Skyfall
(Thomas Newman)

 


1. Grand Bazaar, Istanbul (5:14)

2. Voluntary Retirement (2:22)

3. New Digs (2:32)

4. Severine (1:18)

5. Brave New World (1:50)

6. Shanghai Drive (1:26)

7. Jellyfish (3:22)

8. Silhouette (0:56)

9. Modigliani (1:04)

10. Day Wasted (1:31)

11. Quartermaster (4:58)

12. Someone Usually Dies (2:29)

13. Komodo Dragon (3:20)

14. The Bloody Shot (4:46)

15. Enjoying Death (1:13)

16. The Chimera (1:58)

17. Close Shave (1:32)

18. Health & Safety (1:29)

19. Granborough Road (2:32)

20. Tennyson (2:14)

21. Enquiry (2:49)

22. Breadcrumbs (2:02)

23. Skyfall (2:32)

24. Kill Them First (2:22)

25. Welcome to Scotland (3:21)

26. She's Mine (3:53)

27. The Moors (2:39)

28. Deep Water (5:11)

29. Mother (1:48)

30. Adrenaline (2:18)

 

TT 77:04

 
 

  • Hudbu složil: Thomas Newman
  • Dirigoval: Thomas Newman
  • Orchestrace: J.A.C. Redford, Steven Bernstein, Peter Boyer, Carl Johnson
  • Nahráno v Abbey Road Studios & Sphere Studios, London
  • Produkce: Thomas Newman
  • Sony Classical 2012 (541040)
 

Hudba / Album

V pořadí již 23. dobrodružství agenta Jejího veličenstva se narozdíl od svých předchůdců vydává novým směrem a nenavazuje na předchozí snímky CASINO ROYALE a QUANTUM OF SOLACE, jenž byly propojeny pátráním po vrazích Vesper. SKYFALL tak podle svých útržkovitých synopsí sleduje především vztah Bonda a M, jejíž minulost je tentokrát jedním z hlavních hybatelů událostí nového snímku, pod nímž se po osvědčeném Martinu Campbellovi a poněkud nešťastné volbě v podobě Marca Forstera podepsal renomovaný Sam Mendes, tvůrce takových snímků jako AMERICAN BEAUTY, RESERVATION ROAD či ROAD TO PERDITION. Podobně jako pro Forstera, i pro Mendese představuje jeho bondovská prvotina jeho první nákladný studiový projekt a rovněž i první zavítání do žánru akčního filmu. Zatímco za kamerou tak došlo k četným změnám, scénáristy jsou opět osvědčení Neal Purvis a Robert Wade (kteří společně napsali všechny poslední bondovky od doby THE WORLD IS NOT ENOUGH), jimž tentokrát vypomohl John Logan (GLADIATOR, THE AVIATOR, STAR TREK: NEMESIS). V hlavních rolích se vrací Daniel Craig a Judi Dench (M), jimž sekunduje plejáda nových tváří včetně Bena Wishawa (v roli mladého Q), Ralpha Fiennese, Helen McCrory či Javiera Bardema.

Davida Arnolda v poslední řadě měsíců zaměstnaného prací na londýnských olympijských hrách dočasně na postu skladatele zastoupil Thomas Newman, který s režisérem Mendesem spolupracoval na všech jeho předchozích projektech. Bohužel podobně jako v případě TOMORROW NEVER DIES, DIE ANOTHER DAY nebo QUANTUM OF SOLACE se skladatel původní hudby nikterak nepodílel na titulním songu, který na výsledném soundtracku paradoxně opět nezazní (po CASINU ROYALE se jedná o teprve druhý případ v celé 50-leté bondovské historii) a není ani nikterak provázán s původní hudbou. Jediné co pojí úvodní píseň a Newmanovo score je krátká variace písně v Komodo Dragon a skutečnost, že pod aranžmá filmové verze úvodního songu je podepsán J.A.C. Redford, který rovněž byl hlavním orchestrátorem původní hudby. Zatímco Arnoldovy bondovky nabízely bohatou plejádu vedlejších témat a motivů v tradicích série, Newmanova hudba je o poznání tematicky skromnější a pokud pomineme hlavní bondovské téma, jenž Newman využívá především v rozličných formách fragmentů a pouze zřídka jej nechává náležitě rozeznít, obejde se celé album bez hlavního tématu. Newman naopak pracuje s hrstkou spíše rytmicky vystavěných motivů, které jsou povětšinou redukovány na elektronické efekty v pozadí, nad nimiž se rozvíjí orchestrální linka s důrazem na hlubší smyčce a žesťovou sekci či místy získávají etnický základ prostřednictvím elektrických houslí, etnických fléten a cimbálu.

I když Newman v průběhu své dnes již zhruba 30leté kariéry pracoval i na řadě snímků, které obsahovaly i řadu akčních scén, SKYFALL představuje jeho první ryze akční nahrávku a stylově tak navazuje na některé z jeho modernějších prací posledních let - za zmínku stojí především loňský snímek THE ADJUSTMEN BUREAU. V rámci akčních skladeb jako Grand Bazaar, Istanbul, Silhouette, Quartermaster, The Bloody Shot, Health & Safety, Enquiry, Welcome to Scotland, vynikající She's Mine a finálovce Deep Water skladatel pracuje s rozsáhlou žestovou sekcí, která zvolna graduje rytmickými ostináty na elektronickém a perkusním základě, ale bohužel nevede k žádnému výraznějšímu tematickému vyústění a celá nahrávka, byť náležitě moderní a ve své poslední třetině rovněž i energická, působí velmi brzy statickým dojmem a znatelně tak pokulhává za svými předchůdci. Jedinými skladbami, které výrazněji oživují spíše schematickou koláž osvědčených a očekávaných žánrových postupů a klišé představují sekvence, v nichž Newman pracuje s klasickým orchestrem a nabízí některá vedlejší témata pro další žánrové atributy (bondgirl, lokace). Mezi tyto sekvence se řadí: Severine, Modigliani, úvod Komodo Dragon a Mother či působivé až lehce monstrózní Brave New World a The Chimera. Jedním z vrcholů alba je i skladba Tennyson (jejímž prostřednictvím album vstupuje do své o poznání působivější poslední třetiny), v níž Newman na výbornou pojí rytmickou elektroniku, hřímající žestě a smyčcová arpeggia.

I když tak SKYFALL nabízí řadu řemeslně precizních a kvalitních akčních skladeb, povětšinou selhává v jejich hladším propojení dostatečně výraznými a původními hlavními tématy a více rozvíjenými motivy, které by toto mimořádně dlouhé album dokázaly udržet lépe pohromadě a dostatečně atraktivní po celou jeho délku. Newman pochopitelně neopomíjí tradiční bondovské postupy ani původní téma Montyho Normana (v plnější podobě zaznívá pouze v první polovině Breadcrumbs), zatímco většina variací nových témat se objevuje ojediněle a díky rozdělení alba na 30 krátkých skladeb, skončí většinou dříve než se stihnou výraněji rozvinout. SKYFALL je tak řemeslně kvalitní, byť poněkud neosobitou a nepříliš výraznou kompozicí, která sice na výbornou plní svůj primární účel ve spojení s obrazem, ale na samostatný poslech je až příliš jednotvárnou nahrávkou, jejíž enormní stopáž ještě více podtrhuje absenci vlastní identity a výraznějších témat, které by ji zařadily po bok jejích dnes již klasických předchůdců. Jako celek je tak album pouhou kolekcí příležitostně efektních a místy i chytlavých útržků, které sice získávají na působivosti v poslední třetině alba, ale po většinu své stopáže postrádají dostatečně nosné hlavní téma a ve svých symfoničtějších odbočkách i klasický bondovský/barryovský zvuk, který by tento počin dostatečně odlišil od zástupů podobných moderních akčních nahrávek.



Lokutus

 
Hudba ***    Album ***    Zvuk ****

 

Tiež pozrite:

The World is Not Enough 
 
Die Another Day 
 
The A-Team 
 

 


Artwork copyright (c) 2012 EON Production, review copyright (c) 2012 Petr Kocanda

TOPlist