Cosmopolis
(Howard Shore)

 


1. White Limos (1:59)

2. Long To Live (4:26)
by Howard Shore & Metric

3. Rat Men (4:44)

4. Asymmetrical (4:11)

5. I Don't Want To Wake Up (4:14)
by Howard Shore & Metric

6. A Credible Threat (1:53)

7. Call Me Home (2:37)

8. Haircut (3:58)

9. Mecca (3:58)
performed by K'naan


10. The Gun (2:34)

11. Benno (6:51)

 

TT 41:25

 
 

  • Hudbu složil: Howard Shore
  • Orchestrace: Howard Shore
  • Nahráli: Metric
  • Nahráno v Giant Studios, Toronto
  • Produkce: Howard Shore
  • Howe Records 2012 (HWR-1008)
 

Hudba / Album

Renomovaný kanadský buřič David Cronenberg měl v posledních letech napilno a po několikaleté pauze uvedl v posledních dvou letech na filmovém festivalu v Cannes své dva nejnovější projekty (příští rok se tomu ale již tak nestane, jelikož volné pokračování EASTERN PROMISES bylo zrušeno nedlouho před plánovaným začátkem natáčení). Letošní snímek COSMOPOLIS - Cronenbergova adaptace kontroverzního románu Dona DeLilla - vypráví o jediném dni v životě mladého multimiliardáře (Robert Pattinson), který si usmyslí, že se nechá ostříhat a ve své limuzíně brázdí ulicemi New Yorku, který je zmítaný nejen nepokoji a protesty hnutí Rat Men, ale rovněž i poznamenán návštěvou prezidenta Spojených států a pohřbem Ericova oblíbeného rappera. Limuzína se tak stává nejen dopravním prostředkem, ale i kanceláří, lékařskou ordinací, místem schůzek s prostitukami, atd. Ve své zvukotěsné limuzíně tak hlavní hrdina brouzdá z místa na místo, izolován od hluku i emocí okolního světa, a potkává rozličné vedlejší postavy, které Cronenberg obsadil řadou vynikajících herců včetně Kevina Duranda, Juliette Binoche, Samanthy Mortonové a v neposlední řadě Paula Giamattiho.

Ohledně štábu zůstal režisér věrný svým stálým spolupracovníkům, mezi nimiž nechyběl ani skladatel Howard Shore, pro kterého tento snímek představoval značný oříšek. Ve filmu samém je hudba velmi potlačena a po větštinu jeho stopáže se ozývá spíše z povzdálí či je redukována na krátké fragmenty, které spíše balancují na hraně source music. Celkově moderně pojatý snímek tak skladateli umožnil návrat k jeho experimentálním kořenům a ve svém výsledku se tak jeho nejnovější kompozice nejvíce blíží nahrávce pro cronenbergovský CRASH, pro nějž skladatel zkomponoval soundtrack, který nahrával s čtveřicí harf, jejichž zvuk byl následně elektronicky modulován k nepoznání. Podobný postup skladatel uplatnil i v případě COSMOPOLIS, jejíž doprovod nahrával s kanadskou skupinou Metric, s jejímiž členy spolupracoval již na závěrečné písni pro THE TWILIGHT SAGA: ECLIPSE. Výsledná kompozice je především směsí elektronických perkusí, zvonivých rifů elektrických kytar a občasných vokálních efektů a popěvků (Call me Home), které společně nepostrádají specificky hypnotický zvuk, jenž vrcholí v rámci první z dvojice písní, kterou Shore pro film složil spolu s členy skupiny Metric Long to Live (ve filmu samotném zaznívá její přibližně pouze 30 vteřinový úsek a v kompletní podobě doprovází až závěrečné titulky). Fragmenty tohoto titulního songu Shore rovněž zapracovává i do své instrumentální skladby Asymmetrical, zatímco zbytek nahrávky již přísluší ryze ambientním plochám a minimalistickým motivům (viz např. skladby Haircut či Benno), které místy svým mírně archaickým zvukem mohou připomenou i klávesový motiv nicoty z DIE UNENDLICHE GESCHICHTE (viz začátek Rat Men).

Pokud ignorujeme trojici písní (z nichž pouze Mecca není Shoreovou prací), zbytek nahrávky spadá na úroveň experimentální elektroniky občas rámované některými tradičnějšími akustickými nástroji, jejichž zvuk ale prošel značnou elektronickou modulací a je tak prakticky nemožné odhalit nakolik je nahrávka tvořena samplovanými nástroji a kolik z ní bylo skutečně nahráno za přispění tradičnějšího symfonického tělesa. V kontextu Shoreovy tvorby představuje COSMOPOLIS značný unikát a jedno z nejmodernějších skladatelových dosavadních děl, jemuž nelze upřít mimořádnou dávku originality a v některých svých zvolna gradujících momentech i notnou dávku působivosti (skladby Rat Men a Benno). Zatímco ve filmu samém je hudba jen stěží postřehnutelná, na výsledném album dokládá, že pokud je autorem nahrávky někdo s dostatečným talentem, i podobné ambientní kompozice mohou nabídnout dostatečně zajímavý a poutavý poslech i navzdory svému celkovému emocionálnímu chladu a skromnosti výrazu. Je však třeba zmínit, že stejně jako film sám je i výsledný soundtrack až natolik specifický a unikátní, díky čemuž bude jeho plné docenění možné jen pro nepatrnou hrstku posluchačů či Shoreových věrných fanoušků.



Lokutus

 
Hudba ***    Album ****    Zvuk ****

 

Tiež pozrite:

The Hurt Locker 
 
Jennifer's Body 
 
Crash 
 

 


Artwork copyright (c) 2012 Prospero Pictures, review copyright (c) 2012 Petr Kocanda

TOPlist