Prometheus
(Marc Streitenfeld)

 


1. A Planet (2:27)

2. Going In (2:03)

3. Engineers (2:29)

4. Life (2:30)
Harry Gregson-Williams

5. Weyland (2:04)

6. Discovery (2:32)

7. Not Human (1:49)

8. Too Close (3:20)

9. Try Harder (2:03)

10. David (3:00)

11. Hammerpede (2:42)

12. We were right (2:42)
Harry Gregson-Williams

13. Earth (2:35)

14. Infected (1:56)

15. Hyper Sleep (2:01)

16. Small Beginnings (2:11)

17. Hello Mommy (2:04)

18. Friend From The Past (1:14)

19. Dazed (4:29)

20. Space Jockey (1:29)

21. Collision (3:05)

22. Debris (0:44)

23. Planting the Seed (1:25)

24. Invitation (2:16)

25. Birth (1:25)

 

TT 56:55

 
 

  • Hudbu zložil: Marc Streitenfeld
  • Dodatečná hudba: Harry Gregson-Williams
  • Dirigoval: Ben Foster
  • Orchestrace: Ben Foster
  • Produkce: Marc Streitenfeld
  • Sony Classical 2012 (MSWK197834.2)
 

Hudba / Album

Hudební doprovody ke snímkům Ridleyho Scotta měly vždy značně proměnlivou úroveň. Již od jeho vydařeného (i hudebně) debutu THE DUELISTS, který obstaral britský skladatel Howard Blake (FLASH GORDON), přes kontroverzní nahrazení části původní hudby Jerryho Goldsmithe k prvnímu dílu série ALIEN jeho starší hudbou k FREUDovi a symfonií Howarda Hansona, přes podobou aféru v případě LEGEND a jednoho z rekordmanů (co se týče počtu odmítnutých nahrávek) WHITE SQUALL, jejíž hudební doprovod postupně obstarala trojice skladatelů, až po množství nepůvodní hudby v KINGDOM OF HEAVEN a nahrazení Daria Marianelliho u A GOOD YEAR. Zdá se tak, že veškeré povedené nahrávky ke Scottovým snímkům byly dílem pouhé náhody a ve většině případů mají mnohem blíže k odpadu, kterému se v poslední době blíží s železnou pravidelností nejen zásluhou samotného Scotta, ale především i jeho nového "dvorního" skladatele Marca Streitenfelda, který obstaral hudbu k posledním pěti Scottovým filmům včetně režisérovy novinky PROMETHEUS, s níž se tento mnohými opěvovaný tvůrce vrací ke kořenům své kariéry.

Streitenfeld tak představoval očekávanou volbu, a i když si získal hrstku posluchačů svou hudbou k ROBINu HOODovi, jeho nejnovější počin má opět mnohem blíže k pouhému zvukovému designu namísto svébytného hudebního doprovodu, který by jakkoliv umocňoval atmosféru či výrazněji přispíval k napětí při sledování snímku a poslechu výsledného alba. Streitenfeld měl k dispozici i obsáhlý orchestr, který je ale v drtivě většině nahrávky redukován na pouhé jednoduché smyčcové figury, jež tvoří podklad některých skladeb, kterým jinak vévodí přemíra elektronických samplů či elektronicky obrácených akustických zvuků. Po celou svou úvodní polovinu udržuje nahrávka identický ráz, který je sice zpočátku relativně zajímavý (a úvodní A Planet není až tak špatná), ale velmi záhy již nemá co nabídnout. Táhlé hučení Streitenfeld s přibývajícími minutami prokládá rozličnými rytmickými prvky a dalšími efekty, jež sahají od zmíněných smyčců, nenápadných rifů elektrických kytar, přes rozličné elektronicky modulované perkuse a sborové party až po kapání, tepání a další podivnosti, které postupně získávají na tísnivosti především nárůstem hlasitosti a zásluhou disonantního šmidlání vyšších smyčců, které dominují druhé polovině alba. Vzhledem k žánru snímku poněkud překvapí absence skutečně výrazných dramatických sekvencí, které nahrazuje zběsilé pištění vysokých smyčců, které "skladatel" občas prokládá dramatickými nástupy náležitě hutných žesťů (chaotické zvuky jednotlivých subsekcí) a hrstkou tuctových lekaček ve skladbách jako Hammerpede, Infected, Hello Mommy či Planting the Seed.

Celkový dojem z nahrávky na pár krátkých okamžiků zachraňuje dvojice skladeb Harryho Gregson-Williamse, který byl narychlo najat, aby k filmu složil pár minut dodatečné hudby pro některé výpravnější sekvence. Dvojice skladeb Life a We Were Right tak představuje ojedinělé světlejší okamžiky, jimž vévodí sólové party pro lesní roh a violoncello, které rámuje krystalicky čistý zbytek orchestru s náležitě vznešeným nádechem. Bohužel i když tyto skladby se řadí s přehledem k tomu nejlepšímu, co album nabízí, představují pouhý zlomek stopáže a nahrávka záhy opět upadá do koláže dříve slyšených postupů, které Streitenfeld v poslední třetině nahrávky prokládá variacemi na materiál Gregson-Williamse (Earth, Collision a Invitation) a řadou chaotičtějších dramatických skladeb. I když po předchozích Streitenfeldových pracích pravděpodobně málokoho překvapí celková nezvládnutost a absence originality jeho novinky, PROMETHEUS představuje jeho dosud nejzajímavější kompozici, která bohužel nenabízí nic, co bychom všichni neslyšeli již nespočetněkrát dříve a v nesrovnatelně vydařenější podobě a i přes hrstku světlejších momentů tak PROMETHEUS zůstává po hudební stránce očekávanou katastrofou obvyklých scottovsko-streitenfeldovských proporcí.



Lokutus

 
Hudba *    Album **    Zvuk ****

 

Tiež pozrite:

The Day the Earth Stood Still 
 
The Day After Tomorrow 
 
Alien 
 

 


Artwork copyright (c) 2012 20th Century Fox, review copyright (c) 2012 Petr Kocanda

TOPlist