich shledání. V poslední vůli vyjádří přání, podle něhož Edgar zdědí veškerý jeho majetek, který bude prvních 25 let pouze spravovat, a na oplátku dostane za úkol strážit jeho ostatky. Součástí pozůstalosti je i deník, ve kterém se Edgar postupně dozvídá o mladších letech svého strýčka: jeho zlatokopecké činnosti po občanské válce, o jeskyni v níž se skrývá portál do jiného světa (Barsoom), ve kterém sehrál klíčovou roli v tamnější občanské válce a o princezně, která měla svůj domov spasit tak, že se stane ženou svého úhlavního nepřítele, a ten na oplátku ušetří její domov...

JOHN CARTER je čistokrevnou pohádkou o vidlákovi, který přes svůj počáteční odpor překoná sám sebe, a jako taková nepostrádá i všechny obvyklé žánrové nedostatky, z nichž některé navíc zvýrazňuje i nepříliš povedeným obsazením dvojice ústředních postav. Stejně tak staromodní je i původní hudba Michaela Giacchina, který u tohoto snímku poprvé spojil síly se Stantonem, který dříve působil jako jeden z producentů RATATOUILLE či UP. V průběhu kompozice Giacchino balancuje mezi romantickými variacemi dvojice ústředních postav, rozmáchlou akcí a občasnými experimentálními perkusními a vokálními efekty pro marťanské scenérie (jednou z nejkreativnějších skladeb alba je The Temple of Issus). Mezi nejatraktivnější momenty kompozice se pochopitelně řadí veškeré variace hlavního tématu spjatého s titulní postavou, jenž poprvé zaznívá v úvodu A Thern for the Worse, kdy doprovází úvodní logo studia Walta Disneye, zatímco později zaznívají i jeho westernově dravé variace (Get Carter), dočká se svého provedení ve valčíkovském 3/4 taktu (Gravity of the Situation), nechybí náležitě rozmáchlé hrdinské provedení celým orchestrem čítajícím 107 hráčů a pěvecký sbor (v průběhu skladeb Sab that Pursues the Princess, The Right of Challenge a The Fight for Helium) či náležitě romantické sólové variace pro keltskou harfu pouze nenápadně podkreslenou decentním orchestrem (úvod John Carter of Mars).

Druhé, byť o poznání méně frekventované, téma přísluší marťanské princezně Dejah a zaznívá ve skladbách Thark Side of Barsoom, Carter they come, carter they fall - doprovázející jeden z vrcholných flashbacků -, A Change of Heart, The Prize is Barsoom či v závěrečné John Carter of Mars v čase 4:36. Variace tématu Dejah jsou o poznání méně variabilní než je tomu v případě Carterova tématu. V jeho provedení převažují sólové party pro rozličné smyčce (nejčastěji violoncello) nebo nenápadný klavír, které jsou podkresleny harfou a zbytkem (rovněž převážně smyčcového) orchestru. Zbytek alba přísluší celé řadě dalších motivů a fragmentů, které zaznívají v průběhu nahrávky spíše ojediněle, rámují akční hudbu a definují některé z vedlejších postav či lokací. V rámci vrcholných akčních sekvencí jako A Thern for the Worse, Sab that Pursues the Princess, Carter they come, carter they fall, The Second Biggest Ape I've Seen this Month a The Fight for Helium klade skladatel důraz na obsáhlou perkusní sekci, kterou rytmicky vyvažuje obsáhlým orchestrem, rytmickými ostináty v rámci dechové sekce (hřímající žestě i švitořící dřevěné dechy) a občasnými až goldsmithovsky složitými rytmy perkusí a hlubokých úderů kláves (např. Zodanga Happened v 0:33-50). Značná část nahrávky připadá rovněž i sborovým partům (příležitostně vedeným samostatným vokálem), jenž dominují skladbám The Temple of Issus, The Blue Light Special, Thernabout a John Carter of Mars a dokreslují scény s Therny, spirituální stránku snímku a jeho četné mytologické odkazy k marťanskému náboženství. Sbory občas nechybí ani v průběhu akčních skladeb či ve finále snímku, kdy doprovází závod s časem o záchranu princezny v jedné z vrcholných sekvencí (The Prize is Barsoom).

I když v jsou v kompozici často patrné vlivy některých předchozích Giacchinových prací jako dojemné momenty LOST a akce MISSION IMPOSSIBLE (na jejíž čtvrté části ostatně Giacchino pracoval souběžně s JOHNEM CARTEREM), tyto odkazy zůstávají v rovině orchestrace a specifickému využití perkusní a žesťové sekce, díky nimž je toto album již během svých prvních taktů snadno identifikovatelné jako Giachinovo dílo. Jak je u autora obvyklé, výsledná nahrávka oplývá dokonalou technickou kvalitou, v níž vyniknou veškeré drobné detaily a v průběhu orchestrální vřavy často vystupují do popředí i rozličné sólové party, jejichž podrobnější popis by zabral několik dalších stran. I přes svou potenciální bombastičnost a převahu rozmáchlé akce, Giacchino nabízí rovněž celou řadu poklidných okamžiků, jež kladou důraz na náležitě éterické pěvecké sbory rámované až lehce snovými plochami v podání smyčců a sóla pro harfu. V rámci téměř 75 minut dlouhého alba tak JOHN CARTER nabízí něco pro každého ze svých potenciálních posluchačů a představuje pravděpodobně jediný dokonale funkční aspekt tohoto jinak lehce pokulhávajícího snímku. I přes svou úctyhodnou stopáž album stále nabízí pouze letmý průřez Giacchinovovou rozsáhlou a detailní kompozicí, která by jednoho dne stála za vydání v kompletní podobě a řadí se k jeho dosavadním nejlepším dílům a tedy i mezi naprostou špičku soudobé hollywoodské hudební produkce.



Lokutus

 
Hudba *****    Album ****    Zvuk *****

 

Tiež pozrite:

Star Trek 
 
Lost: Season 3 
 
Mission: Impossible - Ghost Protocol 
 

 


Artwork copyright (c) 2012 Walt Disney Pictures, review copyright (c) 2012 Petr Kocanda

TOPlist